3 Tdo 61/2026 — Nejvyšší soud

3 Tdo 61/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 61/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.61.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 61/2026-85 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podala obviněná E. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 10 To 289/2025-61, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 38/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 6. 2025, č. j. 3 T 38/2025-49, byla obviněná E. Š. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že dne 21. 3. 2025 v době od 16:20 hod. do 16:40 hod. po silnici č. XY ve směru jízdy od XY do XY směrem k prodejně Penny market, po požití alkoholických nápojů řídila osobní motorové vozidlo tov. Zn. Škoda Octavia reg. zn. XY, kdy jí bylo elektronickým přístrojem Dräger Alcotest 7510, č. ARLF-0567, v 16:53 hod naměřeno 2,87 ‰ alkoholu v krvi a v 16:59 hod. 2,59 ‰ alkoholu v krvi. 2. Za to byla odsouzena podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50.000 Kč skládajících se ze 100denních sazeb po 500 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel ve výměře 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 23. 9. 2025, č. j. 10 To 289/2025-61, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřila proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu a které opřela „především“ o to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněná konstatovala nesprávné vyhodnocení důkazů a skutkového stavu a nesprávné vyměření uloženého trestu. Současně poukázala na princip neviny formulovaný v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soudy totiž nedostatečně zohlednily prohlášení viny učiněné obviněnou, ačkoliv to bylo základním právem obviněné a současně založilo povinnost soudu zohlednit tento institut jako polehčující okolnost při ukládání trestu. Obviněná totiž tím, že prohlásila vinu, projevila značnou sebereflexi a upřímnou lítost a tím, že soudy tuto skutečnost nevzaly v úvahu, zasáhly do jejího práva na řádnou obhajobu, respektive jej zcela ignorovaly. 6. V druhé části svého dovolání obviněná zopakovala, že podává dovolání zaměřené zejména vůči výroku o trestu z důvodů jeho nepřiměřenosti. Soudy totiž nezohlednily dovolatelkou učiněné prohlášení viny, což bylo ovšem nutno považovat za zásadní polehčující okolnost. Připomněla, že vedle prohlášení viny měly být vzaty v úvahu i její osobní poměry, postoj k věci, jediný záznam v evidenční kartě řidiče za 20 let. Je tedy osobou bezúhonnou a plně vědoma toho, co způsobila, k čemuž měl soud přihlížet, a nikoliv jen hodnotit závažnost skutku. Navíc má zadržené řidičské oprávnění, takže trest zákazu činnosti již zcela řádně vykonává. 7. S ohledem na shora uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 10 To 289/2025-61, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 6. 2025, č. j. 3 T 38/2025-49, a věc vrátil zpět soudu prvního stupně. Současně navrhla, aby dovolání byl přiznán odkladný účinek. 8. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a podstaty dovolacích námitek obviněné konstatoval, že argumentace uplatněná v rámci podaného mimořádného opravného prostředku je doslovným zopakováním jejího odvolání. Státní zástupce se přitom s úvahami okresního soudu i s reakcí odvolacího soudu na námitky obviněné zcela ztotožnil. Po připomenutí obecných východisek a limitů dovolacího řízení konstatoval, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznesla dovolatelka výtky vůči výroku o trestu formulované jako nesouhlas s trestem zákazu činnosti. Takovou námitku však pod žádný ze zákonných důvodů dovolání podřadit nelze. Výrok o trestu je možno napadat primárně pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a pod reklamovaným dovolacím důvodem toliko za situace, kdy výrok o trestu je vystavěn na nesprávném posouzení otázky hmotného práva (např. otázka souběhu trestných činů). V rámci dovolání tak nelze, až na zcela výjimečné případy extrémně přísných a zjevně nespravedlivých trestů, uplatňovat výhrady vůči nepřiměřenosti trestu. Takový konečně rozhodně trest uložený obviněné nebyl, když odpovídal jak okolnostem přitěžujícím, tak těm polehčujícím. Dovolatelčino subjektivní přesvědčení o nepřiměřenosti uloženého trestu tak postrádalo reálný základ. V podrobnostech pak státní zástupce odkázal na bod 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a stejně tak bod 5. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. 9. Ze shora uvedených důvodů tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 11. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 12. Nejvyšší soud nemohl ignorovat tu skutečnost, že obviněná uvodila jí vybraný dovolací důvod slovem „především“, které se ovšem nepoužívá pro jasný a definitivní výčet, ale toliko pro výčet otevřený. Takovýto způsob ovšem není v souladu s požadavky zákona konkrétně § 265f tr. ř., neboť ten uvádí mezi náležitostmi dovolání explicitní odkaz na zákonné označení zvoleného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud je pak vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit právě shora zmíněné povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obviněnou zvolená formulace jí proto nemůže v rozporu s tímto ustanovením umožnit generální revizi celého rozhodnutí, ale je třeba její volbu považovat za výslovnou a jednoznačnou, byť použila obrat připouštějící širší výklad, který by však odporoval účelu zákona. V tomto směru tedy Nejvyšší soud důrazně apeluje na obhájce obviněné (ostatně již opakovaně), aby dovolání podaná jménem svých klientů činil pečlivěji a zcela jednoznačně v souladu se zákonem. 13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 14. Obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za situace, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 16. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedeného důvodu obviněná brojila především proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž konstatovala, že soud odvolací její námitky nevyslyšel. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., k