30 Cdo 101/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 101/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2013 Spisová značka:30 Cdo 101/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.101.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daňové řízení Náklady řízení Odměna advokáta Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 31 předpisu č. 82/1998Sb. ve znění od 06.06.2002 do 26.04.2006 § 57 předpisu č. 150/2002Sb. § 35 odst. 2 předpisu č. 150/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 101/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Ing. L. S., proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 197/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012, č. j. 55 Co 157/2012-94, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012, č. j. 55 Co 157/2012-94, v rozsahu, v jakém jím bylo vyhověno žalobě v částce 227.000,- Kč, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 11. 2011, č. j. 25 C 197/2009-63, v rozsahu výroku I., a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 11. 2011, č. j. 25 C 197/2009-63, uložil žalované zaplatit žalobci částku 237.646,- Kč, co do částky 7.418,- Kč žalobu zamítl, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 236.064,- Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na služby daňové poradkyně v měsících květnu, červnu a červenci roku 2003 ve výši 226.000,- Kč, v nákladech vynaložených na služby daňové poradkyně v prosinci roku 2003 ve výši 1.000,- Kč, v nákladech na ověření listin a poštovného ve výši 1.646,- Kč, v náhradě cestovních výdajů ve výši 3.441,50 Kč, a v náhradě ušlého výdělku ve výši 3.977,- Kč. Škoda měla být žalobci způsobena nezákonnými rozhodnutími finančních orgánů vydaných při doměření daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 18. 11. 1998 byla žalobci dodatečně doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 1,797.040,- Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 7. 3. 2000, č. j. FŘ-110/2801/99-0107, byl k odvolání žalobce tento dodatečný platební výměr změněn tak, že žalobci byla doměřena daň ve výši 1,417.040,- Kč, uvedené rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2002 a věc vrácena k dalšímu řízení. Finanční ředitelství v Brně poté změnilo dodatečný platební výměr rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003, č. j. FŘ 110/2408/2003-0107, tak, že žalobci byla doměřena daň ve výši 1,406.640,- Kč. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 11. 2004 vyslovil nicotnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 28. 4. 2003 a nicotnost dodatečného platebního výměru ze dne 18. 11. 1998, na základě kasační stížnosti Finančního ředitelství v Brně však byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 14. 12. 2005 opětovně zrušil rozhodnutí správních orgánů, tento rozsudek však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 30. 5. 2007 zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 28. 4. 2003 a dodatečný platební výměr ze dne 18. 11. 1998. Zásadním důvodem vedoucím ke zrušení dodatečného platebního výměru byly vady správního řízení spočívající v opomenutí žalobcem navržených důkazů prokazujících vynaložení výdajů na dosažení zajištění a udržení příjmů. Soud prvního stupně rovněž neshledal důvod k pochybnostem o tom, že daňová poradkyně skutečně pro žalobce vykonala služby v časovém rozsahu, který odpovídá účtovaným částkám. Výše odměny daňové poradkyně vyplývá ze Smlouvy o poskytování služeb uzavřené s žalobcem dne 1. 12. 1998 a Dodatku č. 1 uzavřeného dne 1. 3. 2000. Za žalobce zaplatila platby za služby daňové poradkyni společnost INFOSERVIS CZ a.s. postupně od 29. 8. 2003 do 21. 1. 2004, žalobce zaplacené platby uhradil společnosti formou zápočtu proti jeho pohledávkám za společností INFOSERVIS CZ a.s., což vyplývá z písemných Dohod o vzájemném započtení závazků a pohledávek. Soud prvního stupně postupoval v souladu s rozhodnutím pléna Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 38/06, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“) ve znění účinném do 26. 4. 2006, neboť všechna rozhodnutí, jež mohla mít charakter nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk, byla vydána přede dnem 27. 4. 2006. Žalobou uplatněný nárok posoudil soud prvního stupně jako právo na náhradu skutečné škody vzniklé žalobci nezákonným rozhodnutím, nikoliv jako právo na náhradu nákladů, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a v řízení, v němž bylo vydáno zrušující rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk. Náklady za daňové poradenství nepokládal soud prvního stupně za náklady správního ani soudního řízení, byť sloužily k podání správní žaloby proti rozhodnutím finančních orgánů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu vzniklou žalobci vynaložením nákladů na účetní a daňové poradenství, neboť škoda vznikla žalobci v příčinné souvislosti s vydáním rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 18. 11. 1998 a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 28. 4. 2003, a jím požadované náklady nejsou nákladem soudního řízení správního, proto žalobci nemohly být v daném řízení přiznány. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobnímu návrhu v částce 227.000,- Kč za daňové poradenství a v částce 1.646,- Kč za drobné náklady a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Nepřisvědčil přitom námitce žalované, že by nárok na náhradu škody byl promlčen. Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno v částce 227.000,- Kč, zrušil v rozsahu vyhovění žalobě co do částky 1.582,- Kč a v tomto rozsahu řízení zastavil, výrok o nákladech řízení potvrdil (výrok I.), odvolací řízení o žalobci přiznané částce 1.646,- Kč zastavil (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud shledal důvodnou námitku žalované, že soud prvního stupně přiznal žalobci více než žalobou požadoval, co do přiznané částky 227.000,- Kč se však ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním v rozsahu výroku I., v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 227.000,- Kč. K okolnostem případu žalovaná sdělila, že z titulu prvního nezákonného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně dne 7. 3. 2000, č. j. FŘ-110/2801/99-0107, podal žalobce proti státu žalobu na náhradu škody spočívající v úhradě nákladů za daňové poradenství ve výši 254.365,- Kč, která je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 74/2005. Z titulu druhého rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 28. 4. 2003, č. j. FŘ 110/2408/2003-0107, se pak žalobce domáhá náhrady škody spočívající v úhradě nákladů za daňové poradenství ve výši 227.000,- Kč v tomto řízení. Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatelka to, zda žalobcem požadovaný nárok spadá pod náhradu nákladů řízení ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb., či zda se jedná o nárok na náhradu skutečné škody. Žalovaná se domnívá, že žalobci by za běžných okolností žalobcem specifikovaná škoda v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nevznikla, ale že se jedná o náklady spojené jen a pouze v souvislosti se zastoupením žalobce před správními soudy. Pokud by se nejednalo o náklady řízení, resp. odměnu za zastoupení, náklady požadované žalobce by byly v podstatě stanoveny dle jeho libovůle a stát by byl povinen tyto zjevně neúčelné výdaje hradit. Žalobce byl před správními soudy zastoupen advokátem, a právnímu zástupci žalobce byly v předmětných řízeních přiznány náklady řízení. Žalobce nyní požaduje náklady na odměnu daňového zástupce, k posouzení odborné otázky si však mohl nechat