3 Tdo 972/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 972/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 972/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.972.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hlavní líčení Nepřítomnost u hlavního líčení Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 256 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 972/2025-493 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podala obviněná P. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 10 To 78/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 36/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné P. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 15 T 36/2023, byla P. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkové stavu spočívajícího v tom, že v době kolem 12:50 hodin dne 6. 5. 2020 na silnici III. třídy č. XY v km 1,314, mezi obcemi XY a XY, v katastru obce XY, okres XY, jako řidička osobního vozidla tovární značky Audi Q5, registrační značky XY, porušila ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, tím, že při jízdě ve směru od obce XY na XY, se dostatečně nepohybovala při pravém okraji vozovky, přejela s vozidlem částečně do protisměrného jízdního pruhu tak, že vozidlo Audi zasahovalo do protisměrné části vozovky šířkou cca 1,64 m, kde se levou přední částí vozidla čelně střetla s protijedoucím osobním vozidlem tovární značky Citroën C3, registrační značky XY, které řídila V. T., nar. XY, která při dopravní nehodě utrpěla tržně zhmožděnou ránu na rozhraní levé čelní a temenní krajiny hlavy, na levém lokti a na levém bérci, zlomeninu hrudní kosti, zlomeninu 5. a 6. žebra vlevo, zlomeninu levé kyčelní jamky s vykloubením levé stehenní kosti v kyčelním kloubu a zlomeninu horní části levé holenní kosti, tedy zranění, které jí omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů. 2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 6 (šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 (šestnácti) měsíců. 3. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené V. T., nar. XY, trvale bytem XY, náhradu nemajetkové újmy ve výši 70.000 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. T. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 15 T 36/2023, podala obviněná odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 7. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 10 To 78/2025, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 265 tr. ř. byla poškozená V. T. se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. II. 8. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání (dovolání ze dne 5. 6. 2025 na č. l. 453–454, doplnění dovolání ze dne 24. 6. 2025 k výzvě soudu podle § 265h odst. 1 tr. ř. na č. l. 457–458 spisu), v rámci něhož uvedla, že „z procesní opatrnosti“ je dovolání podáno „ze všech zákonných důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) až m), ale zejména pak z důvodů § 265b odst. 1 písm. c), d), g), h), l) a m) trestního řádu“. 9. Obviněná poukázala na to, že se jedná o druhé rozhodnutí ve věci, kdy bylo rozhodnuto naprosto opačně, než jak bylo rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 8. 2023. Namítá, že odsuzující rozsudek byl vydán v hlavním líčení dne 30. 12. 2024 bez její účasti či účasti jejího obhájce, a to navzdory tomu, že obhájce zdvořile a včas předem požádal o změnu termínu hlavního líčení, kdy doložil i lékařskou zprávou, že se nemůže hlavního líčení účastnit. Jednalo se přitom o hlavní líčení, v rámci něhož bylo prováděno dokazování v podobě výslechu znalců, na kterých je odsuzující rozsudek postaven. Obhajoba tak neměla možnost klást znalcům jakékoli otázky a ani pronést závěrečnou řeč. V uvedeném spatřuje naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), m) tr. ř. 10. Dále v rámci doplnění dovolání namítla, že ačkoli odvolací soud částečně vyhověl jejímu odvolání a zrušil výrok o náhradě nemajetkové újmy, o zbytku podaného odvolání nebylo odvolacím soudem jakkoli rozhodnuto. Má za to, že tímto došlo k porušení jí ústavně garantovaných práv. 11. Závěrem poukázala na to, že byla odsouzena až na druhý pokus, přestože tři soudní znalci dospěli k závěru, že zavinění dopravní nehody z její strany nelze jednoznačně potvrdit. Až po zásahu Krajského soudu v Praze byl vyhotoven nový posudek, který dokonce zcela změnil šíři vozovky, na které se nehoda stala a najednou už měla být viníkem nehody dovolatelka. Poznatky, že příbuzní údajně poškozené se v místě bydliště vychloubali, že jejich právník jim to v Praze zařídí, Krajský soud v Praze de facto ignoroval. 12. S ohledem na výše uvedené proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 10 To 78/2025-442, se zrušuje, a sezná-li uvedené za právně i fakticky možné, že se zrušuje také rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 12. 2024, č. j. 15 T 36/2023-412. 13. Obviněná rovněž v rámci podaného dovolání požádala o odklad výkonu napadeného usnesení ve spojení s napadeným rozsudkem ve vztahu k zákazu řízení motorových vozidel, neboť je jako podnikatelka na možnosti řídit motorové vozidlo existenčně závislá, a na jejím podnikání jsou pak závislé její nezletilé děti, zaměstnanci a v neposlední řadě jen díky podnikání bude schopna uhradit způsobenou škodu. 14. K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 24. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 524/2025. 15. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení a poukázal na poněkud nejasné vymezení dovolacích důvodů, státní zástupce se vyjádřil k námitkám obviněné. Konstatoval, že vyjma námitky, že i přes řádnou žádost o změnu termínu konání hlavního líčení toto proběhlo bez účasti obviněné a jejího obhájce, obviněná žádnou relevantní argumentaci, ohledně níž by bylo nutné zkoumat, zda ji lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů a zda je oprávněná, dovolání obviněné neobsahuje. Uplatněnou námitku nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vztahujícímu se k porušení ustanovení o nutné obhajobě, neboť v předmětné kauze nevznikl důvod nutné obhajoby. Výše prezentovaná argumentace by však mohla založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který obviněná rovněž poukázala ve svém mimořádném opravném prostředku ze dne 5. 6. 2025, a jenž může být úspěšně namítán v případě, dojde-li k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Státní zástupce poukázal na to, že předmětnou námitkou se již zabýval soud odvolací (zejména v bodě 10. odůvodnění usnesení), který zdůraznil, že obviněná a její obhájce každý zvlášť převzali již dne 12. 12. 2024 nejenom předvolání k hlavnímu líčení naplánovanému na den 30. 12. 2024, ale i revizní znalecký posudek, dále popsal důvody, které vedly nalézací soud k tomu, že neakceptoval telefonické žádosti obhájce o odročení hlavního líčení a také neopomněl zmínit, že obviněná se k hlavnímu líčení nedostavila bez jakékoli omluvy. Citoval odůvodnění usnesení odvolacího soudu s tím, že na jeho podkladě lze konstatovat, že již soud prvního stupně oprávněně učinil závěr, že v intencích § 202 odst. 2 tr. ř. bylo skutečně možné o věci spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněné. Státní zástupce při fo