3 Tdo 805/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 805/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 7. 2017 Spisová značka:3 Tdo 805/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.805.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Nepřípustnost trestního stíhání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1,3 písm. c) tr. zák. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 805/2017-32 U S N E S E N ÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočce ve Zlíně ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 6 To 316/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 215/2015, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 6 To 316/2016, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 13 T 215/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 13 T 215/2015, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. M. (dále jen obviněného) pro skutek spočívající v tom, že jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona pod obchodní značkou P. M., IČ ..., s místem podnikání N. ..., registrovaný pod DIČ: ..., jako poplatník daně z příjmů fyzických osob (DPFO) dle § 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (ZDP), a osoba povinná k dani z přidané hodnoty (DPH) ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (ZDPH), se čtvrtletním zdaňovacím obdobím: 1) ve svém přiznání k DPFO za zdaňovací období roku 2008, které bylo podáno na Finančním úřadu v Uherském Hradišti dne 31. 7. 2009, se záměrem dosáhnout vyměření nižší DPFO a obohatit se tak na úkor státu, v rozporu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. i) ZDP, uplatnil do nákladů snižujících základ daně částku 3.960.000 Kč, která měla souviset s tvorbou zákonné opravné položky z provozní činnosti, tvorby rezervy na nepromlčenou pohledávku dle § 8a zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, v tehdy platném znění, zaúčtovanou na podkladě výdajového pokladního dokladu č. 28IN00001, ze dne 31. 12. 2008 ve výši 6.000.000 Kč, ačkoliv tato pohledávka ve skutečnosti postoupena ani uhrazena nebyla, čímž byl základ daně z příjmů fyzických osob u něho nedůvodně snížen o částku 3.960.000 Kč a daň z příjmů právnických osob zkrácena o částku ve výši 594.000 Kč, 2) ve svém přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008, které bylo podáno na Finančním úřadu v Uherském Hradišti dne 26. 1. 2009, se záměrem dosáhnout vyměření nižší DPFO a obohatit se tak na úkor státu, nezahrnul v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 ZDPH, do uskutečněných zdanitelných plnění pro přiznání k DPH daňový doklad č. 200809 ze dne 31. 12. 2008, vystavený pro odběratele P. M., IČ ..., T. ..., N., DIČ: ..., se základem daně 300.000 Kč a DPH 19% 57.000 Kč, přestože ke zdanitelnému plnění skutečně došlo, čímž byla jeho daňová povinnost na výstupu nedůvodně snížena o částku ve výši 57.000 Kč, čímž České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm v Uherském Hradišti, způsobil škodu v celkové výši 651.000 Kč, ve kterém podaná obžaloba spatřovala trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 13 T 215/2015, podal okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti stížnost. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodnutím ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 6 To 316/2016, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočce ve Zlíně ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 6 To 316/2016, podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle dovolatele soud prvního stupně rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí. Dovolatel následně rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů, které dospěly k závěru, že vzhledem k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) ve věci Lucky Dev proti Švédsku ze dne 27. 11. 2014, stížnost č. 73356/10, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. Afs 210/2014, je trestní stíhání obviněného nepřípustné, neboť penále vyměřené podle § 37 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě dání a poplatku, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, a § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen daňový řád) má povahu trestu a proto je třeba na ně aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy, takže trestní stíhání obviněného vylučuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že závěry soudů jsou nesprávné, přičemž cituje § 148 zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.), § 37b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a provádí rozbor dosavadního řízení včetně výkladu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014. Zdůrazňuje, že citované rozhodnutí neřeší otázku, zda vyměření penále podle § 37b zákona o správě dání a poplatků představuje překážku rei iudikate z hlediska možnosti vést proti daňovému subjektu trestní stíhání a uplatnit trestní odpovědnost za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. Současně poukazuje na rozdíly mezi právní úpravou daňového penále a právní úpravou trestní odpovědnosti za daňový trestný čin. Namítá, že povaha uložené sankce nepředstavuje jediné kritérium pro posouzení, zda předcházející uložení sankce za správní delikt brání postihu pachatele v trestním řízení. Následně provádí podrobnou analýzou předpokladu pro uplatnění zásady ne bis in idem z pohledu kritérií dovozovaných judikaturou ESPL. Jedná se otázku trestní povahy obou sankcí, totožnosti skutku (podmínka idem) a dvojí řízení (podmínka bis). Ohledně otázky, zda penále uložené podle daňového řádu představuje trestní sankci, dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 749/2014, ve kterém byl vysloven odlišný právní názor, než ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Afs 210/2014. Konstatuje, že Nejvyšší soud dosud nevydal žádné rozhodnutí, kterým by závěry obsažené v tomto citovaném rozhodnutí považoval za překonané. Následně zdůrazňuje, že i v případě, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že daňové penále má povahu trestní sankce, nejsou splněna další kritéria pro uplatnění zásady ne bis in idem, a to kritérium totožnosti skutku. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že české právo neobsahuje legální definici skutku. Česká trestněprávní nauka a rozhodovací praxe vychází z toho, že skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizována určitým jednáním a jeho následkem. Judikatura ESPL v rozhodnutí ve věci Zolotukhin proti Rusku přijala závěry pro stanovení kritéria idem, kdy totožnost skutku je dána tehdy, jestliže konkrétní skutkové okolnosti se týkají stejného obviněného, jsou neoddělitelně spojeny v místě a jsou neoddělitelně spjaty v čase. Proto lze mít za to, že totožnost skutku podle české nauky není v rozporu s judikaturou ESPL. Skutek ovšem nelze zaměňovat s jeho slovním popisem, kdy pro posouzení otázky, zda skutky, pro které byl pachatel sankciován ve správním řízení i trestním řízení, jsou totožné, představuje vhodný odrazový můstek popisy skutkového stavu v obou řízeních. Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že jednání, pro které je obviněný postihován ve správním řízení a trestním řízení, jsou rozdílná, přestože je situace komplikovaná tím, že ve výrokové části platebních výměrů Finančního úřadu v Uherském