3 Tdo 296/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 296/2025-5254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podala obviněná FVE Petrovice a.s., IČO 246 62 721, se sídlem Přívozní 1054/2, 170 00 Praha 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 4 To 53/2024-5135, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 21/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. DOSAVADNÍ PRŮBĚH ŘÍZENÍ 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2024, č. j. 17 T 21/2022-5092, byla obviněná uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena za to k peněžitému trestu 700denních sazeb po 14 000 Kč. Dále byla zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu částku 235 777 430,44 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněná zločinu dopustila zjednodušeně řečeno tím, že od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2020, a následně nejméně po dobu garantované podpory výroby elektřiny z fotovoltaických zdrojů do prosince roku 2030 se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch ve formě dotované výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 předkládala od 1. 1. 2012 do 19. 10. 2021 jednotlivé faktury na dodávku elektřiny, na základě kterých obdržela od distributorů elektřiny firem E.ON a.s. a E.ON Distribuce, a.s. peněžité plnění včetně garantované podpory, přestože věděla, že její nárok je neoprávněný, neboť si takto počínala poté, co dne 6. 12. 2010 vylákala licenci pro fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 3,311 MWp tím, že doložila nepravdivé písemné dokumenty předstírající bezpečnou provozuschopnost elektrárny, v důsledku čehož uvedla v omyl pracovníky Energetického regulačního úřadu, protože elektrárna nebyla do stavu deklarovaného v těchto dokumentech dostavěna, a na základě takto nezákonně vylákané licence, neoprávněného prvního paralelního připojení provedeného dne 30. 12. 2010 a inkasování plateb od distributorů způsobila České republice za období od 1. 1. 2012 do 31. 7. 2021 škodu nejméně 235 770 430,44 Kč a pokusila se získat neoprávněný prospěch ve výši 310 024 382,22 Kč za období od 1. 8. 2021 do 31. 12. 2030. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Odvolání obviněné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 4 To 53/2024-5135, zamítl podle § 256 tr. ř. II. DOVOLÁNÍ A VYJÁDŘENÍ K NĚMU 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala prostřednictvím svých obhájců dovolání obviněná. To opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. II./1. Dovolání zpracované obhájcem JUDr. Markem Nespalou 5. V tomto dovolání obviněná namítla, že došlo k nezákonnému přenesení důkazního břemene na ni, neboť otázkou zproštění trestní odpovědnosti obviněné, respektive její exkulpací podle § 8 odst. 5 TOPO se justiční orgány prakticky vůbec nezabývaly a podmínky vyvinění vůbec nezjišťovaly. Odvolací soud nesprávně dovodil, že prvostupňový soud uzavřel, že ustanovení § 8 odst. 5 TOPO uplatnit nelze. Soud první instance takový závěr nikdy neučinil, aplikaci § 8 odst. 5 TOPO nevylučoval a toliko konstatoval, že není zjišťována a prokazována žádná konkrétní okolnost směřující k vynaložení veškerého úsilí, které by po dovolatelce bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Obviněná upozornila, že bylo úkolem a povinností orgánů činných v trestním řízení, aby zjistily a prokázaly, že žádná okolnost směřující k vynaložení veškerého úsilí obviněné nesvědčí, a naopak nebylo její povinností, aby tyto skutečnosti prokazovala sama. Orgány činné v trestním řízení nejen že neprokázaly, že by obviněná nevynaložila veškeré spravedlivě požadovatelné úsilí, ale nic takového ani nezjišťovaly. 6. Odvolací soud dokonce konstatoval, že užití § 8 odst. 5 TOPO není možné, pokud se trestné činnosti dopustí vrcholný představitel právnické osoby, ačkoliv takový závěr odporuje zákonu i judikatuře Nejvyššího soudu. Ustanovení § 8 odst. 5 TOPO neuvádí žádné výjimky a odkazuje na celé ustanovení § 8 odst. 1 TOPO, proto u žádné z fyzických osob, jejichž jednání lze právnické osobě přičítat – tedy ani u jejích vrcholných představitelů – není vyloučena její exkulpace podle § 8 odst. 5 TOPO. Dovolatelka v tomto ohledu upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1332/2018, v němž Nejvyšší soud dovodil, že k naplnění exkulpačního důvodu v případě přičítání jednání osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) TOPO bude sice docházet zcela výjimečně, v žádném případě však nezavršil, že by tyto fyzické osoby byly úplně vyjmuty z režimu § 8 odst. 5 TOPO. To platí i přesto, že v označeném rozhodnutí Nejvyšší soud nikterak zevrubně nevysvětlil, které případy je možné do vysloveného požadavku výjimečnosti ještě zahrnout, neuváděl žádné příklady či mantinely, a stejně tak neosvětlil, z čeho ono omezení užití § 8 odst. 5 TOPO vůči fyzickým osobám vyjmenovaným v § 8 odst. 1 písm. a) TOPO vyvodil. I kdyby však k uvedeným fyzickým osobám bylo přistupováno deklarovaným zvláštním režimem výjimečnosti, pak je zřejmé, že pro konstatování, že výjimečnost naplněna nebyla, je nutno nejprve znát všechny rozhodné skutečnosti. Dovolatelka proto uzavřela, že žádnou fyzickou osobu uvedenou v § 8 odst. 1 TOPO nelze vylučovat z možnosti aplikace § 8 odst. 5 TOPO. A pokud odvolací soud učinil závěr opačný, a jejího jediného člena představenstva a posléze předsedu představenstva Daniela Exnera z možnosti aplikace § 8 odst. 5 TOPO vyloučil, pak jde o nezákonný restriktivní výklad ustanovení § 8 odst. 5 TOPO, a tudíž o nesprávné právní posouzení. 7. Nesprávné právní posouzení dovolatelka shledala i ohledně aplikace § 8 odst. 5 TOPO ve vztahu k otázce udržování protiprávního stavu. Projednávaná věc je o to složitější, že k vyvolání protiprávního stavu Danielem Exnerem mělo dojít v roce 2010, tedy před nabytím účinnosti TOPO. V době vyvolání protiprávního stavu tak obviněná nejenže nebyla trestně odpovědná, ale nebylo ani jiného důvodu, aby činila opatření, která ustanovení § 8 odst. 5 TOPO předpokládalo. Ani to však bez dalšího neznamená, že taková opatření učiněna nebyla, ovšem orgány činné v trestním řízení žádnou aktivitu k jejich zjištění nevyvinuly. Navíc jakákoliv opatření nemohla být činěna do minulosti. A opatření, která mohla a musela právnická osoba realizovat za účinnosti TOPO, pak nemusela, popřípadě nemohla být nadána schopností odkrýt protiprávní stav založený v roce 2010. Skutková zjištění v tomto ohledu však nebyla učiněna naprosto žádná. V teoretické rovině lze doplnit, že jen stěží by bylo možno po právnické osobě spravedlivě požadovat, aby ex post nastavila taková opatření, která by odhalila dávno minulé vyvolání protiprávního stavu Danielem Exnerem. A stejně tak nelze spravedlivě požadovat, aby opatření byla nastavena tak, aby se Daniel Exner musel k již spáchané trestné činnosti sám přiznat. Pokud by snad bylo namítáno, že obviněná mohla předejít dalšímu udržování protiprávního stavu, pak není zřejmé, jak by mohla takový požadavek splnit, aniž by odhalila vyvolání protiprávního stavu v roce 2010. První trestní rozsudek vůči Danielu Exnerovi byl přitom vynesen až v samotném závěru roku 2017 a šlo o rozsudek zprošťující. Pravomocné vyslovení viny fyzických osob nastalo až v říjnu 2021. Tedy i trestní soudy řešící odpovědnost fyzických osob udržovaly obviněnou v přesvědčení, že k trestné činnosti nedošlo. Bylo-li namítáno, že Daniel Exner mohl například zastavit fakturaci, popřípadě fakturovat méně, pak není zřejmé, jak by takový postup mohl obhájit před akcionáři, aniž by se přiznal k trestné činnosti, neboť nepochybně by byl okamžitě odvolán a fakturování vráceno do „normálu“. 8. Zmíněné teoretické polemiky o (ne)existenci a (ne)kvalitě přijatých opatření by však mohly připadat v úvahu až poté, co v trestním řízení došlo ke zjištění konkrétních opatření, popřípadě ke zjištění, že žádná opatření přijata nebyla. Bylo proto namístě zabývat se tím, zda došlo k přijetí vnitřních předpisů nebo jiných opatření, zda bylo zajištěno jejich dodržování, kontrola jejich plnění a případná detekce jejich porušení. Skutková zjištění k otázce vyvinění však žádná učiněna nebyla, orgány činné v trestním řízení se touto otázkou vůbec nezabývaly a obviněná s touto otázkou v průběhu trestního řízení nebyla nikterak konfrontována. Nečinnost obviněné samotné jí však nemůže jít k tíži. Dovolatelka uzavřela, že obžaloba neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že obviněná nevynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo spravedlivě požadovatelné, aby spáchání protiprávního činu zabránila. 9. Otázkou vyvinění se navíc poprvé zaobíral až odvolací soud, čímž