3 Tdo 220/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 220/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 3. 2017 Spisová značka:3 Tdo 220/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.220.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g)l)) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 220/2017-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2017 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 10 To 379/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. 37 T 24/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 37 T 24/2016, byl obviněný M. H. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že: dne 7. 2. 2016 v době od 00:48 do 00:50 hodin v katastru obce K., okres P.-v., vědomě poté, co požil větší přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a v jeho dechu bylo téhož dne v 00:55 hodin zjištěno přístrojem Dräger 1,65 g/kg alkoholu, v 01:03 hodin 1,54 g/kg alkoholu, řídil ve směru od restaurace U Fousků směrem na obec S. osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, RZ ..., přičemž byl kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Kamenice. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle § 274 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zákoníku) trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 37 T 24/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozhodnutím ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 10 To 379/2016, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 10 To 379/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Podle obviněného bylo porušeno právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces, neboť soudy nižších stupňů nesprávně posoudily skutek jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku zejména z důvodu nenaplnění objektivní ani subjektivní stránky tohoto trestného činu, neboť jednal za okolností vylučujících protiprávnost. Dovolatel poukazoval na okolnosti, které ho vedly k řízení motorového vozidla, přičemž zdůrazňuje, že jednal pod vlivem okolností v krajní nouzi, neboť mu bylo špatně. Soud prvního stupně sice uvádí, že se velmi pečlivě zabýval jeho verzí události, zda nejednal v krajní nouzi, ovšem vystačil si s jednoduchým tvrzením, že tato verze není pravdivá, aniž by provedl všechny potřebné důkazy. Obviněný uvádí, že v případě existence okolností vylučujících protiprávnost u něho není dáno zavinění, takže se jedná o otázku hmotného práva. Vyjadřuje přesvědčení, že postupem soudů došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Dále obviněný uvádí, že podmínkou trestní odpovědnosti za přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je skutečnost, že pachatel jedná ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil pod vlivem návykové látky. Nezaleží přitom na množství požité látky, ale rozhodující je stupeň ovlivnění požitou látkou, kdy soudní praxe se v případě alkoholu ustálila na 1 % alkoholu v krvi. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - část trestní pod č. 54/68 a namítá, že nebylo zjištěno jaké množství alkoholu, v jaké době a v jakém druhu požil. Obviněný zdůrazňuje, že byl naměřenými hodnotami alkoholu v krvi překvapen a že žádal o provedení zkoušky na alkohol v krvi, což policisté neprovedli. Podle názoru obviněného nebyla hladina alkoholu v krvi spolehlivě zjištěna, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces a presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. V tomto směru poukazuje na znalecký posudek, který předložili a který se sice projednávané věci přímo netýká, ale tento prokazuje, že měřicí přístroje zn. Dräger nejsou přesné. Podle obviněného tedy tím, že soud vycházel pouze z výsledku alkoholu v krvi naměřených pomocí přístroje zn. Dräger a nevyžádal si krevní test, nelze prokázat, že řídil předmětné vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Proto rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném posouzení skutku. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že soud druhého stupně nemohl jeho odvolání zamítnout, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, takže bylo namístě dokazování doplnit nebo věc vrátit soudu prvního stupně. Dále uvádí, že již v řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 10 To 379/2016, a rozsudek Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 37 T 24/2016, zrušil a sám ho obžaloby zprostil, popř. aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřením ze dne 18. 1. 2017 k podanému dovolání uvedla, že obviněný jen opakuje námitky, které uplatňuje od počátku trestního řízení a které uplatnil v rámci podaného odvolacího řízení. S těmito námitkami se soudy řádně vypořádaly, přičemž odkazuje na jejich závěry. Proto lze považovat podané dovolání za zjevně neopodstatněné a jako takové by mělo být podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Státní zástupkyně dále výslovně vyjádřila souhlas tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i s tímto rozhodnutím v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí d