3 Tdo 973/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 973/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 9. 2009 Spisová značka:3 Tdo 973/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.973.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 973/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání podaném T. W., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 282/2008 ze dne 19. 8. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 41/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. sp. zn. 2 T 41/2007 ze dne 9. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání T. W. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 282/2008 ze dne 19. 8. 2008 tak, že jej dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal T. W. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje ve spojení s písm. g) vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím jeho vydání byl dán důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Soudem prvního stupně nebylo dostatečně prokázáno, že dovolatel svým jednáním spáchal skutek popsaný ve výroku rozsudku o vině. Dovolatel poukázal na to, že nesprávnost právního posouzení a jiné hmotně právní posouzení spočívá především v nesprávnosti hmotně právního posouzení zákonnosti zásahu policistů, v právní kvalifikaci dovolatelova jednání jakožto trestného činu, a to přes absenci jeho subjektivní stránky, jakož i neužití zásady in dubio pro reo při posuzování následků trestného činu podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 155 odst. 3 tr. zák. Dále dovolatel uvedl, že v podrobnostech dovolání odůvodní ve lhůtě 7 dnů, učinil tak za 14 dní. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl tak, že „usnesení zrušuje a věc se přikazuje Městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“ K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa). Dovolatel dle státního zástupce uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť je dle něj v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., t. j., že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právní posouzení skutku. K tomu státní zástupce uvedl, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností dovolacího soudu zabývat se jen otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že dovolatel v rámci tohoto důvodu dovolání (odůvodněně) uplatní právní námitky. Dle státního zástupce sice dovolatel formálně [prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak činí tak způsobem, který ho svým obsahem nenaplňuje a který není pod tento dovolací důvod podřaditelný. Dále státní zástupce poukázal na tu skutečnost, že dovolatel svojí argumentací nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Námitky dovolatele tak tedy nejsou způsobilé naplnit ani deklarovaný dovolací důvod, ani žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů, proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo evidentně podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uvedl, že spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě, tedy, že již v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto zákonem vymezený dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjiš