3 Tdo 996/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 996/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2008 Spisová značka:3 Tdo 996/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.996.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 996/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2008 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného Ing. S. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 23 To 180/2008 ze dne 15. 4. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 216/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 1 T 216/2007 ze dne 20. 12. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by jej ve stanovené lhůtě nevykonal, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. O odvolání Ing. S. B. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 23 To 180/2008 ze dne 15. 4. 2008, a to tak, že napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu (per analogiam) zrušil v celém rozsahu a podle § 223a odst. 1 tr. ř. (per analogiam) za podmínek § 309 odst. 1 tr. ř. mezi obžalovaným Ing. S. B. a poškozeným státním podnikem V. l. a s. ČR, zast. Ing. J. V., schválil dohodu o narovnání sjednanou dne 3. 12. 2007, jíž se obžalovaný zavázal nahradit poškozenému subjektu škodu způsobenou mu poškozením osobního automobilu tov. zn. ŠKODA OCTAVIA 1,9 TDi. Z peněžní částky 50.000,- Kč poukázané obžalovaným na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích a určené jím pro obecně prospěšné účely bylo 25.000,- Kč poukázáno Nemocnici České Budějovice a.s., a 25.000,- Kč Českému státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou dle zákona č. 209/1997 Sb. (§ 312 odst. 2 tr. ř.). Trestní stíhání obžalovaného pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jehož popis byl podrobně uveden ve výroku, podle § 311 odst. 1 tr. ř. zastavil. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. S. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o narovnání, a to ani po formální, ani po materiální stránce. Podle jejího názoru vylučuje schválení narovnání samotná povaha trestné činnosti, kdy obviněný se dopustil trestného činu zařazeného mezi trestné činy obecně nebezpečné, s nimiž často bývá spojeno nebezpečí ohrožující život a zdraví více lidí nebo cizí majetek ve velkém rozsahu. Pro tyto činy je zpravidla charakteristický velký rozsah nebezpečí a vzhledem k tomu trestní zákon sankcionuje již pouhé ohrožení chráněného zájmu, takže k dokonání postačuje pouze vyvolání reálného nebezpečí. Podle jejího názoru byl spáchaným trestným činem v zásadní míře dotčen veřejný zájem, nikoli zájem soukromý, přičemž intenzita zásahu směřovala vůči tomuto veřejnému zájmu tak zásadně, že i pokud by se obviněný dopustil uvedeného deliktu s právní kvalifikací jen v základní skutkové podstatě, bylo by rozhodnutí o narovnání vyloučeno absolutně. Obviněný svým jednáním způsobil škodu (čímž ohrozil soukromý zájem) a tato skutečnost byla okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) sp. zn. 4 Tz 156/2003 přitom plyne, že pokud dojde ke spáchání trestné činnosti, při níž nebyl nikdo poškozen, nelze institut narovnání užít, protože zde není osoba poškozeného, která by jednak s narovnáním vyslovila souhlas a jednak od obviněného převzala příslušné odškodnění, byť by ostatní podmínky splněny byly. Pokud by však byly akceptovány úvahy krajského soudu, došlo by k situaci, že zatímco u méně závažného trestného činu podle § 201 odst. 1 tr. zák. by narovnání nepřicházelo v úvahu, u závažnějšího trestného činu podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. by narovnání bylo možné právě proto, že zde přistupuje určitý škodlivý následek. Dle názoru dovolatelky ani dohodu o náhradě škody z 3. 12. 2007 uzavřenou mezi obviněným a V. l. a s. ČR, s.p., zastoupené Ing. J. V., nelze považovat za dohodu mezi obviněným a poškozeným, v jejímž důsledku by bylo možné postupovat zmíněným odklonem. V bodě III. totiž citovaná dohoda obsahuje závazek obviněného uhradit poškozenému veškerou škodu na předmětném automobilu, která nebude uhrazena pojišťovnou z titulu pojistné události, a to ve výši, která bude následně vyčíslena. Poškozený se v ní rovněž zavázal, že po vyčíslení celkové škody zpracuje splátkový kalendář, který bude plnit a dodržovat, a to pod sankcí ztráty výhody splátek, když podkladem pro vyčíslení škody mělo být oznámení o poskytnutí pojistného plnění centrem likvidace pojistných událostí. Podle ní tedy z toho vyplývá, že rozsah způsobené škody nebyl řádně objasněn. Dalším předpokladem schválení narovnání je uhrazení škody v celém rozsahu, resp. učinění opatření k tomu, aby škoda byla uhrazena v celém rozsahu. U rozhodnutí o narovnání nepostačuje pouhé uzavření dohody o náhradě škody. V daném případě se též poškozený nevyjádřil k tomu, komu má být určena částka složená obviněným na účet soudu a určená k obecně prospěšným účelům. Zmínila také, že soud prvního stupně neakceptoval ani postup podle § 307 tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání, neboť i přes splnění formálních podmínek shledal, že takové rozhodnutí nelze považovat za postačující, přičemž účinky spojené s narovnáním jsou pro obviněného daleko příznivější, než u podmíněného zastavení trestního stíhání. Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby dle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K takto podanému dovolání se vyjádřil i obviněný Ing. S. B.. Ve svém vyjádření uvedl, že se neztotožňuje s názorem Nejvyššího státního zastupitelství, že by v jeho případě nebyly splněny všechny podmínky, které zákon vyžaduje k tomu, aby soud odvolací mohl rozhodnout o schválení narovnání, když ani zákonodárce nestanovil, že by se tento institut měl vztahovat pouze na vybrané trestné činy. Všechny podmínky uvedené v § 309 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. byly splněny, když obviněný se v plném rozsahu k činu doznal, učinil potřebné kroky k úhradě způsobené škody (30. 4. 2008 škodu v plné výši uhradil) a na účet soudu zaslal částku 50.000,- Kč s tím, že po dohodě s poškozeným bylo 50% této částky složen na účet Nemocnice České Budějovice pro účely onkologického oddělení. Již před soudem prvního stupně navrhoval postup podle obou variant, tedy podle § 307 tr. ř. pro podmíněné zastavení trestního stíhání a podle § 309 tř. ř. pro narovnání. Ačkoliv podmínky podle obou ustanovení byly splněny a oba postupy doporučoval i poškozený, soud prvého stupně jeho návrh neakceptoval. Toto akceptoval až soud odvolací, když podotkl, že řada odvolacích soudů běžně i v rámci odvolacího řízení postup podle § 307 tr. ř. a § 309 tr. ř. volí. Zákonodárce totiž nezakazuje, aby podle těchto ustanovení rozhodl i odvolací soud. Zdůraznil, že se u něj jedná o první pochybení v životě, řádně se k němu postavil, uhradil veškerou škodu, nikdy nebyl soudně trestán, v místě bydliště nebylo k jeho chování zjištěno žádných negativních poznatků, ani v kartě řidiče neměl dosud žádné záznamy. Ihned po spáchání činu se navíc vzdal své funkce a šel pracovat jako řadový asistent na vysokou školu, kde má podstatně nižší pl