3 Tdo 33/2015 — Nejvyšší soud

3 Tdo 33/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 3. 2015 Spisová značka:3 Tdo 33/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.33.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné pronásledování Omezování osobní svobody Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku § 171 odst. 1 tr. zákoníku § 354 odst. 1 písm. b), c)) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 33/2015-53 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2015 o dovolání, které podal obviněný M. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 7 To 369/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 80/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 1 T 80/2013, byl obviněný M. Š. uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem I. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „přibližně od měsíce srpna roku 2010 do listopadu roku 2012, vyjma období 12. 4. 2011 až 21. 10. 2011, kdy byl obžalovaný umístěn ve vazbě ve Vazební věznici H. K., ve společně obývaném bytě na adrese B. v P., psychicky i fyzicky týral svou tehdejší družku D. V., kdy od počátku jejich společného soužití docházelo k napadání jmenované v intervalech nejméně jedenkrát za 14 dní a to tím způsobem, že se obžalovaný nejprve neustále dotazoval, kde a s kým byla či kdo jí telefonoval, následně jí bil otevřenou rukou a někdy udeřil i pěstí do oblasti hlavy nebo ji chytil rukou za krk a škrtil či ji tahal za vlasy, dále jí verbálně napadal, ponižoval a urážel, kdy jí říkal např., že je špína, děvka, ludra či kurva, přičemž po takových útocích obžalovaný po D. V. požadoval pohlavní styk, ke kterému vždy poškozená ze strachu svolila a v průběhu společného soužití se fyzické útoky stupňovaly a opakovaly častěji, dále obžalovaný poškozenou často doprovázel do jejího zaměstnání, kde s ní i setrvával, kontroloval jí mailovou korespondenci a mobilní telefon, bez jejího vědomí dokonce mazal zprávy či na ně odpovídal, zakazoval jí styky s přáteli a nijak jí nepřispíval na domácnost, přičemž výše uvedené jednání obžalovaného způsobilo fyzické i psychické strádání poškozené, rozvinula se u ní mimo jiné i v souvislosti se shora uvedeným jednáním obžalovaného posttraumatická stresová porucha a typické příznaky syndromu týraného partnera, kdy poškození jejího psychického zdraví vyžaduje dlouhodobou psychologickou a psychiatrickou léčbu“; dále přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem II. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 24. listopadu 2012 v bytě na adrese P., Ž., kam se poškozená D. V. dostavila za účelem vzájemného předání osobních věcí a klíčů od uvedeného bytu v souvislosti s již dřívějším odhodláním ukončit soužití s obžalovaným, ji tento v bytě uzamkl, klíče uschoval a odmítal ji z bytu propustit, sebral jí mobilní telefon, donutil ji posadit se do křesla a svléknout si bundu, řval na ni, že ho bude poslouchat, stále dokola ji osočoval z nevěry, škrtil ji šálou a dožadoval se toho, aby spolu začali znovu žít, pak ji za použití fyzického násilí vysvlékl do naha a natlačil do ložnice na postel, kdy ačkoliv plakala, že sexuální styk nechce, následně na nátlak obžalovaného rezignovala a vykonání pohlavního styky mu umožnila, aby se vyhnula dalším problémům, přičemž se jí z bytu podařilo odejít až následujícího dne, tj. 25. listopadu 2012 okolo 11:00 hod., kdy ji obžalovaný z bytu sám pustil“; a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných od bodem III. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „po ukončení jejich vztahu, tedy od konce listopadu 2012 nejméně do 7. ledna 2013, poškozenou D. V. neustále kontaktoval prostřednictvím SMS zpráv, které ji zasílal z tel. čísel na její tel. číslo , pokoušel se jí i volat a i s SMS zprávami tak činil v intenzitě i více než 20x denně, kdy obsahem SMS zpráv byly zejména prosby, aby se pošk. D. V. k němu vrátila, ale i výhrůžky, že vyhodí její věci, dále ji kontaktoval prostřednictvím dalších prostředků elektronické komunikace jako je např. sociální síť Facebook a rovněž se ji snažil kontaktovat i fyzicky, např. slíděním před bydlištěm matky poškozené, u níž v té době bydlela či sledováním jí na ulici, což pošk. D. V. obtěžovalo, vzbuzovalo to v ní obavy z dalšího jednání obžalovaného a představovalo to pro ni stres, pocit bezbrannosti vůči dalším zásahům obžalovaného do jejího života a ohrožovalo to její duševní rovnováhu“. Za shora uvedenou trestnou činnost a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. l tr. zákoníku (z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 29/2013), zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 1 T 2/2013-3218 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 19/2014) a dále zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 2/2011 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 181/2014), byl obviněný odle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkování poskytování finančních prostředků, a to na dobu 5 (pěti) let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech: z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3, 2013, sp. zn. 15 T 29/2013, z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2013, č. j. 1 T 2/2013-3218, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 19/2014, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 16 T 2/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 7 To 181/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená D. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto, že se obviněný M. Š. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro jednání, v němž byl spatřován přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 226 písm. a) tr. ř. pak byl obviněný M. Š. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 25. 7. 2013, č. j. 1 ZT 11412013-27, v části, která mu pod bodem V. kladla za vinu, že dne 31. 8. 2012 v bytě s adresou B., P., v přítomnosti D. V. přinutil poškozenou M. V. podepsat čestné prohlášení, o tom, že ji nikdy sexuálně nezneužil a ani neznásilnil a vyhrožoval jí tím, že pokud nepodepíše toto prohlášení, tak zveřejní fotografie, na kterých je poškozená M. V., jak provádí felaci obviněnému, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená M. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 1 T 80/2013, podal obviněný M. Š. odvolání směřující do výroků o vině a trestu. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 7 To 369/2014, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Proti citovanému rozsudku Městského