3 To 666/2002 – Nejvyšší soud

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 5. 2002 sp. zn. 3 T 26/2002, uznal obžalovaného vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Poškozeného M. P. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z o d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 28. 5. 2002 sp. zn. 3 T 26/2002 Okresního soudu ve Strakonicích byl obžalovaný J. T. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. a § 155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený M. P. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obžalovaný uvedených trestných činů dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v nočních hodinách dne 17. 1. 2002 až do doby kolem 00.10 hodin dne 18. 1. 2002 ve S., v restauraci N., v prostoru sociálního zařízení – WC, opakovanými údery, a to kopy do oblasti rozkroku a partie pohlavních orgánů, nejprve kolenem a následně pak údery pěstmi do oblasti hlavy a trupu zasahoval npor. M. P., přičemž mu vyhrožoval bitím, vulgárně ho urážel, zdůrazňoval jeho příslušnost k policii, a to z důvodu, že npor. M. P., který se v té době pohyboval v uvedeném restauračním zařízení jako host, s ním v minulosti jednal služebně jako policista a opakovaně proti J. T. i zakročoval, a tímto jednáním způsobil npor. M. P. zhmoždění hlavy, stěny břišní, varlat, podvrtnutí krční páteře s pracovní neschopností v době od 18. 1. 2002 do 8. 2. 2002, celkem 24 dnů s následnou třítýdenní rehabilitací. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný. Prostřednictvím svého obhájce namítl, že poškozeného P. fyzicky nenapadl a nezpůsobil mu zranění uvedené ve výroku rozsudku. Podle jeho názoru nebyl proveden žádný objektivní důkaz, který by jeho vinu jednoznačně prokázal. Je k dispozici pouze výpověď poškozeného stojící proti výpovědi obžalovaného. Je pravdou, že poškozený kritického dne navštívil jako host uvedenou restauraci, kde konzumoval alkoholické nápoje. Při ošetření se odmítl podrobit testu na alkohol. Obžalovaný v této souvislosti v odvolání navrhl výslech svědka K. L. ze S., který v inkriminované době měl společně s poškozeným a svědkem B. v restauraci popíjet a mohl by se vyjádřit k jejich ovlivnění zkonzumovaným alkoholem. Obžalovaný namítl, že zranění mohl poškozenému způsobit kdokoliv, nebo si je mohl způsobit sám například pádem apod. Podle jeho názoru nelze vycházet bez dalšího ze závěru, že když poškozený je policista a obžalovaný je osoba s trestní minulostí, že poškozený je věrohodný a obžalovaný lže. Žádný ze slyšených svědků nepotvrdil, že to byl obžalovaný, kdo poškozeného napadl, a že by tuto skutečnost přímo viděl. Dále obžalovaný v odvolání namítl, že důkazy výslechem svědků B., V., J. i K. byly provedeny soudem v rozporu s trestním řádem. Svědkům byly předestřeny podle § 212 odst. 1, 2 tr. ř. úřední záznamy o podaném vysvětlení pořízené podle § 158 odst. 5 tr. ř. a následně byly ke skutečnostem v nich uvedeným vyslýcháni, což je v rozporu s ustanovením § 158 odst. 5, poslední věta, tr. ř. Dále obžalovaný namítl, že nalézací soud při hodnocení jeho osoby ve vztahu k dřívější trestné činnosti zcela opačně hodnotil jeho doznání ve věci Okresního soudu Strakonice vedené pod sp. zn. 3 T 69/97. Ačkoliv on se doznal, okresní soud nyní uzavřel, že se ani k dřívější trestné činnosti nedoznal, aniž by provedl důkaz předchozím trestním spisem. Navrhl, aby i v tomto směru bylo doplněno dokazování. V závěru svého odvolání obžalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 2 tr. ř., mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr. ř., jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku a rovněž tak správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo. Dospěl poté k těmto závěrům: Okresní soud při objasňování zažalovaného skutku přistoupil v rámci hlavního líčení k provedení veškerých důkazů, které se nabízely již na podkladě výsledků přípravného řízení. Okresní soud při hlavním líčení vyslechl obžalovaného, poškozeného, osobně vyslechl svědky J. P., M. J., Bc. K. K., V. K., M. H., M. B., F. H. a J. V. K návrhu obhajoby vyslechl rovněž matku obžalovaného V. T. a s ohledem na námitky obžalovaného vztahující se k okolnostem zahájení trestního stíhání rovněž policejního radu npor. Mgr. M. B. Při hlavním líčení okresní soud provedl důkaz i všemi opatřenými listinami, zejména protokolem o ohledání místa činu s pořízenou fotodokumentací, náčrtkem místa činu, lékařskými zprávami, které se vztahovaly ke zdravotnímu stavu poškozeného P., přičemž tyto lékařské zprávy okresní soud ještě nad rámec výsledků přípravného řízení doplňoval dalšími vyjádřeními ošetřujících lékařů. Podanému odvolání je třeba přisvědčit v tom, že okresní soud při provádění výslechů předvolaných svědků nerespektoval ustanovení § 158 odst. 5, poslední věta, tr. ř. Podle tohoto ustanovení, které upravuje postup před zahájením trestního stíhání, se o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže být záznam přečten nebo jinak konstatován jeho obsah. Okresní soud však v souladu s tímto zákonným ustanovením nepostupoval. Je zřejmé, že přípravné řízení v této trestní věci proběhlo tak, že žádný z vyslýchaných svědků nebyl vyslýchán při dodržení všech zákonných ustanovení, která se vztahují právě na výslech svědka. Převážná část svědků byla v nočních hodinách dne 18. 1. 2002, tedy bezprostředně po spáchání objasňovaného skutku, vytěžena ve smyslu § 158 odst. 3 tr. ř. příslušným policejním orgánem. Policejní orgán poté sepsal o podaných vysvětleních úřední záznamy, které rozhodně nelze považovat za protokoly o výpovědích svědků. Okresní soud nemohl čerpat z takovýchto úředních záznamů skutečnosti pro podklad svého rozhodnutí. Při dokazování prováděném v rámci hlavního líčení ani nemohl s těmito úředními záznamy nakládat ve smyslu ustanovení § 211 odst. 1, 2 tr. ř. Podle § 212 odst. 1 tr. ř., odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od své dřívější výpovědi a nejde o případy uvedené v § 211 odst. 3 tr. ř. nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř., může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jejich výpovědích, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení. Postup podle citovaného zákonného ustanovení prakticky dopadá na výpovědi svědka nebo spoluobviněného, které byly v přípravném řízení opatřeny za dodržení všech zákonných ustanovení týkajících se výslechu svědka nebo obviněného, avšak tyto výslechy nebyly provedeny kontradiktorním způsobem, neboť obhájce obviněného nebo obviněný sám neměl možnost být přítomen při výslechu svědka nebo spoluobviněného v přípravném řízení. V projednávaném případě však úřední záznamy o podaném vysvětlení rozhodně nebyly opatřeny jako svědecké výpovědi za dodržení všech zákonných ustanoven