30 Cdo 1012/2005 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1012/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2005 Spisová značka:30 Cdo 1012/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1012.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 105 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1012/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) O. W., b) N. A., jako právních nástupců po E. W., a c) F. W., vyjma žalobkyně ad b) zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) I. O., zastoupenému advokátem, 2) A. H., a 3) K. H., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 334/91, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004, č. j. 14 Co 26/2003 - 224, takto: I. Dovolání se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit první žalobkyni a třetímu žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.075,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hodoníně (po připuštění změny žaloby) rozsudkem ze dne 4. 12. 2002, č. j. 5 C 334/91 - 194, určil, že Ing. E. W. a F. W. jsou podílovými spoluvlastníky každý k ½ nemovitosti, a to domu čp. 1650 se stavební plochou p. č. 2976, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 5049 pro obec a k. ú. P., návrh na přerušení řízení ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 334/91 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 15. 11. 2000, č. j. 5 C 334/91 - 132, jímž žalobě o určení vlastnického práva vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení, byl z důvodu procesní vady zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, č. j. 19 Co 92/2001 - 258, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že dohodou o vydání věci ze dne 1. 8. 1991 podle 6 odst. 1 písm. k) zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, byl žalobcům vydán povinnou osobou Bytovým podnikem města P. shora označený dům se stavební parcelou, kteréžto nemovitosti byly znárodněny právnímu předchůdci žalobců výměrem Ministerstva lehkého průmyslu v Praze ze dne 1. 11. 1954, č. j. 150-Cv/722-190, a že tato dohoda byla registrována bývalým Státním notářstvím v P. dne 30. 8. 1991, pod sp. zn. Reh 345/91. Dne 30. 10. 1991 uzavřeli žalobci jako prodávající se žalovanými jako kupujícími kupní smlouvu o převodu předmětného domu s označenou stavební parcelou, sepsanou advokátem JUDr. Z. K., v níž je uvedeno, že kupní cena byla dohoda v částce 990.000,- Kč a že byla zaplacena před podpisem smlouvy. Z výpisu z listu vlastnictví č. 5049 pro obec a k. ú. P. vedeného u Katastrálního úřadu v P. bylo zjištěno, že jako vlastníci předmětných nemovitostí jsou zapsáni žalovaní. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 2 T 23/97, byli první a druhý žalovaní odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s dozorem pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, který „společně spáchali dne 30. 10. 1991 v Prostějově na základě předchozí dohody se žalobci o zakoupení jejich domu č. 1650 se stavební plochou p. č. 2976, kat. území P., za částku 2,000.000,- Kč a na základě platebního příkazu předloženého obžalovaným K. b. a. s., pobočka P., podle kterého měla být převedena částka 1,200.000,- Kč z účtu obžalovaného A. H. na účet E. W. s tím, že zbývající částku 800.000,- Kč obžalovaní uhradí do 31. 11. 1991, vylákali od E. a F. W. uzavření kupní smlouvy, jíž uvedenou nemovitost převedli na oba obžalované, přičemž platební příkaz obžalovaní nezjištěným způsobem stornovali a smluvenou cenu neuhradili a ani uhradit nechtěli, čímž způsobili oběma poškozeným škodu ve výši 2,000.000,- Kč“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; dovodil, že žalobci mají na požalovaném určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem, neboť jiným způsobem, než na základě rozhodnutí soudu, nelze v katastru nemovitostí provést změnu zápisu vlastnických práv. Vzhledem k tomu, že v daném řízení je soud dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím vydaným v trestním řízení o tom, že došlo ke spáchání trestného činu (včetně popsaného skutku) a kdo jej spáchal, dospěl soud při řešení předběžné otázky platnosti kupní smlouvy ze dne 30. 10. 1991 k závěru, že se jedná o absolutně neplatný právní úkon podle § 39 obč. zák., když v trestním řízení byl prokázán úmysl prvního a druhého žalovaného vylákat na žalobcích uzavření kupní smlouvy s tím, že kupní cena uhrazena nebyla a žalovaní ji ani uhradit nechtěli. Kupní smlouva je absolutně neplaná i ve vztahu ke třetí žalované, neboť nemůže být platný úkon, na základě kterého je získán do bezpodílového spoluvlastnictví manželů majetek trestnou činností jednoho z manželů. Provádění dalšího dokazování znaleckým posudkem z oboru grafologie ke zkoumání pravosti „dlužního úpisu“, jak žalovaní navrhovali, považoval soud za nadbytečné. K odvolání prvního žalovaného a třetí žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 4. 2004, č. j. 14 Co 26/2003 - 224, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. 14 Co 26/2003 - 229, odvolání třetí žalované proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení odmítl, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé změnil jen tak, že „se určuje, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky každý k jedné ideální polovině domu čp. 1650 na pozemku parc. č. 2976 a pozemku parc. č. 2976 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 5049 pro obec a katastrální území P.“, dále jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním dovodil, že žalobci mají aktivní věcnou legitimaci, neboť prokázali, že vlastníky předmětných nemovitostí se stali na základě dohody o jejich vydání podle zákona č. 87/1991 Sb., registrované bývalým Státním notářstvím v P. dne 30. 8. 1991, i naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Krajský soud vycházeje z citovaného pravomocného trestního rozsudku, jímž je soud v daném řízení podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán ohledně spáchání trestného činu a osoby pachatele, dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť první a druhý žalovaní ji učinili nikoliv vážně, když jednali podvodně tak, že vědomě žalobcům předstírali vůli uzavřít kupní smlouvu, ačkoliv takovou vůli neměli, a předmět koupě chtěli získat do svého spoluvlastnictví bezplatně. Kupní smlouva je neplatná i ve vztahu ke třetí žalované, nikoliv však z důvodu uvedeného soudem prvního stupně, nýbrž „pro nedostatek náležitosti sjednání kupní ceny, spočívající v neuvedení částek, za nějž jednotliví žalovaní své podíly nabývají, tedy jaká kupní cena mezi žalobci a žalovanými ohledně jim převáděných podílů byla sjednána“. Je-li kupní smlouva od samého počátku (ex tunc) absolutně neplatná, k převodu vlastnického práva na žalované ní nedošlo a žaloba na určení vlastnictví k nemovitostem je proto opodstatněná. Proti tomuto rozsudku podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o s. ř., neboť v odůvodnění rozhodnutí odvolací soud sice uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve věci samé potvrdil s tím, že formální změna se týká jen upřesnění označení nemovitostí tak, aby odpovídala ust. 5 katastrálního zákona, ve skutečnosti jej však v tomto výroku změnil. Namítá, že soud prvního stupně připustil změnu žaloby tak, že žalobci se domáhají „určení, že jsou podílovými spoluvlastníky každý k ˝ nemovitosti, a to domu čp. 1650 se stavební plochou p. č. 2976, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 5049 pro obec a k. ú. P.“, a je proto třeba dovodit, že žalobci učinili předmětem řízení pouze dům čp. 1650, který stojí na pozemku 2976, nikoliv však tento pozemek; teprve v odvolacím řízení uvedli, že se domáhají i určení vlastnictví k pozemku, a odvolací soud na to reagoval tím, že rozsudek soudu prvního stupně změnil. Podle názoru dovolatele je toto pochybení nutno posuzovat jak v rovině procesní, neboť se nejednalo o rozšíření žaloby, tak i z hlediska hmotného práva, a to vzhledem k tomu, ž