30 Cdo 1251/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1251/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 6. 2015 Spisová značka:30 Cdo 1251/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1251.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1251/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně ACT Praha a.s., se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, identifikační číslo osoby 60196483, zastoupené JUDr. Ing. Vladimírem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 119/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. 13 Co 64/2013-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I shora uvedeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 14. 8. 2012, č. j. 17 C 119/2010-49, v zamítavém výroku o věci samé (o zaplacení částky 201.575.954,36 Kč) a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Současně výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Bylo tak rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky na náhradě škody, jež jí měla vzniknout jako (bývalému) akcionáři společnosti IP Exit, a.s., v konkursu, IČ: 45316619 (dříve INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, akciová společnost; dále jen „IPB, a.s.“). V žalobě uvedla, že byla majitelem 1.815.836 kusů zaknihovaných kmenových akcií IPB, a.s. o nominální hodnotě jedné akcie ve výši 100,- Kč. Rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2000 byla v IPB, a.s. v souladu s § 26 odst. 1 písm. d) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v t. č. účinném znění (dále jen „zákon o bankách“), zavedena nucená správa a nuceným správcem byl jmenován Ing. P. S., zaměstnanec žalované. Smlouvou ze dne 19. 6. 2000 prodal nucený správce podnik IPB, a.s. (dále jen „podnik“) společnosti Československá obchodní banka, a.s. (dále jen „ČSOB, a.s.“) za kupní cenu ve výši 1,- Kč. V důsledku uvedené skutečnosti se IPB, a.s. stala pouze formálně existující právnickou osobou nemající prakticky obchodní majetek, čímž vzhledem k adekvátní reakci trhu s cennými papíry rapidně klesla tržní cena jejích akcií. Smlouvou ze dne 25. 11. 2005 prodala žalobkyně veškeré své akcie společnosti HENDON a. s. za kupní cenu ve výši 1,- Kč/kus, tj. za celkovou částku 1.815.836,- Kč; při uzavření smlouvy vycházela z toho, že hodnota IPB, a.s. je právě 1,- Kč, za kteroužto částku nucený správce prodal její podnik, přičemž kupní cena, kterou žalobkyně od společnosti HENDON a. s. za akcie obdržela, odpovídala ceně tržní. Hodnota podniku však ve skutečnosti k okamžiku jeho nabytí kupujícím ČSOB, a.s. nečinila 1,- Kč, ale 34.200.000.000,- Kč, o čemž se žalobkyně dozvěděla z nálezu Stálého rozhodčího soudu se sídlem v Haagu ve věci Saluka Investments B. V. proti České republice ze dne 9. 6. 2008 (či 6. 6. 2008, jak uvedeno v podání žalobkyně ze dne 1. 2. 2012), v němž byla hodnota podniku v této výši určena. V prodeji podniku nuceným správcem za částku 1,- Kč shledává žalobkyně nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), neboť nucený správce jednal při uzavření smlouvy o prodeji podniku v rozporu s dobrými mravy, účelem nucené správy, obecnou prevenční povinností podle § 415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a v neposlední řadě v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalobkyně má za to, že pokud by nucený správce nestanovil cenu podniku svévolně na 1,- Kč, ale obdržel by za podnik při jeho prodeji protiplnění odpovídající jeho skutečné hodnotě (tj. 34.200.000.000,- Kč), tržní cena akcií IPB, a.s., činící před uzavřením smlouvy o prodeji podniku 112,01 Kč/kus, by se nezměnila (nesnížila) a žalobkyně by je tak při této ceně mohla prodat minimálně za 203.391.790,36 Kč (112,01 x 1.815.836). Škoda, jejíž náhrady se žalobkyně na žalované domáhá, je tak představována právě rozdílem částek 203.391.790,36 Kč a 1.815.836,- Kč. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž právní předchůdce žalobkyně Charouz Holding, a.s. (správně: žalobkyně pod tehdejší obchodní firmou Charouz Holding, a.s.) prodala smlouvou ze dne 25. 11. 2005 celkem 1.815.836 kusů jí patřících zaknihovaných kmenových akcií IPB, a.s. o nominální hodnotě jedné akcie ve výši 100,- Kč společnosti HENDON a. s. za kupní cenu ve výši 1,- Kč/kus, tj. za celkovou kupní cenu ve výši 1.815.836,- Kč, že žalovaná poté, co rozhodnutím ze dne 16. 6. 2000 zavedla na IPB, a.s. tzv. nucenou správu, udělila rozhodnutím ze dne 19. 6. 2000 nucenému správci Ing. P. S. předchozí souhlas k přijetí rozhodnutí o uzavření smlouvy o prodeji podniku mezi IPB, a.s., a ČSOB, a.s., jakož i že byla tato smlouva téhož dne uzavřena. Cena podniku pak byla smlouvou stanovena na 1,- Kč. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že k nesprávnému úřednímu postupu při výkonu nucené správy Ing. Petrem Staňkem podle § 13 OdpŠk s přihlédnutím k § 26 odst. 1 zákona o bankách nedošlo. Dále konstatoval, že žalobkyni nikdo nenutil, aby v roce 2005 akcie prodala, že podmínky, za nichž akcie prodala, byly toliko výsledkem jejího obchodního jednání s kupujícím a nijak nesouvisely „s jednáním ČNB v roce 2000“ a dále že žalobkyně se jako (byť minoritní) akcionář IPB, a.s., mohla a měla lépe podílet na její správě a zabránit tak situaci, jež v letech 1999 a 2000 v bance nastala. Soud prvního stupně zdůraznil i absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a poklesem hodnoty akcií, s tím, že k tomuto poklesu by v intencích žalobních tvrzení nutně muselo dojít i jinak, „když by naopak žalovaná ničeho nekonala a právě takovým způsobem by nejspíš byla způsobena mnohem vyšší škoda, a to především vkladatelům banky.“ Konečně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2878/2006, soud prvního stupně uzavřel, že škoda spočívající v poklesu tržní hodnoty akcií banky oproti jejich nominální hodnotě v důsledku nesprávného úředního postupu při výkonu bankovního dohledu nemůže akcionářům v případě probíhajícího konkursu na majetek banky vzniknout dříve než při skončení konkursu. K žalovanou namítanému promlčení nároku pak dle soudu prvního stupně nedošlo (uvedený závěr soud prvního stupně nijak nezdůvodnil). Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který právně zhodnotil tak, že „bezprostřední příčinou toho, že žalobkyně obdržela za jí vlastněné akcie společnosti IPB, a.s., finanční protiplnění hluboko pod jejich nominální hodnotou, bylo to, že se rozhodla tyto akcie prodat… za cenu, na které se s nabyvatelkou těchto akcií dohodla. Tímto jednáním tak zcela nepochybně došlo k tzv. přetržení příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem žalované a tvrzenou škodou.“ Existencí dalších předpokladů odpovědnosti žalované za škodu se odvolací soud nezabýval. Ve vztahu k tvrzenému vzniku škody toliko na okraj zmínil (viz: „Pomine-li zdejší soud to, že…“ na str. 6 jeho rozsudku), že ten nebyl dosud řádně prokázán, „neboť samotná okolnost, že v určitém období došlo k poklesu tržní hodnoty akcií vzhledem k proměnlivosti tržní hodnoty tohoto zboží a jeho spekulativnímu charakteru ještě neznamená vznik majetkové újmy vlastníka akcie“. V této souvislosti odvolací soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1809/2003, usnesení ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 609/2004 a usnesení ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 751/2004). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, s tím, že odvolací soud posoudil nesprávně otázku hmotného práva, na níž závisí jeho rozhodnutí, když dovodil, že tvrzený nesprávný úřední postup nemůže být příčinou vzniku tvrzené škody pro přetržení příčinné souvislosti v důsledku uzavření smlouvy o prodeji akcií se společností HENDON, a.s. Přípustnost dovolání dovozuje do