30 Cdo 1499/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1499/2025-304 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. L., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 254/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 69 Co 530/2024-275, takto: Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 69 Co 530/2024-275, v rozsahu potvrzení uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 4. 2022 do zaplacení a dále v navazujícím nákladovém výroku a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 4. 2022 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 31/2020, které skončilo zproštěním žalobkyně obžaloby (dále jen „posuzované trestní stíhání“). 2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 46 C 254/2022-146, ve znění opravného usnesení stejného soudu ze dne 12. 2. 2024, č. j. 46 C 254/2022-155, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 850 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2022 do zaplacení (výrok I prvního rozsudku soudu prvního stupně), co do částky 150 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II prvního rozsudku soudu prvního stupně) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 389 Kč (výrok III prvního rozsudku soudu prvního stupně). 3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 4. 2024, č. j. 69 Co 91/2024-177, první rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závěrem, že neprovedl srovnání posuzovaného případu s jinými případy, které se v podstatných znacích shodují. 4. Nato soud prvního stupně rozhodl podruhé, a to rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 46 C 254/2022-218, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 4. 2022 do zaplacení (výrok I druhého rozsudku soudu prvního stupně), co do částky 550 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 59 959 Kč (výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně). 5. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Posuzované trestní stíhání bylo vůči žalobkyni zahájeno dne 10. 9. 2019 usnesením č. j. KRPA-381172-83/TČ-2017-001491 o zahájení jejího trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně neúspěšnou stížnost. Dne 25. 2. 2020 podal státní zástupce k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na žalobkyni obžalobu a řízení zde bylo vedeno pod sp. zn. 4 T 31/2020. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 5. 2021, č. j. 4 T 31/2020-1007, byla žalobkyně uznána vinnou ze skutku popsaného v obžalobě, který byl překvalifikován na přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 trestního zákoníku, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. K odvolání žalobkyně však byl tento rozsudek usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 9 To 192/2021-1077, zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 4 doplnil dokazování a rozsudkem ze dne 7. 5. 2021, č. j. 4 T 31/2020-1167, zprostil žalobkyni obžaloby dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 9 To 10/2022-1222, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2022, byla odvolání státního zástupce i poškozeného Úřadu práce České republiky zamítnuta. Stejného dne uplatnila žalobkyně u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč a žalovaná se jí ve stanovisku ze dne 24. 11. 2022 za nezákonné zahájení trestního stíhání omluvila a konstatovala porušení jejího práva nebýt stíhána jinak než z důvodů a způsobem stanoveným zákonem. Žalobkyně je rozvedená, kontakty bývalých manželů byly problematické a konfliktní, má ve střídavé péči dvě děti, v době trestního stíhání obě studovaly na gymnáziu a vztahy mezi nimi a žalobkyní se v důsledku trestního stíhání žalobkyně zhoršily. Po dobu trestního stíhání žalobkyně přerušila znaleckou činnost a ač po zproštění obžaloby měla zájem v této činnosti pokračovat, pro psychické problémy znaleckou činnost dobrovolně ukončila dne 17. 8. 2022. Přišla tak o nezanedbatelný zdroj příjmů. Zdravotní stav žalobkyně v důsledku stresu z trestního stíhání vyžadoval odbornou péči, nejprve lékařem psychiatrem, jenž jí předepsal antidepresiva, která ale špatně snášela, a následně psychoterapeutem, dle kterého problémy žalobkyně vzniklé v souvislosti s posuzovaným trestním stíháním přetrvávají (psychický stres a zatížení, které se projevuje třesem, problémy se spánkem, úzkostnými až depresivními stavy, nejistotou, sníženým sebevědomím a schopností soustředit se), stav žalobkyně se však průběžně zlepšuje. Žalobkyně poukázala na případ, kdy žalovaná odškodnila v roce 2014 policejního prezidenta Policie České republiky za nezákonné trestní stíhání částkou 1 400 Kč za den trvajícího zásahu do jeho práv, v celkové délce 428 dnů, tedy celkovou částkou 599 200 Kč. Žalovaná předložila ke srovnání dvě rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 314/2018 a sp. zn. 20 Co 305/2015 (dále jen „rozhodnutí Městského soudu v Praze“). Oba případy se týkaly odškodnění nezákonného trestního stíhání vedeného pro podání nepravdivého znaleckého posudku a bylo v nich přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 45 000 Kč a 50 000 Kč, poškozenými byli muži, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 314/2018 nemělo trestní stíhání následky ani v profesním, ani v osobním životě poškozeného, u poškozeného ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 305/2015 pak došlo k poškození jeho dobré pověsti v místě bydliště a u potenciálních zákazníků. 6. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a uvedl, že v posuzovaném trestním stíhání bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a že žalobkyně využila všech prostředků, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Uzavřel tedy, že obecné předpoklady práva na zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu žalobkyně splnila. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně uplatnila a že stanovisko žalované ze dne 24. 11. 2022 je třeba považovat za uznání nároku žalobkyně co do základu. Dále se soud prvního stupně zabýval přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostačující a že je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích, a to s ohledem na psychické útrapy způsobené nezákonným trestním stíháním, které se odrazily především v jejím osobním životě a zdravotním stavu, ale i v její činnosti jako znalkyně. Za přiměřenou výši zadostiučinění považoval soud prvního stupně částku 450 000 Kč s tím, že přihlédl k povaze trestní věci (žalobkyně byla stíhána pro zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, který byl následně překvalifikován na přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za který byla nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců, což soud považoval pro matku samoživitelku pečující o dvě nezaopatřené děti za velmi stresující a výrazně zvyšující intenzitu negativního vnímání trestního stíhání, a dále se jednalo o trestnou činnost, která není ve společnosti vnímána výrazně negativně, nicméně pro žalobkyni jako bezúhonnou osobu je každé trestní stíhání negativní, navíc šlo o trestný čin související s její znaleckou činností, což vn