3 Tdo 205/2004 — Nejvyšší soud

3 Tdo 205/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2004 Spisová značka:3 Tdo 205/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.205.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 205/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2004 o dovolání podaném obviněným Ing. K. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 1 To 38/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 13/02, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 63 T 13/02, byl obviněný Ing. K. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. ve znění účinném v době spáchání činu, jehož se podle rozsudku dopustil tím, že „jako vedoucí Ústřední správy spojů dne 21. 8. 1968 krátce před 2.00 hodinou ranní z budovy Ústřední správy spojů v P. dal svým podřízeným, za situace, kdy mu bylo známo, že v pozdních nočních hodinách dne 20. 8. 1968 vojska Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, začleněná do tehdejší Varšavské smlouvy, vnikla na území Československé socialistické republiky, pokyn k okamžitému vypnutí rozhlasových vysílačů na přesně neurčenou dobu, ve snaze zabránit odvysílání právě přijatého oficiálního prohlášení předsednictva ÚV KSČ, což v duchu tehdejšího státoprávního pojetí a ústavou zakotveného zřízení byl řádně zvolený orgán, který reprezentoval vedoucí sílu ve společnosti, a tak za výjimečně vážné situace svým jednáním zasáhl do provozu telekomunikačního zařízení a tím významně omezil možnost, aby obyvatelé ČSSR byli bezprostředně informováni o stanovisku vrcholného stranického orgánu ke vstupu cizích vojsk na území jejich státu.“ Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný Ing. K. H. a městský státní zástupce v Praze rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 1 To 38/03. K odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. K. H. uznal vinným trestným činem sabotáže podle § 97 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění účinném v době spáchání činu, spáchaným tím, že „dne 21. 8. 1968 krátce před 02.00 hodinou ranní jako vedoucí Ústřední správy spojů za situace, kdy mu bylo známo, že území republiky je obsazováno vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, která sem vnikla bez vědomí a souhlasu nejvyšších státních a stranických orgánů, v úmyslu zabránit odvysílání právě přijatého oficiálního prohlášení předsednictva ÚV KSČ, které v duchu tehdejšího státoprávního pojetí a ústavou zakotveného zřízení představovalo řádně zvolený orgán reprezentující vedoucí sílu ve společnosti, v němž byl vstup vojsk označen za akt odporující zásadám vztahů mezi socialistickými státy a popírající základní normy mezinárodního práva, se záměrem pomoci tak protireformnímu křídlu v KSČ a potažmo intervenujícím vojskům, dal svým podřízeným pokyn k okamžitému vypnutí rozhlasových vysílačů na přesně neurčenou dobu. Tím v době probíhající vojenské intervence na dobu od 02.00 hodin do 04.30 hodin znemožnil, aby byli občané republiky informováni o aktuální situaci a orientovali se v ní.“ Za to jej podle § 97 odst. 3 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dohledem. Odvolání obviněného Ing. K. H. jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 10. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Shora citovaný rozsudek Vrchní soudu v Praze napadl obviněný Ing. K. H. dovoláním, které podal prostřednictvím svých obhájců. V tomto mimořádném opravném prostředku směřujícím vůči všem výrokům předmětného rozhodnutí uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. ř. V dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. O. H. /v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ obviněný Ing. K. H. (dovolatel) uvedl, že ze skutkového stavu zjištěného Vrchním soudem v Praze nelze vyvodit, že spáchal trestný čin, za který byl odsouzen. Nezneužil své funkce k tomu, aby mařil plnění důležitého úkolu státu a způsobil takovým činem zvlášť závažný následek v úmyslu poškodit socialistické a státní zřízení republiky. Za plnění důležitého úkolu institutu nelze považovat vypnutí rozhlasových vysílačů na dobu od 2.00 hodin do 4.30 hodin dne 21. 8. 1968 v době obvyklé technické přestávky. Zdůraznil přitom, že neobdržel od žádného státního ani stranického orgánu pokyn ani příkaz k tomu, aby dal vysílat anebo zajistil vysílání prohlášení předsednictva ÚV KSČ, jehož obsah neznal. Nevydal žádný příkaz k zastavení vysílačů s úmyslem zabránit informovanosti občanů. Neprovedl žádný čin v úmyslu poškodit socialistické společenské a stání zřízení republiky. V souvislosti s tím poukázal na to, že byl celým svým životem spjat se socialistickým a státním zřízením republiky. Vyjádřil nesouhlas s výkladem tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu sabotáže uvedeným v napadeném rozsudku s tím, že je v rozporu se stanoviskem vyjádřeným v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. 2 To 92/97, a v předchozích rozhodnutích Městského soudu v Praze. Dovolatel dále uplatnil námitku týkající se stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Důvody, z nichž odvolací soud dovodil vysoký stupeň společenské nebezpečnosti posuzovaného jednání, neodpovídají podle něho žádným objektivním a doloženým skutkovým zjištěním, vyjadřují pouze subjektivní názor soudu a jsou v rozporu s ustanovením § 33 písm. g) tr. zák. Z uvedených důvodů dovolatel v petitu tohoto vyhotovení dovolání navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2003 jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2003 a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci Vrchnímu soudu v Praze nebo přímo Městskému soudu v Praze anebo zprostil obžalovaného obžaloby.“ V dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. K. K. (v němž byly uplatněny všechny shora uvedené dovolací důvody) obviněný Ing. K. H. (dovolatel) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že u skutku pro který byl stíhán a následně uznán vinným a který se měl stát dne 21. 8. 1968, bylo trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť trestnost zanikla uplynutím promlčecí doby ve smyslu § 67 odst. 1 písm. a) tr. zák. za dvacet let, tedy nejpozději dnem 22. 8. 1988 a běh této lhůty nebyl ničím staven, ani domnělou překážkou spočívající ve výkonu funkce poslance tehdejšího Federálního shromáždění ČSSR od 28. 11. 1971 do 15. 1. 1990, neboť jej bylo možno stíhat. Podle slov dovolatele nelze tvrdit, že jej nebylo možno stíhat, protože nebyl dán souhlas příslušným zákonodárným orgánem k jeho stíhání, neboť o vydání takového souhlasu nebylo nikdy požádáno. Jiný důvod nezaniknutí trestnosti činu nebyl v napadeném rozhodnutí shledán ani uplatněn. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že skutek popsaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí, nelze podřadit pod skutkovou podstatu uvedenou v § 97 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák.ve znění platném a účinném ke dni 21. 8. 1968. Nic v předmětném rozhodnutí nepotvrzuje, že jednal z kvalifikované pohnutky – v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení. Tento závěr podrobně odůvodnil zvláště s odkazem na Ústavní zákon č. 100/1960 Sb. a zdůraznil, že žádnou z pohnutek k jednání, resp. úmyslů jednání, tak, jak byly zjištěny odvolacím soudem, nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu sabotáže (pod v ní uvedenou kvalifikovanou pohnutku, která by musela spočívat v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení). Naopak, z jeho postojů známých z jeho politické činnosti před srpnem 1968 i po roce 1968 lze dovodit, že byl vždy zastáncem socialismu jako společenského řádu, byl