3 Tdo 54/2020 – Nejvyšší soud

3 Tdo 54/2020-846 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2020 o dovoláních obviněných R. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, F. O., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a K. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. 3 To 112/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 100/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných R. H., F. O. a K. V. odmítají. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 80 T 100/2016, byli obvinění R. H., F. O. a K. V. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištěních dopustili jednáním spočívajícím v tom, že dne 11. 12. 2013 kolem 22:00 hodin v Polské republice na území města XY na ulici XY, XY, čekali společně po předchozí dohodě na T. G., ke které ve chvíli, kdy přicházela domů a chystala se odemknout dveře svého bytu, všichni tři přistoupili, obžalovaný F. O. ji chytil za obličej a vtlačil ji do bytu, do něhož vstoupili rovněž obžalovaná K. V. a obžalovaný R. H., obžalovaná K. V. zevnitř uzamkla vstupní dveře bytu, následně strhla poškozené z ramene kabelku a obžalovaný F. O. ji udeřil otevřenou dlaní do tváře a poté jí vyhrožoval úderem pěstí, takto se domáhali vydání dvou zahraničních zásilek s oděvy a dalším zbožím, jež manžel T. G., J. S. dříve obdržel poštou, byt poškozené prohledali a jelikož se vydání zásilek nedomohli, jako náhradu z bytu odnesli ke škodě manželů T. G. A J. S. dva televizory značky LG a Samsung, dva dekodéry digitálního vysílání, DVD přehrávač a šicí stroj. Za to byli všichni tři obvinění odsouzeni podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 80 T 100/2016, podali všichni tři obvinění samostatná odvolání, která zaměřili proti výroku o vině i trestu. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. 3 To 112/2019, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání všech tří obviněných zamítl jako nedůvodná. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. 3 T 112/2019, podali obvinění R. H., F. O. a K. V. dovolání. Obviněný R. H. v rámci podaného dovolání (č. l. 828–831) uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že soudy byla zvolena nesprávná právní kvalifikace skutku, pro který byl pravomocně odsouzen. Obviněný má za to, že skutek, pro který byl odsouzen, není trestným činem a měl být proto obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn. Ve věci shledává extrémní rozpor mezi závěry soudů o jeho vině a provedenými důkazy. Popírá, že by se skutku dopustil, přičemž poukazuje na to, že ani sama poškozená jej fyzicky neztotožnila, neboť pachatele popsala jako muže nižšího vzrůstu a snědé pleti, přičemž dovolatel je vysokého vzrůstu a světlé pleti. Dále namítá, že jeho vina je založena pouze na nepřímých důkazech, tyto však podle jeho přesvědčení netvoří ucelený řetězec. Jedná se zejména o svědectví svědka S., ze kterého vyplývá pouze skutečnost, že dovolatel ovládá polský jazyk, a dále o záznamy telekomunikačního provozu. V bytě poškozené nebyly zajištěny žádné daktyloskopické stopy či stopy DNA. Obviněný je přesvědčen, že ze strany soudů se jedná o pouhou a ničím nepodloženou hypotézu, přičemž v jejich postupu spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. 3 To 112/2019, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 80 T 100/2016, zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný F. O. v rámci podaného dovolání (č. l. 809–818) uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolaní uvedený v písmenech a) až k). Obviněný namítl, že Okresní soud ve Frýdku-Místku nepostupoval v novém hlavním líčení, poté, co bylo odvolacím soudem zrušeno jeho původní rozhodnutí ze dne 24. 4. 2017, tak, jak mu nařídil odvolací soud. Nalézací soud nepostupoval podle závazného právního názoru odvolacího soudu při opětovném výslechu svědků T. G., J. S. a E. S., když namísto postupu podle § 212 odst. 1 tr. ř. uplatnil postup podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. V novém řízení k rozporům ve výpovědích pokládal otázky a přečetl svědkům jejich výpovědi z hlavního líčení, což však neodpovídalo požadavku odvolacího soudu. Postup nalézacího soudu nicméně následně odvolací soud neshledal vadným, i když předtím ve svém právním názoru vyjádřil, že se mají svědkům předestřít výpovědi z přípravného řízení, nikoli z hlavního líčení konaného dne 8. 3. 2017. Obviněný má pocit, jako by se soud prvního stupně bál třetí verze výpovědi z přípravného řízení a obou hlavních líčení. Má za to, že výpovědi z přípravného řízení byly procesně nepoužitelné. Nalézací soud použil procesní výpověď z hlavního líčení, která byla ovšem učiněna více než tři roky po činu a mohl tak uvést, že s odstupem času si svědkové již na prožité události přesně nepamatují i s ohledem na jejich věk (jedná se o seniory ve věku přes 70 let). Odvolací soud se zřejmě obával, že třetí verze výpovědi svědků je již procesně neobhajitelná. Princip presumpce neviny přitom vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. To v projednávané věci dodrženo nebylo a soudy tím porušily zásadu in dubio pro reo. Princip práva na spravedlivý proces přitom vyžaduje, aby vina byla prokázána mimo jakoukoli pochybnost. V této souvislosti poukazuje na podle svého mínění nezákonné důkazy, resp. důkazy získané v rozporu s trestním řádem. Jedná se o záznam ve spise stran připojení se s nároky na náhradu škody k trestnímu řízení svědkyně T. G., která přitom při hlavním líčení na otázku, zda se někdy přihlašovala s nějakou škodou, uvedla, že nikoli. Dále výpisy telekomunikačního provozu mobilního telefonu J. S., u nichž má obviněný za to, že s nimi bylo manipulováno, přičemž není jasné, kdo je vytvořil a na čí žádost. Zcela zde chybí překlad, kolem polských čísel jsou české popisky, ve spise chybí i SIM karta polského operátora, nikde nejsou zaznamenány obsahu hovorů, kdo komu volal a už vůbec nebyl jakýkoli hovor zaznamenaný na CD proveden. Obviněný přitom žádal o ztotožnění BTS, aby se prokázalo, zda na místě skutečně byl, tomu však nebylo vyhověno. Dále zpochybňuje použitelnost výsledků rekognice. Nalézací soud provedl rekognici podle fotografií, následně za nějakou dobu rekognici in natura. Výsledky jsou však důkazně nepoužitelné, protože poznávající osoba si zafixuje osobu poznávaného a pak ho označí i při rekognici in natura. Poškozená G. uvedla, že si na pachatele již plně nepamatuje a sotva policejní orgán zvedl záclonku, poznala během dvou vteřin při rekognici in natura osobu dovolatele, jehož si jednoduše pamatovala z fotografie. Ostatní figuranti mu typově a vzhledově vůbec neodpovídali. Rekognici in natura tak zmařil již samotný státní zástupce, který provedl na hlavním líčení rekognici podle fotografií, která absolutně neodpovídala a neprobíhala podle trestního řádu, což potvrdil i odvolací soud. Rekognice měla být provedena před zahájením trestního stíhání, kdy ještě poškozená jméno dovolatele neznala, neboť po zadání jeho jména do internetového vyhledavače se objeví vše o jeho osobě včetně fotografie. Obviněný dále poukazuje na rozpory ve svědeckých výpovědích. Namítá, že svědkyně G. je nevěrohodná a stále mění výpovědi. Nejdříve si nevzpomněla, že již viděla spoluobviněné V. a H., pokaždé jinak líčí způsob napadení, nevzpomněla si, komu dala věci z balíků, neuvedla napoprvé, co všechno v balících bylo, co rozdala, co sami použili, zda na balíku bylo uvedeno jméno odesílatele. Svědek J. S. je pouze nepřímým svědkem, který napadení, jemuž nebyl vůbec přítomen, líčí rozdílně od poškozené. Nejdříve uvedl, že viděl celý obsah balíku, později uvedl, že nikoli, taktéž sdělil, že v balíku byly drogy a