3 Tdo 688/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 688/2025-1524 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 10 To 91/2024-1387, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 14/2023, takto: Podle § 265 i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 49 T 14/2023-1256, byl obviněný uznán vinným jednak zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b), c), d) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let s ostrahou. Dále byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným dětem AAAAA (pseudonym) 250 000 Kč, BBBBB (pseudonym) 200 000 Kč a CCCCC (pseudonym), DDDDD (pseudonym) a EEEEE (pseudonym) každému 150 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dlouhodobě zle nakládal se členy své rodiny, vůči nimž byl dominantní, netolerantní, despotický, fyzicky je napadal a trestal, takže žili v permanentním stresu a strachu, v důsledku čehož se u nich rozvinula posttraumatická stresová porucha. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. K odvoláním obviněného i státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 10 To 91/2024-1387, prvostupňový rozsudek v celém rozsahu zrušil a při precizaci skutkových zjištění obviněného uznal vinným týmiž zločiny jako soud prvního stupně, uložil mu tentýž trest a zavázal jej k téže povinnosti nahradit nemajetkovou újmu. 4. Podle skutkových zjištění druhostupňového soudu se obviněný trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dlouhodobě zle nakládal s členy své rodiny a domácnosti, kdy · od roku 1996 do července 2022 vůči manželce V. K. byl netolerantní, dominantní, despotický, vše řídil, vyvolával konflikty, napadal ji, urážel a ponižoval, byl vůči ní vulgární a brachiálně agresivní, kdy ji chytal silně za ruce, v roce 2022 po napadení dřevěnou židličkou jí nalomil žebra, pravděpodobně v lednu 2016 ji uhodil pěstí do tváře, pěstí do obličeje ji udeřil i v roce 2007, při jednom konfliktu ji rdousil židlí, též jí přiložil nůž ke krku, a v důsledku tohoto jednání se u poškozené V. K. rozvinula posttraumatická stresová porucha, · k popsanému jednání docházelo i za přítomnosti společných dětí, které výpady obviněného vůči matce úkorně snášely, pociťovaly strach a bezmoc, i vůči nim byl obviněný netolerantní, dominantní a despotický, fyzicky je napadal a trestal, takže poškození žili v permanentním strachu o sebe i další členy a takto § od roku 1996 do října 2011 fyzicky trestal syna FFFFF (pseudonym) tak, že jej bil vařečkou, páskem, pohlavkoval ho, dal mu i pěstí do tváře, jednou mu zabodl nezjištěný předmět do hřbetu ruky, poškozený se snažil zastávat své matky, pro což byl fyzicky napadán a v důsledku tohoto jednání se u něho rozvinula posttraumatická stresová porucha doprovázená sebepoškozováním, § od roku 1999 do června 2018 byl vůči své dceři EEEEE verbálně agresivní, urážel ji a ponižoval, vynucoval si absolutní poslušnost, fyzicky ji trestal pohlavky, častými fackami nebo ji bil rukou, vařečkou či páskem, dal jí pěstí do břicha a uhodil ji pěstí do krku, v důsledku tohoto zacházení se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha doprovázená sebepoškozováním, § od roku 2011 do října 2019 byl vůči své dceři DDDDD verbálně agresivní, vynucoval si poslušnost, za nesplnění úkolu ji fyzicky trestal pohlavky nebo rukou přes hýždě, v důsledku tohoto zacházení se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, § od roku 2004 do roku 2011 vůči svému synovi CCCCC byl verbálně agresivní, vynucoval si absolutní poslušnost, za nesplnění zadaných úkolů ji často fyzicky trestal pohlavky nebo bitím přes zadek, v důsledku tohoto zacházení se u něho rozvinula posttraumatická stresová porucha, § od roku 2008 do května 2022 vůči své dceři BBBBB byl verbálně agresivní, vulgárně ji urážel, nadával jí, ponižoval ji, vynucoval si absolutní poslušnost a za nesplnění zadaných úkolů ji fyzicky trestal, v důsledku tohoto jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha doprovázená sebepoškozováním a § od roku 2011 do března 2022 vůči své dceři AAAAA byl verbálně agresivní, urážel ji a ponižoval, vynucoval si absolutní poslušnost, jednou ji shodil při konfliktu ze židle a v dalším případě ji stáhl z postele a kopnul do břicha, v důsledku tohoto zacházení se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha doprovázená sebepoškozováním. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na odvolací rozsudek. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. První dovolací důvod obviněný shledal za naplněný v jeho třetí alternativě, totiž že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Již v prvostupňovém řízení poptával výslech V. M. (sousedky dovolatelovy matky), kde rodina trávila velký díl společného času a tato svědkyně i díky své profesi dětské psycholožky by mohla vypovědět, jestli zaregistrovala nějaké známky psychického či fyzického týrání dětí. V rodině byla na častých návštěvách a zná všechny děti od narození. Důkazní deficit dovodil obviněný i v tom, že soudy nevyslechly P. M. (třídního učitele dcer EEEEE a DDDDD), rodinné přátele T. K. a J. Š. ani dovolatelova bratra Z. J. Prvý ze svědků mohl vypovědět, zda u žaček zaznamenal známky zanedbávání či týrání a jak děti prospívaly ve škole. Ostatní svědci znali rodinu zevnitř a mohli referovat o tom, zda zaregistrovali nějaké známky týrání či zanedbávání dětí. Skutečnost, že domácí násilí může probíhat za zavřenými dveřmi, ještě neznamená, že každé tvrzení o domácím násilí je pravdivé a rozhodně by to nemělo být důvodem pro zamítnutí dalších důkazů s argumentací, že navrženým svědkům mohla unikat realita uzavřeného rodinného soužití. 7. Obviněný dále nižším soudům vyčetl, že zamítly požadavek na zpracování revizního psychiatricko-psychologického znaleckého posudku, který by měl stanovit jasnou příčinu vzniku posttraumatické stresové poruchy a vypořádat se s námitkami obhajoby stran možných alternativních příčin vzniku tohoto onemocnění. Dovolatel doplnil, že rozhodnutí lze považovat za vydané v rozporu s právem na spravedlivý proces, jestliže právní závěry jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění. 8. K druhému dovolacímu důvodu obviněný namítl, že skutky, za něž byl odsouzen, nenaplňují znaky těchto trestných činů, neboť se jedná o ojedinělé incidenty, které nejsou systematickým týráním. Nižším soudům vytkl nesprávný předpoklad, že pokud děti měly psychické obtíže, muselo se nutně jednat o následek týrání z jeho strany. Žádný důkaz o takovém systematickém týrání předložen nebyl, nebylo prokázáno, že děti by byly přímými svědky násilí na jiném členu rodiny a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi dovolatelovým jednáním a následky v podobě posttraumatické stresové poruchy. Její příčinou totiž mohly být vlivy doby covidové, v níž v důsledku opakovaných lockdownů docházelo k sociální izolaci dětí. Obviněný poukázal na monitoring Národního ústavu duševního zdraví z podzimu 2023, dle něhož 40 % žáků základních škol trpí depresemi a 30 % úzkostmi. Též podle studie vědců z psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy mladí dospělí trpí úzkostmi, stresem, pocitem izolace, což způsobují digitální média, sociální sítě, dynamický vývoj na trhu práce a zejména dopad pandemie koronaviru. U poškozené AAAAA (dříve AAAAA) se vyskytly typické příznaky postcovidové psychické dekompenzace kombinované navíc s genderovou krizí. Dovolatel vyčetl nižším soudům, že se nevypořádaly s objektivně doloženým a odborně široce akceptovaným faktem, že v období pandemie covidu došlo ke statisticky významnému nárůstu výskytu posttraumatické stresové poruchy. Upozornil též, že před pandemií covidu se jeho děti nijak nesebepoškozovaly. 9. Pokud odvolací soud odmítl jeho obhajobu, že výpovědi poškozených byly výsledkem spiknutí, pak dovolatel vysvětlil, že neuváděl, že šlo o vědomou koordinovanou lež, ale namítal, že u některých poškozených se mohl projevit jev tzv. nepravých obětí, kdy osoba subjektivně prožívá traumatizující zkušenost, ačkoliv objektivní realita mohla být podstatně odlišná. Vzpomínky takové osoby jsou deformovány vztahovými, vývojovými či osobnostními faktory, jakými může být působení mateřské interpretace, skupinové loajality mezi sourozenci, psychických obtíží či osobnostních rysů klíčových postav. Ž