30 Cdo 1021/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1021/2022 citace  Právní věta: Zveřejňování údajů z majetkových oznámení veřejných funkcionářů postupem podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. 12. 2020, nepředstavuje v době od vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, do jeho vykonatelnosti nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2022 Spisová značka:30 Cdo 1021/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1021.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 13 odst. 3 předpisu č. 159/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 14b odst. 1 písm. a) až c) předpisu č. 159/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 10. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:50 / 2023 Anotace:Žalobce se domáhal omluvy a zaplacení částky 40 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích žalobce jako uvolněného starosty v období od září 2017 do listopadu 2020. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce plnil zákonem mu uloženou povinnost podávat majetková oznámení podle zákona č. 159/2006 Sb. Předmětná úprava byla jako protiústavní zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Soud prvního stupně žalobci sice přitakal, že plošným zveřejňováním oznámení o majetku došlo k porušení jeho práva na soukromí, uzavřel však, že žalobní tvrzení je nedůvodné, neboť postup žalované nenaplní zákonný znak nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními i právním posouzením. Dodal, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není proces normotvorby nesprávným úředním postupem s výjimkou porušení unijního práva. K dovolání žalobce se Nejvyšší soud zabýval řešením otázky, zda plošné zveřejnění údajů o majetku, příjmech a závazcích žalobce podle zákona č. 159/2006 Sb., které bylo následně shledáno jako protiústavní, představuje nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to jednak před prohlášením této právní úpravy za protiústavní a jednak po dobu trvání odkladu vykonatelnosti předmětného nálezu Ústavního soudu. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2022I.ÚS 3401/22 prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost14. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1021/2022-166 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. H., nar. XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu a zaplacení částky 40 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 185/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 36 Co 298/2021-125, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku II a té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 36 Co 298/2021-125, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby žalobce o zaplacení zadostiučinění ve výši 40 000 Kč a ve výroku II. II. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 36 Co 298/2021-125, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby žalobce o zadostiučinění ve formě omluvy. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované omluvy a zaplacení částky 40 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., z důvodu působení žalobce jako uvolněného starosty obce XY v období od září 2017 do listopadu 2020, čímž došlo k zásahu do jeho práv na ochranu soukromí, ačkoliv nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, Ústavní soud protiústavnost této úpravy potvrdil. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 6. 2021, č. j. 47 C 185/2020-85, žalobu zcela zamítl (výrok I) a uložil mu povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce jako veřejný funkcionář plnil zákonem o střetu zájmů uloženou povinnost podávat majetková oznámení, ke kterým byl v souladu s účinným zákonem o střetu zájmů zřízen dálkový a ničím neomezený přístup, což následně zhodnotil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, publikovaném ve Sbírce zákonů dne 8. 4. 2020 pod č. 149/2020 Sb., (dále jen „předmětný nález Ústavního soudu“) jako nepřiměřený zásah do soukromí, takovou právní úpravu označil za protiústavní a zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů, a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Plošným zveřejňováním oznámení žalobce o jeho majetku za roky 2017, 2018 a 2019 v období od září 2017 do 6. 11. 2020 došlo k porušení práva žalobce na soukromí. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil žalobce u žalované dne 24. 9. 2020. Ještě před podáním žaloby pak žalobce proti plošnému zveřejňování údajů o své osobě brojil. Ministerstvo spravedlnosti v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020-32, omezilo od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, když nedodržení povinnosti podat oznámení o majetku nestíhala možnost uložení sankce. Soud prvního stupně pak uzavřel, že pokud žalobce tvrdí, že plošným zveřejněním jeho oznámení došlo k nemajetkové újmě, nemá důvod žalobci v tomto ohledu nevěřit, když takové narušení soukromí by úkorně prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát, který má povinnost zachovávat právo na soukromí každého jednotlivce. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), když uzavřel, že žalobní tvrzení nelze podřadit pod ochranu osobnosti, neboť k újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. Nárok žalobce pak soud prvního stupně posoudil jako nedůvodný, neboť dospěl k závěru, že zde chybí odpovědnostní titul – nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když Ministerstvo spravedlnosti postupovalo podle platného a účinného právního předpisu, právní úprava sledovala legitimní cíl a i nadále platí, že si kdokoliv informace o majetku žalobce může vyžádat. Nadto Ministerstvo spravedlnosti zamezilo plošnému zveřejňování v krátkém odstupu od předžalobní výzvy a žalobci se dostalo satisfakce i tím, že Ústavní soud protiústavní úpravu od 1. 1. 2021 zrušil. Dále soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o období do vyhlášení předmětného nálezu Ústavního soudu, nemohlo Ministerstvo spravedlnosti jako orgán spravující centrální registr oznámení o vlastní vůli hodnotit, zda je zákon (či jeho část) v souladu s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu dle soudu prvního stupně nebylo možné vyhovět požadavku žalobce na omluvu, která se měla dle žalobních tvrzení vztahovat i na období před vyhlášením předmětného nálezu Ústavního soudu a doplnění časového údaje do omluvy by bylo přílišnou ingerencí soudu do žádaného znění omluvy. Pokud pak jde o období od 11. 2. 2020 do 6. 11. 2020, kdy již Ministerstvo spravedlnosti mělo informaci, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ús