3 Tdo 1568/2015 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1568/2015-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2016 o dovolání, které podal obviněný V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 193/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 10 T 193/2013, byl obviněný V. M. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dál jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že: 1) „na přesně nezjištěném místě, pravděpodobně ve Ž. n. S., vyhotovil a podal k poštovní přepravě podání s názvem „věc: protizákonný postup“, adresovaný Inspekci ministra vnitra v Praze, datované dnem vyhotovení 5. 8. 2010, které bylo na pracoviště Inspekce Policie České republiky v Praze doručeno dne 9. 8. 2010, ve kterém, mimo jiné, lživě uvádí, že po něm měl "p. Š.", který je, s ohledem na další okolnosti, policista Ing. R. Š., v blíže neuvedené době a na neuvedeném místě, jako policista, požadovat úplatek v nespecifikované výši, za což mu měl (Š. M.) údajně slíbit překvalifikování tehdy prošetřovaného trestného činu, který se týkal nedoplatků společnosti VM CAR Production s.r.o. u Okresní správy sociálního zabezpečení a Finančního úřadu, jehož se mohl dopustit obviněný, na "něco jiného", následně dne 7. 10. 2010, při výslechu před policejním orgánem Inspekce policie České republiky na pracovišti v J., o jehož průběhu byl sepsán protokol o trestním oznámení a před jehož sepsáním byl, mimo jiné, poučen i o odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů, výše popsanou událost, při níž jej měl Ing. R. Š. požádat o úplatek, dále upřesnil, uvedl, že k události mělo dojít v rozmezí let 1996-1998, jednání proběhlo v kanceláři společnosti VM Car Production, s.r.o., u M. l., ve Ž. n. S., požadovaná výše úplatku byla 100 - 200 tisíc Kč a následně, v důsledku neposkytnutí požadovaného úplatku, se policista Š. opakovaně angažoval v trestních věcech týkajících se obžalovaného a nezákonným způsobem jej poškozoval, a s ohledem na závažnost uváděných skutečností musel být přinejmenším srozuměn s tím, že jím sdělené skutečnosti mohou poškozeného Ing. R. Š., který v té době (vyhotovení písemnosti i provádění výslechu) byl jako policista služebně zařazen na Krajském ředitelství policie kraje Vysočina, územním odboru Ž. n. S., oddělení hospodářské kriminality, vážně poškodit v zaměstnání, neboť bez dalšího, naplňují skutkovou podstatu trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písmo a) trestního zákona a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona“, 2) „dne 7. 9. 2010 ve svém písemném podání adresovaném a odeslaném na Policii ČR Okresní ředitelství Ž. n. S., B., dále ve svém oznámení ze dne 7. 9. 2010 adresovaném a odeslaném do redakce deníku Právo a do regionální redakce deníku MF Dnes, jakož i při podaném vysvětlení ze dne 29. 11. 2010, které učinil před policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Ž. n. S., na ulici B. ve Ž. n. S., po řádném poučení a upozornění na odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů, v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, poškodit jej v podnikání a oslabit jeho společenskou prestiž a pověst, záměrně lživě uvedl, že se Ing. O. S., dopustil trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) c) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, kterého se měl dopustit jako č. z. Města Ž. n. S., když měl ovlivňovat výběrová řízení, nezákonně používat státní peníze a materiál určený na stavbu kruhového objezdu před nádražím ČD ve Ž. n. S., zakoupit pozemky patřící Městu Ž. n. S. pod cenou a nezákonně si zapůjčit značnou částku od Městského úřadu Ž. n. S., kdy tímto jednáním si měl opatřit neoprávněný prospěch, přičemž na základě jeho lživého obvinění vyšel v deníku Právo dne 9. 10. 2010 článek s názvem "Konkurent podal na jedničku ODS ve Ž. trestní oznámení", ve kterém obžalovaný potvrzuje, že si za výše uvedeným obviněním stojí, kdy kromě jiného na základě jeho trestního oznámení byly policejním orgánem Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Ž. n. S. pod č. j. KRPJ-7259/TČ-2010-161481 zahájeny úkony trestního řízení proti Ing. O. S. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, přičemž po provedeném prověřování byla věc odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nejde o trestný čin“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému Ing. O. S., bytem Ž. n. S., K., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 100.000 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 10 T 193/2013, podal obviněný V. M. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 400-402), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný setrvává na své obraně uvedené v rámci obhajoby a má za to, že uznání jeho viny a uložení trestu došlo pouze na základě řady nesouvisejících nepřímých důkazů, přičemž soudy nepřihlédly k důkazům navrhovaným obhajobou. Je přesvědčen, že nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu křivého obvinění, kdy u skutku popsaném pod bodem 1) výroku o vině nebyla prokázána lživost jeho tvrzení, kdy žádný z vyslechnutých svědků nebyl jednání mezi ním a Ing. Š. přítomen. Jejich výpovědi svědčí pouze o tom, že v jejich případě k žádosti o úplatek ze strany Ing. Š. nedošlo, nikoli o tom, že se tak nemohlo stát v případě dovolatele. Rovněž není prokázán úmysl přivést Ing. Š. trestní stíhání, neboť podnět zaslaný Inspekci ministra vnitra je obecná stížnost na práci Policie ČR ve Ž. n. S., s níž byl dlouhodobě nespokojen, přičemž veškeré jeho dosavadní podněty zůstaly bez adekvátní nápravy ze strany policie. Pokud byl následně ze strany policie vyzýván, aby svá tvrzení upřesnil, učinil tak, protože měl za to, že činí správnou věc a že jedná v souladu s § 97 odst. 1 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), dle něhož může každý upozornit na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil jednání, které naplňuje znaky trestného činu, správního deliktu nebo kázeňského přestupku. Uvádí, že chtěl, aby bylo jednání Ing. Š. řádně prošetřeno, a to v rámci vnitřního kontrolního systému policie. V projednávané věci však dle jeho názoru není dán takový řetězec souvisejících nepřímých důkazů, z nichž by bylo možno vyvodit jednoznačný a nezpochybnitelný závěr, že se dopustil trestného činu křivého obvinění Ing. Š., přičemž nelze vycházet z toho, že byl spáchán trestný čin křivého obvinění jen proto, že se pochybení policisty nepodaří prokázat. V souladu se zásadou in dubio pro reo tak bylo namístě zprostit jej obžaloby. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku pak obviněný uvedl, že nepopírá, že trestní oznámení na Ing. S. podal, šlo však o běžnou občanskou žádost o ochranu před možným korupčním jednáním politika. Dovolatel policii předal informace, které byly mezi obyvateli Ž. n. S. veřejně známé, a žádal, aby je policie prošetřila, přičemž jako běžný občan neměl k dispozici žádný jiný způsob obrany proti možnému korupčnímu jednání zastupitelů. Jako běžný občan nemohl pravdivost či nepravdivost informací spolehlivě ověřit, proto spoléhal na to, že tak učiní policie. Zcela tu tedy absentuje jeho úmysl lhát. V této souvislosti namítá pochybení policie stran prošetřování celé kauzy s tím, že usnesení o odložení věci spolehlivě nevyvrátilo jeho tvrzení a není tedy možno na jeho základě dospět k závěru, že se dopustil křivého obvinění. Popírá, že to byl on, kdo redakci deníku Právo anonymně zaslal trestní oznámení na Ing. S., ale pokud i přesto soudy dospěly k závěru, že novinářům zaslal trestní oznámení on, pak má za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a že tento měl být posouzen nanejvýš jako přečin pomluvy dle § 184 tr. zákoníku. I zde je však dle obviněného naplnění skutko