30 Cdo 1623/2005 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1623/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2006 Spisová značka:30 Cdo 1623/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1623.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 346/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1623/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce B. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) R. H., 2) Z. J., 3) V. B., zastoupené advokátem, 4) M. K. a 5) S. M., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 49/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2005, č.j. 1 Co 173/2004-145, t a k t o : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen na náhradu nákladů dovolacího řízení třetí žalované zaplatit jejímu zástupci, advokátu, částku 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) a 5) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2005, č.j. 1 Co 173/2004-145, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2004, č.j. 11 C 49/2003-119, kterým byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalovaní uvedením nepravdivých skutečností, že obec ovládala malá skupina občanů a podnikatelů ve spojení s několika zastupiteli, kteří přestali mít na paměti svůj slib být zárukou v řešení zájmu občanů a obce, dále, že jednání zastupitelstva obce jsou špatně připravená, chaotická, s množstvím konfliktů, bez konkrétních východisek a návrhů k řešení problémů, kde většina hlasujících zastupitelů není schopna obhájit své postoje a svá rozhodnutí před občany; úmyslný rozvrat odborného administrativního aparátu naprosto paralyzuje chod úřadu obce, který přestává sloužit občanům, přibývá neřešených problémů a nové zadlužování obce vede do slepé uličky a izolace bez šance do budoucnosti, jsou uzavírány smlouvy bez finančního krytí; platby bez schválených smluv, propouštění všech administrativních pracovnic obecního úřadu, odvolání uvolněného místostarosty pro \"neposlušnost\" a nová organizační \"struktura\" obecního úřadu paralyzuje chod tohoto úřadu, že zmatečný způsob dofinancovávání kanalizace na statky, jednání se SFŽP a špatné jednání s firmou H. vedlo k obnovení exekučních kroků, resp. dalšími výtkami, včetně té, že B. Z. evidentně není schopen samostatně hájit a reprezentovat obec a její samosprávu, které (žalovaní) uveřejnili v petici v měsíci květnu 2003, rozeslané do všech domácností v N. P., neoprávněně zasáhli do práva žalobce na ochranu osobnosti podle § 11 občanského zákoníku, v důsledku čehož došlo ze strany veřejnosti ke ztrátě důvěry v osobu žalobce a jeho odvolání z funkce starosty obce N. P. Odvolací soud potvrdil též i výrok II. rozsudku prvního stupně jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli povinni v tisku odvolat svá tvrzení obsažená ve zmíněné petici a výroky III. a IV. o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud především uvedl, že sdílí závěr soudu prvního stupně, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením § 11 násl. občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\") Připomněl, že důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu do osobnostních práv je mimo jiné okolnost, že k zásahu došlo při výkonu zákonem stanoveného práva nebo při plnění zákonem uložené právní povinnosti. Pokud (proto) žalovaní jako členové petičního výboru sestavili petici, opatřili podpisy občanů pod ni a doručili ji příslušnému orgánu, jednalo se o výkon petičního práva ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 85/1990 Sb., zaručeného Listinou základních práv a svobod v čl. 18. V jeho rámci vyjádřili své názory na věci veřejné. Tato okolnost vylučuje neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobce. Nebyla proto namístě argumentace, že se jednalo o výkon práva kritiky. Jestliže v petici byly vyjádřeny názory na věci veřejné, jednalo se o hodnotící soudy, u nichž nepřichází v úvahu důkaz pravdy. Proto ani nebylo důvodu, aby dokazování bylo zaměřeno na pravdivost údajů obsažených v petici. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 29. března 2005, přičemž zástupkyni žalobce byl doručen téhož dne. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 27. května 2005 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z naplnění předpokladů ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Napadenému rozsudku vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatňuje tak dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel především namítá, že pokud by soudy řádně provedly v řízení dokazování, zjistily by, že podstatou sporu není hodnocení práce orgánů obce, ale útok proti osobě žalobce. Nesouhlasí s tím, že žalovaní využili petičního práva ve smyslu článku 18 Listiny základních práv a svobod. Přitom i toto právo je zaručeno jen v rozsahu, kterým nezasahuje do jiných základních práv. Předmětná petice se nevztahovala pouze na výkon funkce starosty, ale především na žalobce jako člověka a občana. Dovolatel odkazuje na úpravu obsaženou v ustanovení § 11 o.z. a v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje, že jednou z forem zásahu do cti je i hodnotící úsudek (kritika), za podmínky, že jde o protiprávní zásah do práva. Je proto třeba ověřit, zda skutková tvrzení byla nepravdivá. Kromě toho, zda jde o tvrzení difamující je nutno posoudit nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale též podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že faktický názor dovodil, že pokud je občan vykonávající veřejnou funkci ve státní správě a samosprávě neoprávněně napaden neoprávněnou kritikou několika občanů, kteří svůj lživý názor zformulovali jako petici, nemá napadený právo na ochranu své cti. Odvolání žalobce z funkce starosty rozhodnutím zastupitelstva obce nebylo uskutečněno v důsledku porušení pracovních povinností dovolatele, ale právě na základě uvedené petice. Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak i rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila pouze třetí žalovaná podáním ze dne 4. července 2005. S argumenty žalobce obsaženými v jeho dovolání nesouhlasí a ztotožňuje se proto s rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolání žalobce není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., protože napadeným rozsudkem nebyl ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo případné jiné (a později zrušené) rozhodnutí téhož soudu. Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejm