30 Cdo 1208/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1208/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 7. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1208/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1208.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Exekuce Dotčené předpisy:§ 15 odst. 5 předpisu č. 120/2001 Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 46 odst. 4 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1208/2024-109 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Světlá nad Sázavou, o zaplacení 55 953 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 77/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2023, č. j. 69 Co 208/2023-87, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2024, č. j. 69 Co 208/2023-90, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2023, č. j. 69 Co 208/2023-87, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2024, č. j. 69 Co 208/2023-90, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 77/2022-60, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Přerově k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 57 871 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované jako bývalé soudní exekutorky v řízení vedeném pod sp. zn. 084 EX 1034/08. Nesprávného úředního postupu se bývalá soudní exekutorka měla dopustit, když v řízení vedeném pod sp. zn. 084 EX 1034/08 vymohla na povinném částku 105 528 Kč, avšak tuto částku oprávněnému nevyplatila a ponechala si ji ve své dispozici. Částku 105 528 Kč následně oprávněnému v exekučním řízení poukázala žalobkyně dne 22. 8. 2017. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody ve výši 105 528 Kč uplatnila v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 3/2020 a v tomto řízení byla žalobkyni přiznána částka ve výši 47 657 Kč. 2. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 77/2022-60, žalobu o zaplacení částky 57 871 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně dne 22. 8. 2017 vyplatila společnosti Pivovar HOLBA a. s. částku 105 528 Kč jako náhradu škody, za kterou odpovídá stát, s tím, že tuto škodu způsobila žalovaná nesprávným úředním postupem, když jako soudní exekutorka nevyplatila vymožené plnění oprávněnému v řízení vedeném pod sp. zn. 0874 EX 1034/08. Žalovaná byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 81 T 3/2020, uznána vinnou, že jako soudní exekutorka při výkonu exekuční činnosti v době od 1. 7. 2002 do 25. 2. 2013 vymáhala a přijímala od povinných plnění a takto vymožená plnění nevyplácela a nakládala s nimi jako s vlastními, a v době od 2. 12. 2009 do 27. 3. 2013 neplnila povinnost podle § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2013, dále též jen „ex. řád“, po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistit po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela. Žalované zanikl výkon exekučního úřadu ke dni 27. 3. 2013, a to uložením trestu zákazu činnosti. Pro účely náhrady škody v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 81 T 3/2020 byla žalobkyni přiznána částka 47 657 Kč, tedy částka ve výši, která došla žalované do 27. 2. 2013. Úhrady v souhrnné výši 57 871 Kč byly připsány na účet žalované v období od 18. 3. 2013 do 29. 1. 2015 a 8. 6. 2015. 4. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nebyla ke dni 27. 3. 2013 úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Je-li žalované vytýkáno jakékoliv porušení povinnosti po 27. 3. 2013, kterého se měla dopustit jako soudní exekutorka, je takové porušení povinností úřední osobou vyloučeno, neboť v době po 27. 3. 2013 žalovaná takové postavení neměla, a nemohla proto jako úřední osoba ani způsobit škodu. Jde-li o úhradu ze dne 18. 3. 2013 na účet žalované jako soudní exekutorky ve výši 2 894 Kč, měla soudní exekutorka povinnost vyplatit tuto částku do 17. 4. 2013; k tomuto datu však žalovaná již nebyla soudní exekutorkou a nemohla tak zákonnou povinnost splnit; nemohla proto ani způsobit žádnou škodu. 5. Soud prvního stupně neshledal ani porušení povinnosti žalované vyplývající z ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu. Nesplnila-li žalovaná tyto povinnosti, nejde rovněž o porušení, jehož by se dopustila jako úřední osoba a za něž by měl nést odpovědnost stát. I v případě uvedeného porušení povinnosti by žalované vznikla povinnost mimo jiné předat vymožené plnění nově jmenovanému exekutorovi a nikoliv oprávněnému. Vzhledem k tomu, že žalobkyně plnila oprávněnému, vůči němuž už žalovaná povinnost plnění neměla, a nikoliv nově ustanovenému exekutorovi, nelze toto plnění oprávněnému posoudit ani jako bezdůvodné obohacení z plnění za žalovanou. 6. Podáním ze dne 10. 5. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 1 918 Kč, proto Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 C 77/2022-74, řízení co do částky 1 918 Kč zastavil (výrok I) a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 77/2022-60, co do částky 1 918 Kč zrušil (výrok II). 7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 69 Co 208/2023-87, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2024, č. j. 69 Co 208/2023-90, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma částky 1 918 Kč, potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 8. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že s ohledem na zánik výkonu exekutorského úřadu žalované nebylo možné, aby žalovaná způsobila tvrzenou škodu jako úřední osoba při výkonu exekuční činnosti ve smyslu § 4 OdpŠk, a na škodu způsobenou žalovanou se tak nevztahuje ani zákon č. 82/1998 Sb. Z tohoto důvodu nemohl žalobkyni proti žalované vzniknout ani regresní nárok podle § 16 odst. 1 OdpŠk. Žalovaná v době po zániku výkonu exekutorského úřadu neměla ani povinnosti podle § 46 odst. 4 ex. řádu, a stát proto nemůže odpovídat v režimu zákona č. 82/1998 Sb. ani za škodu způsobenou z titulu porušení tohoto ustanovení. 9. Žalované svědčila povinnost v době zániku výkonu exekutorského úřadu dne 27. 3. 2013 zajistit předání vymožených plnění novému exekutorovi. Z formulace ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu přitom není možné dovozovat postavení žalované jako úřední osoby i v době po zániku funkce soudního exekutora, neboť citované ustanovení jasně hovoří toliko jinými slovy o bývalém exekutorovi. 10. Stejně jako soud prvního stupně dovodil i odvolací soud, že na straně žalované nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně za žalovanou neplnila to, co po právu měla plnit sama. Žalované povinnost k plnění z ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu neplynula. Stejně tak nelze dovodit ani bezdůvodné obohacení žalované na základě ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, neboť plnění má být poskytnuto novému soudnímu exekutorovi a nikoliv oprávněnému. Jestliže tak žalobkyně plnila oprávněnému, pak neplnila za žalovanou to, co měla plnit žalovaná. 11. Odpovědnost státu, resp. bývalé soudní exekutorky, za škodu, která měla vzniknout oprávněnému, nelze dovodit ani na základě analogie legis, neboť na základě této analogie nelze rozšiřovat podmínky (regresní) odpovědnosti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb. Nešlo by totiž o vyplnění mezery v zákoně, ale o rozšíření odpovědnosti státu na osoby, které nejsou úřednímu osobami. 12. K bezdůvodnému obohacen