3 Tdo 384/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 384/2025-899USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. 9 To 403/2024–849, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 26/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 10. 2024, č. j. 29 T 26/2024-797 byl obviněný uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a jednak přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2,5 roku s ostrahou. Dle skutkových zjištění prvostupňového soudu se dopustil, zjednodušeně řečeno · zločinu tím, že v období od listopadu či prosince 2020 do 29. 10. 2023 v různých společně obývaných bytech v XY, XY a XY opakovaně na svou partnerku a matku společné dcery O. P. řval vulgarismy, kontroloval jí mobilní telefon, fyzicky ji atakoval přitlačením ke zdi a zakleknutím na zemi, vyhrožoval zabitím jí, jejích dcer a její matky, čímž si chtěl vynucovat její poslušnost, škrtil ji, až nemohla dýchat, fackoval ji, plivl na ni, vyhazoval poškozenou z bytu jen spoře oděnou nebo ji naopak zamknul v bytě, hozením o zem jí rozbil telefon, rozšlápl přepravku, v níž byla kočka; poškozená se tomuto jednání bránila pouze slovně v rámci vzájemných hádek, kdy v důsledku své citové i finanční závislosti se obviněného bála a jeho jednání vygradovalo 29. 10. 2023, kdy nutil poškozenou k opuštění bytu bez společné dcery AAAAA (pseudonym), ročník XY, s výhrůžkami, že si dceru vezme do péče a bude ji do konce života týrat a že jestli poškozená zavolá policii, vyhodí dceru z okna, u něhož stál s dcerou v náručí, kdy následně nedostatečně oblečenou AAAAA posadil bez dětské sedačky do auta a s křikem adresovaným poškozené, že půjde přes mrtvoly, zprvu proti poškozené směřoval autem, jemuž se poškozená musela uhnout, · přečinu tím, že dne 29. 10. 2023 policistům přivolaným k prošetření posledně uvedeného incidentu, při němž odvezl dceru AAAAA, vyhrožoval napadením a zabitím, choval se agresivně a nadával jim a s výhrůžkou, že policistovi dá tzv. hlavičku, se přiblížil celým tělem k němu, v důsledku čehož byly proti obviněnému použity donucovací prostředky. V podrobnostech k popisu skutků se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 2. Proti němu obviněný podal odvolání. To však Městský soud v Praze neshledal důvodným a svým usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 9 To 403/2024–849 je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Toto usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce obviněný. Omezil je na tu část zamítavého výroku, který se týkal zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl též porušení svého práva na spravedlivý proces, což shledal jednak v tom, že odvolací soud, aniž by provedl jakékoliv důkazy, dospěl k odlišným skutkovým závěrům než soud prvního stupně a jednak v tom, že odvolací usnesení není nijak odůvodněno jak stran závěru, že útoky poškozené vůči obviněnému nedosahovaly takové intenzity, tak stran vlivu užívání drog poškozenou na naplnění skutkové podstaty. 4. Upozornil, že poškozená nevystupovala pouze v roli oběti, ale i z pozice agresora. To plyne z její výpovědi, v níž sice uvedla, že to bylo vždy, popřípadě většinou, v sebeobraně, zmínila však, že obviněného napadla třeba zezadu, nebo když od ní odcházel, byl na ni hrubý a připustila, že jednou na něho vzala i nůž, byť se tak mělo stát ze zoufalství. Zatímco prvostupňový soud učinil skutkový závěr, že poškozená se fyzických útoků vůči obviněnému dopouštěla vždy v sebeobraně, odvolací soud se od tohoto skutkového závěru odchýlil, kdy dovodil, že o sebeobranu se nejednalo vždy, nýbrž toliko zpravidla. Tuto změnu skutkových zjištění odvolací soud učinil, aniž by provedl jakékoliv dokazování. 5. Ani nalézací ani odvolací soud neučinily skutkový závěr, že poškozená nejméně v jednom případě obviněnému vyhrožovala s nožem, ačkoliv toto sama přiznala ve své výpovědi v přípravném řízení. Obviněný dovodil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů v tom, že soudy postavily odsuzující rozhodnutí na tom, že obviněný se vůči poškozené dopouštěl intenzivnějších útoků než ona vůči němu, ačkoliv z provedených důkazů nebyly vyvozeny relevantní skutkové závěry stran útoků adresovaných poškozenou dovolateli. Pokud odvolací soud konstatoval, že intenzita útoků poškozené vůči obviněnému byla nižší než naopak, pak takový závěr je nepřezkoumatelný, neboť jde o pouhé obecné konstatování odvolacího soudu bez konkrétního porovnání těch útoků, které poškozená adresovala obviněnému. Tyto útoky obviněný vyjmenoval a uzavřel, že se nelze spokojit se strohým konstatováním, že útoky adresované obviněným poškozené byly intenzivnější, neboť intenzita útoků z obou stran byla přinejmenším podobná. 6. Nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný spatřoval v tom, že odvolací soud postavil jeho odsouzení na intenzitě vzájemných útoků, ačkoliv znakem stíhaného zločinu není intenzita vzájemných útoků, ale neměnnost rolí agresora a oběti. Z judikatury ani z literatury neplyne, že u střídajících se rolí by bylo nutné zabývat se otázkou intenzity a vyrovnanosti vzájemných útoků. 7. Obviněný konečně nižším soudům vyčetl, že se nevypořádaly s otázkou vlivu užívání drog poškozenou na naplnění skutkové podstaty stíhaného zločinu. Nehodnotily, jaký vliv to mělo jednak na neshody a problémy v partnerském soužití a jednak též na prožívání jednotlivých událostí poškozenou. Soudy nevyhodnotily, že poškozená užívala pervitin v těhotenství i v době kojení dcery AAAAA, s čímž obviněný nesouhlasil a její přístup k výchově nezletilé dcery označil za častý důvod partnerských neshod a hádek. I to, že nižší soudy pominuly užívání drog poškozenou, svědčí o jednostranném hodnocení provedených důkazů. 8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí a druhostupňovému soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. 9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na to, že dovolání je vystavěno na opakování námitek prolínajících se víceméně celým dosavadním trestním řízením, s nimiž se oba nižší soudy beze zbytku vypořádaly. Obviněným přednesené výhrady lze sice pod označené dovolací důvody s jistou dávkou tolerance podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. 10. Přisvědčila odvolacímu soudu, že poškozená se vůči chování obviněného sice vymezovala, rozhodně se však nejednalo o takovou intenzitu, aby jejich pozice byly vyrovnané. Upozornila na závěry psychologicko-psychiatrických znalců, že poškozená utrpěla v souvislosti s jednáním obviněného stresovou poruchu, byla na obviněném závislá a přihlížet je třeba též k disproporci tělesných sil obou partnerů. Je třeba poukázat také na to, že právě poškozená byla opakovaně spatřena, jak pobíhala spoře oděná mimo byt, z něhož byla obviněným vyháněna. Naproti tomu u obviněného znalci zjistili osobnostní rysy vedoucí k emotivním impulsivním a egocentrickým reakcím. 11. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. 12. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou. Ohradil se proti tomu, že by dovolací námitky byly opakováním již dříve vznesených výhrad, na něž bylo nižšími soudy adekvátně reagováno. Dotázal se, jakým způsobem soudy hodnotily útok poškozené nožem na něho a jak se vypořádaly s jejím uživatelstvím pervitinu. Vyzdvihl, že i státní zástupkyně učinila ve svém vyjádření nepochybnými útoky poškozené na něho, což vylučuje neměnnost rolí agresora a oběti a tím i naplnění skutkové podstaty stíhaného zločinu. Ani státní zástupkyně nijak neodůvodňuje, proč intenzita útoku poškozené vůči dovolateli nedosahovala takového stupně, jako tomu bylo naopak, přičemž státní zástupkyní zmiňovaná rozdílná tělesná konstituce nemůže odlišnou intenzitu útoků zdůvodnit například v situaci, kdy poškozená obviněnému vyhrožovala s nožem, a nemůže hrát roli u útoků verbálních. Státní zástupkyně si také protiřečí, neboť na jedné straně uváděla, že poškozená se nedopouštěla psychických útoků, na straně druhé však státní zástupkyně sama zmínila emotivní útoky poškozené na obviněného. 13. Poukazovala-li státní zástupkyně na stresovou poruchu, kterou trpěla poškozená, pak v této souvislosti opět vyvstává otázka užívání pervitinu, které má podobné projevy, jaké znalci popisují u str