30 Cdo 1543/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1543/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 5. 2021 Spisová značka:30 Cdo 1543/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1543.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Daňové řízení Dotčené předpisy:§ 64 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2043/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1543/2020-712 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, identifikační číslo osoby 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody a ušlého zisku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 151/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020, č. j. 16 Co 354/2019-678, takto: I. Dovolání se v rozsahu směřujícím proti výroku I. odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, zamítá; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení, po několikeré úpravě předmětu řízení, domáhá náhrady škody ve výši 36 895 433 Kč (z čehož 7 445 433 Kč jako skutečné škody a 29 450 000 Kč jako ušlého zisku) s úrokem ve výši 11,20 % ročně z částky 6 627 112 Kč od 1. 1. 1997 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,4 % ročně z částky 818 321 Kč od 1. 1. 1997 do zaplacení. Tato škoda měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Finančního ředitelství v Brně, který o odvoláních žalobce ze dne 8. 8. 1994 proti rozhodnutím Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 1. 8. 1994, konkrétně proti dodatečnému platebnímu výměru na spotřební daň č. 58, č. j. FÚ 9512/230/94-Kub, jímž byla žalobci doměřena spotřební daň ve výši 3 209 100 Kč, a proti platebnímu výměru na zvýšení spotřební daně č. 59, č. j. FÚ 9511/230/94-Kub, jímž byla žalobci daň zvýšena o 3 209 100 Kč, řádně nerozhodl v prekluzivní lhůtě, v důsledku čehož byla rozhodnutími Finančního ředitelství v Brně ze dne 11. 11. 2003 zastavena řízení o odvolání žalobce. Podle žalobce tímto úředním postupem měla vzniknout situace, v níž uvedené platební výměry č. 58 a č. 59 zůstaly nadále existovat, ale nenabydou právní moci, čímž došlo ke zkrácení práv žalobce, který nemohl uplatnit svá práva formou správní žaloby, neboť nebyly vyčerpány řádné opravné prostředky podle zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“). Žalobce na výše uvedené platební výměry plnil, resp. částečně bylo plněno exekučně, a žalobci tak vznikla skutečná škoda ve výši 7 445 433 Kč, jež se skládá z částek předepsaných platebními výměry (2 krát 3 209 100 Kč) a z nákladů exekuce ve výši 818 321 Kč, 128 364 Kč a 80 548 Kč). Žalobci též ušel zisk ve výši 29 450 000 Kč, neboť nemohl využít finanční prostředky odvedené správci daně v důsledku jeho nesprávného postupu. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 11 C 151/2006-654, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 7 445 433 Kč s úrokem ve výši 11,20 % ročně z částky 6 627 112 Kč od 1. 1. 1997 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,4 % ročně z částky 818 321 Kč od 1. 1. 1997 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 29 450 000 Kč (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 37 137 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 16 Co 354/2019-678, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které shrnul tak, že Finanční úřad v Břeclavi kontrolou žalobce jakožto plátce spotřební daně za období květen 1994 dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka pro vrácení daně ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, nárok na vrácení spotřební daně ve výši 3 209 100 Kč z nákupu vína od společnosti CONRAD s.r.o. byl uplatněn neoprávněně. Dodatečným platebním výměrem na spotřební daň č. 58 ze dne 1. 8. 1994 uvedený finanční úřad doměřil žalobci spotřební daň za měsíc květen ve výši 3 209 100 Kč s tím, že žalobce je povinen tuto částku vyrovnat nejpozději do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí na specifikovaný účet správce daně. Finanční úřad vydal stejného dne platební výměr č. 59 na zvýšení spotřební daně, kterým žalobci doměřil podle § 16 odst. 1 zákona o spotřebních daních zvýšení ve výši 3 209 100 Kč, které bylo stanoveno ve výši 100 % rozdílu mezi skutečnou daňovou povinností žalobce a povinností uvedenou žalobcem v daňovém přiznání za období květen 1994 s tím, že uvedené zvýšení spotřební daně je žalobce povinen zaplatit do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru na specifikovaný účet správce daní. Proti těmto výměrům podal žalobce odvolání, které Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 6. 2. 1995, č. j. FŘ/3528/95, zamítlo, přičemž posléze byly pravomocně zamítnuty žalobcovy návrhy na přezkum posledně uvedeného rozhodnutí a na obnovu řízení ve věci dodatečných platebních výměrů č. 58 a č. 59. Takto vyměřené daňové povinnosti žalobce byly vymáhány exekučně. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2001, č. j. 3148/2001/FŘ/130, které nabylo právní moci dne 18. 6. 2001, Finanční ředitelství v Brně ověřilo neplatnost předchozího rozhodnutí ze dne 6. 2. 1995, č. j. FŘ/3528/230/95 ve smyslu § 32 odst. 7 ZSDP, vzhledem k tomu, že v předmětném rozhodnutí není vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně, ale pouze jméno, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se státním znakem. Dalšími rozhodnutími ze dne 14. 9. 2001, č. j. 4183/2001/FŘ/130 a 4184/2001/FŘ/130 Finanční ředitelství v Brně zamítlo odvolání žalobce proti uvedeným dodatečným platebním výměrům č. 58 a 59. Dne 13. 8. 2003 Ministerstvo financí rozhodnutími č. j. 182/14770/2003 a 182/14771/2003 zastavilo řízení ve věci žádosti o přezkoumání posledně uvedených rozhodnutí podle § 55b ZSDP s odůvodněním, že daňové řízení se zastavuje, neboť byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze navrátit v předešlý stav, k čemuž došlo tím, že rozhodnutí o odvolání byla vydána po prekluzivní lhůtě, tj. správcem daně, který nebyl oprávněn rozhodnutí vydat. Rozhodnutími ze dne 10. 9. 2003, č. j. 5605/2003/FŘ/130 a 5606/2003/FŘ/130 rovněž Finanční ředitelství v Brně ověřilo neplatnost rozhodnutí č. j. 4183/2001/FŘ/130 a 4184/2001/FŘ/130, s odůvodněním, že předmětná rozhodnutí byla vydána po prekluzívní lhůtě, tj. správcem daně, který nebyl oprávněn rozhodnutí vydat. Následně byla také zastavena soudní řízení o žalobách vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 495/2001 a 29 Ca 78/2002, kterými žalobce napadl tato rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně. Dne 11. 11. 2003 Finanční ředitelství v Brně rozhodnutími č. j. 6472/2003/FŘ a 6473/2003/FŘ zastavilo odvolací řízení žalobce proti dodatečným platebním výměrům č. 58 a 59, neboť byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav. Rozhodnutím ze dne 5. 1. 2004, č. j. 86/04/309912/5433, Finanční úřad v Hodoníně zamítl žádost žalobce o vrácení přeplatku na dani – spotřební dani z vína - neboť na osobním účtu žalobce nebyl ke dni podání žádosti evidován vratitelný přeplatek a ani nevznikl ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zastaveno s odůvodněním, že žalobce přes výzvu nedoplnil náležitosti odvolání. Rozhodnutím stejného finančního úřadu ze dne 12. 1. 2004, č. j. 2497/04/309911/5433 byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání úroku v souvislosti s požadovaným v