Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce F. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova 2020/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkov…
30 Cdo 102/2025-204
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce F. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova 2020/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 15 824 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 6/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 14 Co 99/2024-162, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 14 Co 99/2024-162, se v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 11. 2023, č. j. 20 C 6/2023-138, potvrzen v zamítavém výroku o věci samé co do částky 1 692 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 10. 1. 2023 do zaplacení, a dále ve výrocích II a III o nákladech řízení zrušuje, a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 20 C 6/2023-138, zastavil řízení o požadavku žalobce na zaplacení částky 176 000 Kč (výrok I) a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 47 501,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 000 Kč od 10. 1. 2023 do 1. 2. 2023 (výrok II), přičemž v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zaplacení částky 14 000 000 Kč s úrokem z prodlení od 10. 1. 2022 do zaplacení, jakož i částky 1 776 498,50 Kč s úrokem z prodlení od 10. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 223 501,50 Kč za dobu od 10. 1. 2022 do 9. 1. 2023, žalobu zamítl (výrok III) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok IV).
2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobce, který po částečném zpětvzetí žaloby o částku 176 000 Kč (na něž soud prvního stupně reagoval výrokem I svého rozsudku) zněl na zaplacení částky 15 824 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 10. 1. 2022 do zaplacení, jakož i na zaplacení úroku z prodlení z částky 176 000 Kč za dobu od 10. 1. 2022 do 1. 2. 2023, kdy žalobce tuto částku od žalované obdržel. Uvedená částka sestávala jednak z částky 1 824 000 Kč připadající na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 60/2007, jehož předmětem byl nárok na zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s příslušenstvím uplatněný vůči žalobci (dále též jen „posuzované řízení“), jednak z částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím připadající na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení tím, že v rámci insolvenčního řízení, v němž bylo povoleno žalobcovo oddlužení, došlo k prodeji jeho rekreačního střediska nacházejícího se v obci XY, okres XY, v němž žalobce realizoval svou podnikatelskou činnost. Poté, co žalobce dne 6. 1. 2023 uvedené nároky předběžně uplatnil u žalované, žalovaná mu zaplatila výše zmíněnou částku 176 000 Kč připadající na náhradu utrpěné nemajetkové újmy, o níž pak žalobce svůj žalobní požadavek omezil.
3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil po provedeném dokazování, tento soud podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, a to z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí. V této souvislosti zejména zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 6. 4. 2007 kdy Stavební společnost Chomutov s. r. o. (dále jen „stavební společnost“) podala ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobu proti zdejšímu žalobci (v posuzovaném řízení tedy vystupujícímu v pozici žalovaného, nicméně v dalším odůvodnění tohoto rozhodnutí nadále označovaného za žalobce) znějící na zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,05 % denně od 15. 11. 2005 do zaplacení, jež představovala neuhrazenou část ceny stavebních prací provedených na základě uzavřené smlouvy o dílo na žalobcově nemovitosti. Poté co tato žaloba, jež byla u krajského soudu vedena pod sp. zn. 48 Cm 60/2007, byla žalobci dne 27. 4. 2007 doručena, a to spolu s vydaným platebním rozkazem, a co žalobce dne 10. 5. 2007 podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, který dne 30. 5. 2007 též odůvodnil, krajský soud nařídil dne 8. 10. 2007 jednání na den 19. 3. 2008, kdy se toto jednání též konalo, načež bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví. Tento znalecký posudek byl soudu doručen dne 11. 11. 2008 a poté následovala opakovaná vyjádření účastníků řízení k tomuto posudku, jakož i jejich další návrhy na doplnění dokazování. V závěru jednání, které se před krajským soudem konalo dne 29. 7. 2010, byl pak vyhlášen v pořadí první rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno. K odvolání žalobce následně ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“), který při jednání konaném dne 2. 2. 2011 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť vrchní soud dospěl k odlišného skutkovému závěru a v návaznosti na to i k jinému právnímu posouzení věci. Další jednání v předmětné věci se u krajského soudu konala ve dnech 16. 11. 2011 a 15. 2. 2012, kdy byl vyhlášen další rozsudek, jímž bylo žalobě opět vyhověno. I tento rozsudek napadl žalobce odvoláním, načež vrchní soud jej při jednání konaném dne 24. 10. 2012 taktéž zrušil, neboť krajský soud řízení zatížil vadou spočívající v absenci poučení stran sporu vycházejícího z § 118a občanského soudního řádu. Krajský soud pak nařídil jednání na den 13. 3. 2013, následně jej však odročil na neurčito za účelem podání znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem z oboru stavebnictví, který mu byl doručen dne 5. 9. 2013. Poté, co vrchní soud rozhodl dne 21. 2. 2014 o odvolání znaleckého ústavu podaném proti usnesení krajského soudu o jeho odměně (jež vrchní soud změnil), krajský soud nařídil dne 13. 5. 2014 jednání na den 1. 10. 2014, které následně odročil na 11. 2. 2015, přičemž dne 12. 11. 2014 ustanovil znalce k podání revizního znaleckého posudku. Nařízené jednání se tedy nekonalo s tím, že další termín jednání soud stanovil po obdržení zpracovaného znaleckého posudku na den 1. 10. 2015. Toto jednání se konalo, stejně jako následná jednání konaná ve dnech 15. 10. 2015 a 9. 12. 2015, kdy krajský soud vyhlásil svůj v pořadí třetí rozsudek ve věci, kterým žalobu z důvodu její předčasnosti zamítl. Následovala odvolání obou stran sporu, o nichž vrchní soud rozhodl dne 26. 10. 2016 (poté, co odvolací jednání nařízené na den 24. 8. 2016 odročil k žádosti účastníků řízení odůvodněné snahou o smírné řešení sporu) tak, že napadené rozhodnutí pro nerespektování jeho závazného právního názoru vysloveného v předchozích zrušujících rozhodnutích zrušil a věc opět vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud poté nařídil jednání na den 2. 2. 2017, vzhledem k dovolání, kterým žalobce napadl naposledy zmíněné rozhodnutí vrchního soudu, se však toto jednání nekonalo. Následoval návrh stavební společnosti na nařízení předběžného opatření, který krajský soud dne 6. 3. 2017 zamítl, a dne 25. 10. 2017 Nejvyšší soud žalobcovo dovolání odmítl. Odmítnuta byla i navazující žalobcova ústavní stížnost, což se stalo usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2018. Další jednání ve věci se u krajského soudu uskutečnilo dne 2. 8. 2018, přičemž k jeho následnému odročení na neurčito došlo za účelem doplnění projektové dokumentace díla ze strany stavební společnosti a následného zpracování dalšího znaleckého posudku. Po znalcem vyžádaném upřesnění zadaného znaleckého úkolu a opětovném prodloužení lhůty, jež byla pro podání znaleckého posudku stanovena, byl tento posudek krajskému soudu doručen dne 25. 2. 2020. K odvolání žalobce, které směřovalo proti rozhodnutí krajského soudu o znalcově odměně, opět rozhodoval vrchní soud, který dne 4. 5. 2020 napadené rozhodnutí zrušil, pročež krajský soud dne 24. 6. 2020 rozhodl o této odměně znovu. Toto rozhodnutí, jež žalobce taktéž napadl odvoláním, pak již v odvolacím přezkumu obstálo. Další jednání ve věci bylo nařízeno na 19. 2. 2021, kdy po provedeném dokazování bylo odročeno na 19. 3. 2021. V tento den krajský soud vyhlásil čtvrtý rozsudek ve věci, kterým žalobě v převážné části vyhověl. Vrchní soud pak k žalobcově odvolání rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2022, toto rozhodnutí částečně změnil, v převážné části jej však potvrdil. V mezidobí podaný opětovný návrh stavební společnosti na nařízení předběžného opatření byl přitom dne 17. 1. 2022 odmítnut. D