3 Tdo 731/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 731/2025-443 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněné L. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 14 To 329/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 68/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné L. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 2 T 68/2024, byla L. B. (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době od září 2018 do 23. 12. 2022 v XY na adrese XY a na dalších blíže nezjištěných místech a dále na adrese XY fyzicky trestala nezletilou AAAAA (pseudonym), kterou měla svěřenou do pěstounské péče, a to tak, že nezletilou v přesně nezjištěném počtu případů bila po celém těle plastovou plácačkou na mouchy, dřevěnou vařečkou či svou rukou, čímž poškozené způsobila modřiny a podlitiny na různých částech těla i v obličeji, naposledy dne 23. 11. 2022 na cestě ze školy do XY ji bila po celém těle a dále dne 28. 11. 2022 ji zbila tupým předmětem, kdy nezletilá měla vícečetné krevní podlitiny na obou dolních končetinách a jednu drobnou na zádech. 2. Za to byla odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let za současného vyslovení pohledu nad obviněnou. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 2 T 68/2024, podala obviněná odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku. 4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 14 To 329/2024, a to tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 14 To 329/2024, podala obviněná prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 407-414 spisu), v rámci něhož odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Rozporuje závěr, že k závadnému jednání docházelo od září 2018, neboť k takovému zjištění nebyl proveden jediný důkaz. Svědci z řad učitelů M. B., O. N. a M. H. vypovídali až k období od září 2021, kdy poškozená nastoupila na jejich Základní školu XY. Ze zpráv zaslaných z předcházející základní školy XY v XY se podává, že zde nezaznamenali žádné závadné jednání obviněné, kdy třídní učitelka V. H. v rámci podaného vysvětlení uvedla, že si žádných známek fyzického násilí na poškozené nevšimla. Svědkyně H. ve své zprávě ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že má za to, že je dětem v rodině věnována maximální péče. Sama poškozená neupřesnila, jakou školu měla na mysli, když uvedla, že ji obviněná fyzicky začala trestat v době, kdy začala chodit do školy. Stejně tak neupřesnila, v jakém období dostávala pouze „výchovné pohlavky“ coby prosté výchovné metody a kdy se mělo jednat o jednání naplňující právní kvalifikaci trestného činu. I proto měla být poškozená vyslechnuta u soudu. Odvolací soud toto pochybení soudu nenapravil. Nadto mylně uvedl, že z popisu skutku má vyplývat, že k závadnému jednání docházelo 1x měsíčně. Skutková věta však nic takového neuvádí. 7. Dále obviněná namítla, že žádný důkaz nesvědčí o tom, že by měla poškozenou bít a způsobit jí modřiny či podlitiny. Poškozená sama uvedla, že „dostala pouze vařečkou“, a to až v pozdějším období. Žádný důkaz nesvědčí o tom, že by měla mít poškozená modřiny a podlitiny i v obličeji. Poškozené se snadno dělají modřiny, což potvrdila i v rámci svého výslechu dne 4. 5. 2023, přičemž dle vlastních slov si fyzicky ubližovala sama, neboť ji to uklidňovalo. To, že by měla obviněná poškozenou fyzicky trestat, se podává toliko z výpovědi poškozené, kterou však obviněná označuje za značně nevěrohodnou. Namítá, že poškozená uvedla něco jiného ve své výpovědi dne 4. 5. 2023 a něco jiného při pohovoru se znalkyní PhDr. Ivou Košťálovou, kde však vypovídala v souladu s tím, co uváděla obviněná a co potvrdila svědkyně K. B. Rovněž není jasný mechanismus, jímž měly být způsobeny modřiny, kdy poškozená mluví pouze o vařečce, skutková věta však uvádí i plácačku na mouchy. Soudy se s odlišnými tvrzeními poškozené nijak nevypořádaly. Nevěrohodnost poškozené vyvozuje obviněná i z listinných důkazů (zprávy a vyjádření OSPOD Městského úřadu Blansko ze dne 29. 2. 2024, ze dne 11. 8. 2023 a ze dne 15. 2. 2024, zpráva OSPOD Pardubice ze dne 7. 3. 2024), v rámci nichž cituje výroky poškozené, z nichž lze dovodit, že se jí snadno tvoří modřiny, a že její chování je problematické, neboť si přibarvuje některé události a má konfliktní povahu. To, že výpověď poškozené nemůže být brána jako relevantní usvědčující důkaz, se podle obviněné podává i ze znaleckého posudku PhDr. Ivy Košťálové. Ta mimo jiného uvedla, že poškozená hůře třídí podněty na reálné a fantazijní v případě emočně sycených situací, umí manipulovat, má sklony k lhavosti jako vyhýbavému chování, touží po pozornosti, což by mohlo vést ke zveličování jak intenzity, tak častosti trestů. U hlavního líčení znalkyně uvedla, že sklony ke zkreslování jsou u poškozené značné, kdy se uchyluje ke lžím coby únikové strategii, „takže možná i běžnější chování vnímá jako trápení“. Z lékařských zpráv se pak podává, že poškozená od útlého dětství trpí psychickými problémy (je dětinská a nerozlišuje, co je pravda a co lež). Obviněná uvádí, že soudy při hodnocení důkazů nevěnovaly znaleckému posudku pozornost a učinily z něj jen závěry, které byly v její neprospěch, což je v rozporu se zásadami trestního řízení. 8. Obviněná dále uvedla, že poškozenou nikdy fyzicky netrestala, což potvrdili svědci K. B. a L. J. Výjimkou byl jediný exces, za který se velice stydí, nicméně dle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1168/2012) ojedinělé použití vařečky není trestným činem. Obviněná poukazuje rovněž na skutečnost, že žádný z lékařů pečujících o poškozenou nikdy nepojal jakékoli podezření, přestože s ohledem na skutečnost, že se poškozená nachází v pěstounské péči, tato každý rok absolvovala řadu lékařských prohlídek a byla pravidelně kontrolována různými institucemi. Z listin od těchto institucí žádné závadné jednání vůči nezletilé nevyplývá, naopak byla pěstounská péče hodnocena velice kladně. Soudy však tyto listiny řádně nevyhodnotily. 9. Obviněná rovněž poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků B., N. a H., kdy naznačuje, že jejich výpovědi mohly být negativně ovlivněny tím, že se dožadovala toho, aby byla ze strany školy řešena údajná šikana poškozené. Odvolací soud se těmito rozpory rovněž nezabýval, ačkoli je v rámci podaného odvolání podrobně rozvedla. Uvedla dále, že poškozená na jejich školu nastoupila až v září 2021. Svědkyně N. vypověděla, že poškozená jí řekla, že byla obviněnou potrestána jen 2x či 3x. U hlavního líčení vypověděla, že poranění nebylo na těle poškozené vidět, následně uvedla na jiném místě své výpovědi, že akutní zbytky modřin viděla jen jednou a zbytky modřin opakovaně. I pokud viděla zbytky modřin, nic nesvědčí o tom, že je způsobila svým jednáním dovolatelka. Je rovněž nepravděpodobné, že pokud se jí měla poškozená několikrát svěřit, svědkyně nekonala svou povinnost, věc neoznámila a neověřila, zda má poškozená na těle známky týrání. Tato svědkyně rovněž neviděla incident, k němuž mělo dojít před školou, pouze se o něm měla dozvědět od nějakých dětí. Svědek B. pak zmínil jen jeden případ, resp. uvedl, že během školního roku, kdy byl třídním učitelem poškozené, slyšel jen o jednom případu fyzického trestání. Výpověď svědkyně H. potvrdila, že poškozená měla zvláštní výbušnou povahu a hysterické záchvaty, a rovněž uvedla, že si nějakých modřin všimla jen jednou na plavání, což poškozená vysvětlila tím, že se uhodila. Podle této svědkyně nebylo snadné poznat, zda si poškozená vymýšlela či ne. Dva ze tří svědků tedy vypověděli, že viděli nějaké modřiny jen jednou. 10. Podle dovolatelky pak soudy naprosto nedostatečně zhodnotily důkazy svědeckými výpověďmi svědků O. K., B. N., A. F. a K. D., kdy z nich toliko vyvodily, že poškozená měla tendence vymýšlet si, lhát a zkreslovat. Odvolací soud tuto chybu nenapravil. Svědek K. vypověděl, že poškozená dostávala hysterické záchvaty, kdy bylo nutno volat záchranku, nikdy neuvedla, že by byla fyzicky či psychicky týrána, rovněž vypověděl, že byl problém jí věřit, neboť si vymýšlela, sváděla vinu na ost