3 Tdo 395/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 395/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g Datum rozhodnutí:13. 10. 2010 Spisová značka:3 Tdo 395/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.395.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zánik trestní odpovědnosti Dotčené předpisy:§ 65 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 395/2010-31U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2010 o dovoláních, která podali obvinění M. P.-S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 9 To 444/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 275/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítají. Odůvodnění: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 677/2008, výrokem ad II. z podnětu dovolání obviněného P. S. podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265k odst. 2 tr. ř., s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř., ohledně obviněných M. P.-S., N. Q. H., T. K. T. a P. A., z r u š i l usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 3 To 87/2006, ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněných P. S., M. P.-S., N. Q. H., T. K. T. a P. A.. Výrokem ad III. podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část citovaného usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a výrokem ad IV. podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém rozhodnutí (viz str. 11 – 12 usnesení) Nejvyšší soud podrobně poukázal na zjištěné vady a odvolacímu soudu uložil, v jakém rozsahu a podle jakých hledisek se bude muset věcí znovu zabývat. Soudům obou stupňů především vytknul, že posoudily jednání obviněného P. S. jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ačkoliv skutková zjištění, z nichž vycházely a která byla popsána ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, takový závěr nedovolovala, přičemž jednání obviněného nemohlo být kvalifikováno ani jako některá z forem účastenství k tomuto trestnému činu. Soudy si v tomto směru zejména neujasnily právní povahu pojištění, na jehož základě bylo neoprávněně plněno inkriminované pojistné, a v této souvislosti ani rozdíl mezi tzv. obecným podvodem podle § 250 tr. zák. a pojistným podvodem podle § 250a tr. zák. Vytýkaná pochybení pak měla dopad i na další spoluobviněné a v důsledku toho nemohlo napadené rozhodnutí obstát ani ve vztahu k těmto osobám (beneficium cohaesionis). Po zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu pokračovaly oba soudy v řízení, přičemž Městský soud v Brně naposledy rozhodl ve věci obviněných P. A., P. S., M. P.-S., N. Q. H. a T. K. T., rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 5 T 275/2008. V rámci tohoto rozsudku byl obviněný P. S. uznán vinným pomocí podle § 10 odst. 1 tr. zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., na tom skutkovém základě, že dne 6. 8. 1998 uplatnil P. A. u České pojišťovny, a. s., neoprávněný nárok na pojistné plnění plynoucí ze zákonného pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla, týkající se fiktivní dopravní nehody, která se měla stát dne 4. 8. 1998 ve 13.10 hod. mezi Ú. a S. mezi účastníky obviněným P. S., řidičem vozidla zn. Renault 105 a obviněným P. A. jako řidičem vozidla zn. Nissan Almera, kdy k této neexistující pojistné události, dopravní nehodě, byl policejním inspektorem 2. oddělení Dopravního inspektorátu MŘ PČR B., obviněným nstržm. M. P. vypracován záznam „Záznam o malé dopravní nehodě“, č. j. MRBM 5422/Dn-Př-98, kdy při uplatnění plnění z této fiktivní pojistné události předložil obviněný P. A. České pojišťovně, a. s., nepravdivý „Dotazník pro poškozeného“, č. j. PÚ č. 98-102569-632-36, a obviněný P. S. předložil České pojišťovně, a. s., nepravdivé „Oznámení nehody k zákonnému pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla“, č. j. PÚ č. 98-102569-632-36, a na základě těchto nepravdivých údajů vylákal obviněný P. A. neoprávněně finanční částku ve výši 269.409,- Kč ke škodě České pojišťovny, a. s.“ Podle § 250 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Obviněná M. P.-S. byla týmž rozsudkem uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustila jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě rozsudku společně s R. M., proti němuž bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno. Podle § 250 odst. 2 tr. zák. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí bylo rovněž uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost nahradit škodu způsobenou poškozené České pojišťovně, a. s., a to P. S. společně a nerozdílně s P. A. ve výši 269.490,- Kč a M. P.-S. ve výši 349.600,- Kč. O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali oba obvinění a dále obviněný P. A., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 4 To 444/2009, jímž podaná odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak ohledně nich nabyl právní moci dne 22. 10. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Obvinění P. S. a M. P.-S. proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání, která zároveň směřují i proti dovolatelů se týkající části rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná M. P.-S. uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a obviněný P. S. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná M. P.-S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že v předmětné trestní věci došlo k porušení jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Posuzované jednání totiž měla spáchat 25. 9. 1998, trestní stíhání bylo zahájeno po uplynutí 2 let poté, obžaloba byla podána po dalších 4 letech a k doručení napadeného usnesení odvolacího soudu obviněné mělo dojít až po 11 letech po spáchání činu. Evropský soud pro lidská práva přitom ve své soudní praxi dovodil jako nejdelší přiměřenou dobu pro vedení řízení 6 let. Podstatné překročení této doby v dané věci přitom nastalo z důvodů nezávislých na vůli obviněné (dovolatelky). Uvedené skutečnosti ji vedou k závěru, že po 11 letech trvání trestního řízení je namístě konstatovat zánik nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu § 65 tr. zák. a její trestní stíhání tudíž mělo být zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Dovolatelka zároveň doplňuje, že byla odsouzena po ryze formálním projednání věci. Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 9 To 444/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 5 T 275/2008, zrušil a sám ve věci rozhodl o zastavení jejího trestního stíhání. Obviněný P. S. v rámci své dovolací argumentace namítl, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, pro který byl odsouzen, neboť v řízení nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění. Také on má zato, že podle § 65 tr. zák. zanikla v jeho případě trestnost činu, neboť vedl od doby inkriminovaného jednání řádný život a částečně podle svých možností uhradil pohledávku společnosti Česká pojišťovna, a. s. Vzhledem k tomu, že nebyly dány důvody k tomu, aby byl uznán vinným, nebyl dán ani důvod k jeho potrestání. Zároveň mu neměla být ani uložena povinnost k náhradě škody, neboť podle názoru dovolatele poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., ve skutečnosti žádná škoda nevznikla. Poškozená sice vyplatila bez právního důvodu spoluobviněnému P. A. pojistné plnění, čímž se však nezmenšil její majetek, neboť v jeho rámci má nyní pohledávku ve výši plnění za spoluobviněnými z titulu bezdůvodného obohacení. Část tohoto obohacení navíc již byla vrácena. Pok