30 Cdo 1638/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1638/2023 citace  Právní věta: Veřejný ochránce práv nemá pravomoc konstatovat nezákonnost rozhodnutí způsobem, kterým by zakládal, měnil, či rušil právní poměry osob, a jeho závěrem o pochybení státního orgánu není vázán soud ani při posuzování splnění předpokladů vzniku odpovědnosti z výkonu veřejné moci. To platí i tehdy, kdy zpráva veřejného ochránce práv měla ve svých důsledcích pozitivní dopad do právních poměrů stěžovatele. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1638/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1638.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nezákonné rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 1 předpisu č. 349/1999 Sb. § 18 odst. 2 předpisu č. 349/1999 Sb. § 19 předpisu č. 349/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:4. 9. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:33 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 485 033 Kč jako náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, náhradě ušlého zisku, jakož i zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které jí měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že poté, co bylo pravomocným rozsudkem mj. zrušeno právo společného nájmu mezi žalobkyní a bývalým manželem J. T., podala žalobkyně k Úřadu Městské části Praha 5 návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu J. T., kterému bylo vyhověno, avšak Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutí zrušil, načež Úřad Městské části Praha 5 znovu rozhodl o zrušení údaje. Po opětovném odvolání Magistrát hlavního města Prahy dne 9. 9. 2019 vydal rozhodnutí, kterým rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 opět zrušil a vrátil věc k novému projednání. Veřejný ochránce práv dne 15. 6. 2020 vydal Zprávu o šetření ve věci správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, ve které konstatoval, že odvolací správní orgán pochybil jak po stránce procesní, tak věcné. Dne 16. 6. 2020 vydal Úřad městské části Praha 5 rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště J. T. zrušil. Magistrát hlavního města Prahy odvolání v zákonném rozsahu přezkoumal a vydal dne 11. 9. 2020 rozhodnutí, jímž odvolání J. T. zamítl a rozhodnutí potvrdil. Po skončení správního řízení žalobkyně uplatnila u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019. Soud prvního stupně konstatoval, že podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. je nevyhnutelnou podmínkou odpovědnosti státu, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Tato podmínka v daném případě nebyla splněna. Veřejný ochránce práv není dle zákona č. 349/1999 Sb. oprávněn rušit ani změnit jakékoliv rozhodnutí úřadu. V projednávané věci se jednalo o procesní rozhodnutí, na jehož základě nedošlo ke skončení řízení, ale k jeho pokračování před příslušným úřadem městské části za účasti žalobkyně jako navrhovatelky. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Souhlasil přitom se závěrem soudu prvního stupně, že na předmětné rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019 nelze nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí, neboť nebyla splněna podmínka změny nebo zrušení pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem stanovená v § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Na tom nemohla nic změnit ani zpráva Veřejného ochránce práv ze dne 15. 6. 2020, neboť veřejnému ochránci práv zákon č. 349/1999 Sb. nesvěřuje pravomoc autoritativně rušit či měnit správní rozhodnutí. Podle odvolacího soudu v posuzované věci nelze dovodit ani podmínky nezákonnosti rozhodnutí v materiálním slova smyslu, neboť v souzené věci se k rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019 nedají dovodit žádné závažné následky omezující žalobkyni, jelikož tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním a Nejvyšší soud se zabýval řešením otázky, zda je veřejný ochránce práv nadán pravomocí konstatovat nezákonnost rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.11.2024II.ÚS 3106/24 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 485 033 Kč jako náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 33 033 Kč a náhradě ušlého zisku ve výši 252 000 Kč, jakož i zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč, vzniklých jí v důsledku nezákonného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019, č. j. MHMP 1849153/2019. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 8 C 249/2021-31, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 485 033 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 23. 7. 2012 nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 10. 2010, č. j. 31 C 134/2010-24, a rozsudek Městského soudu ze dne 13. 10. 2012, č. j. 11 Co 155/2012-78, jimiž bylo po rozvodu manželství mezi žalobkyní a J. T., zrušeno jejich právo společného nájmu bytu, jakož i jejich společné členství ve Stavebním bytovém družstvu Praha s tím, že členkou uvedeného bytového družstva a jedinou nájemkyní předmětného bytu a garáže se stala žalobkyně. J. T. bylo uloženo byt a garáž vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do 1 měsíce od zajištění náhradního bytu. Dne 29. 3. 2018 podala žalobkyně k Úřadu Městské části Praha 5 návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu J. T. na adrese XY. Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 5 ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. OŽOA/3/59/2018, bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Toto rozhodnutí zrušil Magistrát hlavního města Prahy svým rozhodnutím ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. S-MHMP 1190589/2018. Úřad městské části Praha 5 posléze vydal dne 12. 6. 2019 nové rozhodnutí, č. j. OŽOA/3/59/2018, jímž návrhu opět vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště J. T. zrušil. Po opětovném odvolání Magistrát hlavního města Prahy dne 9. 9. 2019 vydal rozhodnutí, č. j. MHMP 1849153/2019, kterým rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 opět zrušil a vrátil věc k novému projednání. Veřejný ochránce práv dne 15. 6. 2020 vydal Zprávu o šetření ve věci správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, č. j. KVOP-22963/2020. Ve zprávě mimo jiné konstatoval, že odvolací správní orgán pochybil jak po stránce procesní, tak věcné. Dne 16. 6. 2020 vydal Úřad městské části Praha 5 rozhodnutí č. j. OŽA/3/59/2018, jímž návrhu vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště J. T. zrušil. Magistrát hlavního města Prahy odvolání v zákonném rozsahu přezkoumal a vydal dne 11. 9. 2020 rozhodnutí č. j. MHMP 1316009/2020, jímž odvolání pana T. zamítl a rozhodnutí potvrdil. Po skončení správního řízení žalobkyně dne 16. 2. 2021 uplatnila u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019, č. j. MHMP 1849153/2019, v němž se domáhala uhrazení souhrnné částky ve výši 488 179 Kč. Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku ze dne 2. 8. 2021 uplatnění nároku žalobkyně nevyhovělo. 4. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“). Konstatoval, že podle § 8 OdpŠk je nevyhnutelnou podmínkou odpovědnosti státu, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Tato podmínka v daném případě nebyla splněna. Veřejný ochránce práv není dle zákona č. 349/1999 Sb. oprávněn rušit ani změnit jakékoliv rozhodnutí úřadu. Nelze tedy dospět k závěru, že napadené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 2019, č. j. MHMP 1849153/2019, kterým rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 opět zrušil a vrátil mu věc k novému projednání, bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. V projednávané věci se jedn