3 Tdo 753/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 753/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 753/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.753.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Loupež Prohlášení viny Zásada přiměřenosti trestní sankce Abolice Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku § 234 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 753/2025-431 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný B. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 4 To 87/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 116/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného B. Z. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 25 T 116/2024, byl B. Z. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 26. 9. 2024 v době kolem 21:00 hodin v XY, okres XY, XY, v herně XY, vyhledal svou sestru T. Z., která se před ním pokusila ukrýt na WC, což se jí nepodařilo, a které nejdříve řekl, aby mu vydala svůj mobilní telefon zn. TCL, černé barvy, obsahující mobilní bankovnictví k bance AirBank, což poškozená ze strachu z něj učinila, pod pohrůžkou rány pěstí mu též sdělila přístupové heslo k mobilnímu telefonu, který si vložil do kapsy, načež po ní požadoval další mobilní telefony, a když mu sdělila, že je nemá, tak ji chytil za ruku a se slovy, že chcípne, ji odtáhl ven před hernu, kde se jí znovu ptal, kde jsou ty mobilní telefony, a když mu poškozená řekla, že neví, kde jsou, tak ji udeřil otevřenou dlaní do obličeje, až spadla na zem, načež se slovy, že chcípne, protože mu vzala telefony, a že ji dobije, ji chytil za zápěstí a odtáhl ji do nedalekého parčíku v ulici XY, při čemž jí vzal kabelku, kterou měla zavěšenou na předloktí, vulgárně jí nadával, vyhrožoval jí, že chcípne, že ji dobije, opakovaně se domáhal peněz a mobilních telefonů, v parčíku ji opřel o strom, udeřil ji do pravé strany obličeje, po čemž poškozená upadla na zem, a když vstávala, tak ji jednou kopl do pravé části obličeje, po čemž znovu upadla, se slovy, aby vstala, že ji jinak dobije, jí začal prohledávat kabelku, a z této jí odcizil klíče od bytu, občanský průkaz, kartu pojištěnce VZP, platební kartu banky Revolut, vše na jméno poškozené, přičemž tento moment se poškozená pokusila využít k útěku směrem do ulice XY, kde ji však dostihl, podkopl jí zezadu nohy se slovy „děvko, ty chceš utýct,“ načež poškozená spadla na zem, kde ji třikrát kopl do stehna levé nohy, aby nemohla utíkat, a protože se pro bolest nedokázala sama zvednout, tak ji zvedl, podpíral ji a dovedl ji do bytu č. XY na adrese XY, po cestě jí říkal, že je to ještě málo a že chcípne, následně jí v uvedeném bytě opět fyzicky napadl, kdy ji udeřil otevřenou dlaní do obličeje, dvakrát pěstí do oblasti břicha, po čemž se pozvracela, sprostě jí nadával a říkal, že chcípne, že devětkrát bodl svoji bývalou přítelkyni a že nemá problém bodnout i ji, poté jí dal dvě rány pěstí na pravou stranu hrudníku, načež z bytu odešel krátce před příjezdem rychlé záchranné služby a Policie ČR přibližně ve 22:30 hodin, a výše popsaným jednáním poškozené způsobil pohmoždění mozku, pravého stehna a břišní stěny a povrchové poranění očního víčka a periokulární krajiny, které si vyžádalo ošetření v Nemocnici Kadaň s hospitalizací do 27. 9. 2024, a odcizením škodu ve výši nejméně 3.209 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 25 T 116/2024, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o uloženém trestu odnětí svobody. 4. O odvolání státní zástupkyně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 4 To 87/2025, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, o němž poté podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. II. 5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání (č. l. 409–411 spisu), ve kterém odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci textu však zmiňuje i dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), i) tr. ř. 6. Obviněný namítá, že soud prvního stupně ukládal trest s přihlédnutím ke skutečnosti, že před soudem prohlásil svou vinu, díky čemuž odpadla povinnost nákladného dokazování. Po prohlášení viny navrhovala státní zástupkyně trest odnětí svobody ve výměře 56 měsíců, soud prvního stupně mu uložil trest odnětí svobody ve výměře 3 roků, neboť vyhodnotil prohlášení viny jako polehčující okolnost. Odvolací soud však prohlášení viny při ukládání nového trestu zcela opomenul, resp. jej ignoroval a uložil mu trest ve výši 5 roků, tedy vyšší, než navrhovala v odvolání státní zástupkyně. Prohlášení viny tak pro něho neznamenalo žádnou polehčující okolnost. Shledává proto jemu uložený trest nespravedlivým a extrémně přísným. Ke zpřísnění trestu odnětí svobody došlo, aniž by odvolací soud provedl nějaká další dokazování nebo posouzení ve věci. Obviněný má proto za to, že odvolací soud postupoval „v rozporu s ust. 263 odst. 7, věta druhá trestního řádu“ a judikaturou Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i ESLP. Odvolací soud uvedl, že důvodem pro navýšení trestu bylo, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s jeho trestní minulostí. Soud prvního stupně se však jeho trestní minulostí zabýval, dokonce ve stejné míře jako soud odvolací, přičemž trestní minulost nelze posuzovat odlišně, neboť trestní minulost je jen jedna, neměnná. Aby mohl odvolací osud o věci sám rozhodnout, měl si opatřit nové důkazy či posoudit další neměnné okolnosti případu či jeho charakter. Pokud tak neučinil, měl věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání. Obviněný je přesvědčen, že postupem odvolacího soudu došlo v podstatě ke „zvyšování následku minulosti, za kterou byl pachatel již řádně potrestán, což lze paradoxně přirovnat k zásadě „Ne bis in idem“. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je nedostatečně odůvodněné, když odvolací soud ke zpřísnění jemu uloženého trestu neuvedl nic nad rámec toho, co uvedl již soud prvního stupně. 7. Dále obviněný poukazuje na některá údajná pochybení přípravného řízení týkající se prostudování spisu a zejména pak zpochybňuje právní kvalifikaci jeho jednání jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kdy uvádí, že se mohlo jednat o trestný čin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, případně trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na takto uvedenou novou právní kvalifikaci by bylo podle obviněného rovněž namístě vyhodnotit zpětvzetí trestního oznámení, neboť poškozená je jeho sestra, tedy osoba blízká, která vzala souhlas s trestním stíháním jeho osoby zpět. 8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 4 To 87/2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 25 T 116/2024, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci