30 Cdo 1047/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1047/2010 citace  Název judikátu:K rozhodování o majetkoprávních úkonech obce Právní věta:O majetkoprávních úkonech obce (§ 36a zákona č. 367/1990 Sb.) rozhoduje obecní zastupitelstvo pouze na svých veřejných zasedáních. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2011 Spisová značka:30 Cdo 1047/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1047.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Obec Dotčené předpisy:§ 36a odst. 1 písm. a) předpisu č. 367/1990Sb. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 10. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:23 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        30 Cdo 1047/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce obce Grygov, se sídlem v Grygově, Šrámkova 19, zastoupené Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, proti žalovanému P. H., zastoupenému JUDr. Petrem Zavadilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Erbenova 2, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 26/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. října 2009, č.j. 69 Co 329/2009-182, takto:       Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. října 2009, č.j. 69 Co 329/2009-182, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2009, č.j. 10 C 26/2008-156, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :       Žalobce (obec) se žalobou [podanou u Okresního soudu v Olomouci (dále již „soud prvního stupně“) dne 14. ledna 2008] domáhal určení, že je vlastníkem  pozemků p. č. 1032/1, p. č. 1032/2 a p. č. 1032/3 v katastrálním území G. (dále již „předmětné pozemky“), a to (ve stručnosti shrnuto z obsahu žaloby) s odůvodněním (při skutkovém tvrzení a právní kvalifikaci), že kupní smlouva ze dne 7. září 1998, kterou prodal předmětné pozemky žalovanému, je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem, neboť tehdejší obecní zastupitelstvo žalobce nerozhodlo o tomto majetkoprávním úkonu a proto (tehdy jednající) starosta „nemohl platně učinit úkon v podobě dispozice s nemovitým majetkem obce v podobě převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalovaného.“       Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. května 2008, č.j. 10 C 26/2008-110, podané žalobě vyhověl, tj. určil, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva, kterou uzavřel žalobce s žalovaným, je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem, neboť o tomto majetkoprávním úkonu nerozhodlo (tehdejší) zastupitelstvo žalující obce na svém veřejném zasedání, nýbrž na svých poradách konaných dne 1. července 1998 a 12. srpna 1998. Konstatoval dále, že „Závěry na těchto poradách přijaté lze proto považovat toliko za předběžné a nikoli definitivní a závazné pro občany obce, kteří neměli možnost účasti při jejich přijímání, obzvláště pak za situace, kdy konkrétní podmínky prodeje nemovitostí (cena předmětných pozemků) byly nejprve dne 1. 7. 1998 schváleny s odkazem na cenu určenou znaleckým posudkem a následně dne 12. 8. 1998, aniž byl tento bod zařazen do programu porady, došlo ke změně podmínek, tj. snížení prodejní ceny na cenu, za kterou obec sama pozemky koupila.“       K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. února 2009, č.j. 69 Co 508/2008-132, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění písemného vyhotovení svého (kasačního) rozhodnutí pak zaujal následující (pro soud prvního stupně závazný) právní názor:       „Zákon o obcích, tedy zákon č. 367/1990 Sb., upravoval pouze jedinou zákonnou možnost zasedání obecního zastupitelstva tak, jak upravuje § 38 a § 40 citovaného zákona v tehdy platném znění, aniž by bylo rozlišeno, jak nesprávně dovodil okresní soud, zasedání veřejná či porady...Zákon o obcích v § 27 odst. 1 uvádí a specifikuje pojem obecní zastupitelstvo, které je složeno z členů zastupitelstva, jejíž počet na každé volební období stanoví v souladu se zákonem obecní zastupitelstvo před vyhlášením voleb. Ve sporném období obecní zastupitelstvo bylo složeno z členů zastupitelstva v odpovídajícím počtu 7 členů a takto existující  obecní zastupitelstvo pak bylo  oprávněno  jednat  v  souladu s ustanovením § 38 a § 40 zákona o obcích. Žádné z těchto ustanovení nerozlišuje jiné formy zasedání  obecního zastupitelstva, než ta, která jsou upravena v § 40 zákona o obcích. Dle § 40 zákona o obcích zasedání obecního zastupitelstva jsou veřejná. Pokud k dané problematice se sešlo obecní zastupitelstvo dne 1.7. 1998 a 12.8. 1998, pak obecní zastupitelstvo se takto sešlo za splnění zákonných předpokladů, jednalo se o zasedání veřejné bez ohledu na formální označení užité v pozvánce »porada«. Byla přítomna nadpoloviční většina členů obecního zastupitelstva. Z těchto zasedání byl učiněn řádný zápis a byl stanoven i program jednání. Tato zasedání obecního zastupitelstva splňovala veškeré formální náležitosti dané zákonem o obcích. Nelze pak souhlasit se závěrem okresního soudu, že se jednalo o neformální porady, když takto zjištěná zasedání obecního zastupitelstva splňovala jinak ostatní předpoklady dané zákonem o obcích bez ohledu na to, že pozvánky na jednání obecního zastupitelstva byly formálně označeny jako porady obecního zastupitelstva. Pouze z formálně nesprávně označeného způsobu jednání obecního zastupitelstva jako porady místo zasedání obecního zastupitelstva nelze dovodit, že by se jednalo o jiná, než veřejná zasedání obecního zastupitelstva, když zákon o obcích ani jinou formu neznal a neupravoval. Navíc žádný z účastníků, zejména žalobce, ani netvrdil, že by předmětná jednání obecního zastupitelstva dne 1.7. 1998 a 12.8. 1998 nebyla veřejná, tedy že by se zasedání obecního zastupitelstva konala bez možnosti účasti veřejnosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani fakt, že pozvánky na zasedání obecního zastupitelstva se dostaly pouze do dispozice členů obecního zastupitelstva a nebyl tak zcela formálně dodržen postup dle § 40 zákona o obcích. Skutečnost, že místo, doba a navržený pořad připravovaného zasedání obecního zastupitelstva nebyl členům zveřejněn způsobem v místě obvyklým, nemůže způsobit nicotnost jinak zákonného zasedání obecního zastupitelstva.“       Soud prvního stupně poté (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 1. července 2009, č.j. 10 C 26/2008-156, vázán shora cit. právním názorem odvolacího soudu, předmětnou určovací žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že záměr žalobce podat předmětné pozemky žalovanému byl v souladu se zákonem řádně publikován a že pro převod uvedených pozemků byly splněny veškeré zákonné předpoklady podle § 36a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Konstatoval proto, že kupní smlouva ze dne 7. září 1998 je platným právním úkonem vyvolávajícím zákonem předvídané následky.       K odvolání žalobce odvolací soud  v záhlaví citovaným rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stran právního posouzení věci odkázal na svůj právní názor, který zaujal ve shora uvedeném (kasačním) usnesení, z nějž soud prvního stupně při rozhodování vycházel (byl jím vázán). Opětovně zdůraznil, že „Pouze z formálně nesprávného označení způsobu jednání obecního zastupitelstva jako »porady« místo »zasedání obecního zastupitelstva«, nelze dovodit, že by se jednalo o jiná, než veřejná zasedání obecního zastupitelstva, když zákon č. 367/1990 Sb. v tehdy platném znění, ani jinou formu jednání obecního zastupitelstva neznal a neupravoval.“       Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a odst. 3 téhož paragrafu (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), které v dovolání podrobně rozvádí. S odkazem na zákon č. 3