30 Cdo 1711/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1711/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2019 Spisová značka:30 Cdo 1711/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1711.2017.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Soudci Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 60 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb. § 62 předpisu č. 6/2002Sb. § 64 předpisu č. 6/2002Sb. § 97 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.7.2019I.ÚS 2505/19 I.ÚS 2505/19 JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1711/2017-170 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce V. Š., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou, se sídlem ve Vysokém Mýtě, Javornického 138, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 335/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 21 Co 359/2016-152, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 21 Co 359/2016-152, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 5. 2016, č. j. 19 C 335/2015-123, se v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 74 496 Kč s příslušenstvím, a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu předsedy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který znemožnil žalobci výkon funkce, když ho nevyzval za celé funkční období 2010 – 2014 ke složení slibu přísedících. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 74 496 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetnou újmu ve výši 3 500 000 Kč (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok III). 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně byl žalobce usnesením města Kostelec nad Orlicí ze dne 15. 9. 2010 informován, že zastupitelstvo města provedlo dne 6. 9. 2010 usnesením č. ZM6/47/2010 volbu přísedících k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na volební období 2010 – 2014. Žalobce byl k výkonu funkce doporučen dopisem J. K., předsedy pobočky č. XY K. p. v. České republiky, ze dne 10. 8. 2010. Dopisem ze dne 16. 12. 2010 se předseda Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou J. F. vyjadřoval ke jmenování přísedících k tamnímu soudu, přičemž uvedl, že žalobce nebude ustanoven přísedícím pro potřeby soudu, neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 143/2004 bylo zjištěno, že žalobce v době tehdy probíhajícího trestního řízení v rámci svých písemných podání velmi ostře až nekultivovaně napadl soudkyni zdejšího soudu Z. U. Vzhledem k tomu, že činnost nově zvolených a ustanovených přísedících se váže především k činnosti na trestním úseku, vyslovil předseda soudu domněnku, že si nedokáže představit, že by žalobce mohl v rámci senátního rozhodování se jmenovanou předsedkyní senátu soudcovsky spolupracovat. Na tento dopis reagoval žalobce stížností ze dne 4. 5. 2011 na nevhodné chování předsedy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou J. F., v níž uvedl, že je mu bezdůvodně bráněno vykonávat řádně zvolenou funkci přísedícího u výše jmenovaného soudu. Z odpovědi předsedy Krajského soudu v Hradci Králové M. B. soud zjistil, že tato stížnost nebyla posouzena jako důvodná s tím, že předseda Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou nebyl nečinný a nebylo možné jeho postup hodnotit jako bezdůvodné bránění výkonu funkce přísedícího, neboť byla zpochybněna zákonnost volby, a bylo konstatováno, že předseda Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou využil svých práv a povinností osoby odpovědné za řádný výkon soudnictví uvedeného soudu. Dne 10. 10. 2011 zaslal předseda Krajského soudu v Hradci Králové žalobci dopis, který navazoval na předchozí odpověď na jeho stížnost, obsahoval shrnutí výše uvedených kroků a rovněž konstatování, že předseda Krajského soudu v Hradci Králové obdržel oznámení Veřejného ochránce práv ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 695/2011/VOP/IFH, který zahájil šetření podnětu žalobce. Ani v tomto dopise však nebyl postup předsedy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vyhodnocen jako nesprávný. Následně bylo zjištěno, že zastupitelstvo města Kostelec nad Orlicí na svém zasedání dne 5. 9. 2011 přijalo usnesení, v němž setrvalo na svém usnesení ze dne 6. 9. 2010, jímž zvolilo žalobce do funkce přísedícího Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na volební období 2010 – 2014, čímž nevyhovělo návrhu předsedy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na odvolání přísedícího z funkce dle § 97 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Z uvedeného předseda soudu dovozoval, že doporučí předsedovi okresního soudu, aby žalobci umožnil složit slib přísedícího za předpokladu, že takový postup nevyloučí závěry šetření Veřejného ochránce práv. Z dopisu města Kostelec nad Orlicí ze dne 9. 5. 2011 adresovaného žalobci vzal soud za prokázané, že město nikdy dříve nežádalo s předstihem okresní soud z vlastní iniciativy o udělení souhlasu ke zvolení navrženého přísedícího. Zvolený kandidát byl soudem ustanoven bez předchozího projednání nebo vyjádření se k jeho osobě. Pouze v případě osoby žalobce použil předseda Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ustanovení § 64 odst. 3 věta druhá zákona o soudech a soudcích. Z dopisu Ministerstva vnitra nazvaného Volba přísedícího zastupitelstvem města – podnět k přešetření postupu z 1. 6. 2011 adresovaného místopředsedovi Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou J. F. měl soud dále za prokázanou domněnku ministerstva, že neplatnost volby přísedícího jako sankce za nevyžádání si vyjádření dle § 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích by musela být stanovena zákonem. Ministerstvo mělo dále za to, že vyjádření soudu má pouze konzultační charakter, samotný výběr kandidátů a jejich volba je dle zákona ponechána na zastupitelstvech obcí a vyjádření předsedy soudu má pouze doporučující charakter, k němuž zastupitelstvo může, ale nemusí přihlédnout. Nerespektování postupu dle § 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích tak nepředstavuje porušení zákona takového charakteru, který by odůvodňoval jeho dozorový zásah. Ministerstvo dále konstatovalo, že předseda soudu využil svého práva na odvolání přísedícího z důvodů daných mu § 97 odst. 1 zákona o soudech a soudcích s tím, že rozhodnutí o odvolání přísluší pouze zastupitelstvu. Z návrhu na odvolání přísedícího z funkce zjistil soud prvního stupně, že v něm místopředseda okresního soudu uvedl konkrétní důvody pro odvolání žalobce spolu s úryvky z písemných vyjádření a výroků žalobce vůči soudkyni, která v jeho trestní věci rozhodovala. Z průběžné zprávy Veřejného ochránce práv ze dne 23. 4. 2012 vzal soud za prokázané, že orgán státní správy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se dlouhodobě dopouštěl pochybení, neboť připustil, aby zastupitelstva v jeho soudním okrese volila přísedící, aniž se vyjádřil k navrženým kandidátům dle § 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Uvedenou nečinnost posoudil Veřejných ochránce práv jako rozpornou s úkoly předsedy soudu dle § 127 odst. 1 písm. a), e) a odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Ve skutečnosti, že předseda okresního soudu dosud nevyzval stěžovatele ke složení slibu, nespatřoval Veřejný ochránce práv neodůvodněnou nečinnost správního orgánu. Následně podal žalobce podnět k zahájení trestního stíhání Veřejného ochránce práv pro trestné činy pomluvy a zneužití pravomoci veřejného činitele, který však dle Městského státního zastupitelství v Brně neobsahoval skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěry o podezření ze spáchání zmiňovaného trestného činu. 4. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podáním ze dne 17. 7. 2014 u žalované, která ve stanovisku ze dne 14. 10. 2015 uvedla, že n