30 Cdo 1713/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1713/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2007 Spisová značka:30 Cdo 1713/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1713.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1713/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti M., a.s., zastoupené advokátkou, o uveřejnění odpovědi, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 80/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č.j. 1 Co 314/2005-139,   t a k t o : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované částku 1.940,- Kč její zástupkyni advokátce. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2004, č.j. 34 C 80/2003-98, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou uveřejnit za podmínek uvedených v § 13/1 zákona č. 46/2000 Sb. odpověď ve znění: „Odpověď J. Š. - Podtitulek Zpráva o zázračném vynálezu na úsporu spotřeby: funguje - Výsledek redakčního testu je výmysl, výsledek popsaný v článku není možné s odvoláním na výstupy z testování na pracovišti V. B., fakulta strojního inženýrství, Ú. d. t., odbor spalovacích motorů dosáhnout - Existuje písemné zachycení výsledků testování technologie t. na pracovišti V. B., které pokazuje průměrnou úsporu paliva 26 %, přičemž v - průběhu měření spotřeby paliva a výkonu motoru je úspora paliva výrazně vyšší než pokles výkonu motoru, jak plyne z grafu měrné efektivní spotřeby. - Testování technologie t. na pracovišti V. B. bylo provedeno z důvodu, že se tu dlouhodobě+ provádí testování vlastností spalovacích motorů i pro Š. M. B. a koncern V. a bylo dohodnuto jako běžná obchodní zakázka a řádně zaplaceno. - Rozumný člověk patent, který přináší průměrnou úsporu paliva 26 % při nikoli podstatně nižším výkonu motoru, rozhodně koupí. - Samostatné zařízení t. je vyráběno na počítačem řízených obráběcích strojích tzv. NC strojích a výroba jednoho kusu typu F. stojí 600,- Kč. - Zveřejnění výše uvedené fotografie s popisem FUNGUJE“. Soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako vydavatel deníku M. D. publikovala dne 7. května 2003 sporný článek, kterým došlo k zásahu do práva na dobré jméno žalobce, jako vynálezce a zlepšovatele, s ohledem na způsob hodnocení činnosti žalobce a jeho výrobku. Současně však konstatoval, že text požadované odpovědi nesplňuje formální náležitosti ustanovení § 10 a § 12 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „tiskový zákon“). Není z něho zejména patrné, jakého článku se týká, není přiměřený tomu, co bylo publikováno a navíc tiskový zákon neumožňuje žalobcem požadované uveřejnění fotografie. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2006, č.j. 1 Co 314/2005-139, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dovodil, že údaje obsažené v předmětném článku se mohly dotknout cti žalobce jako vynálezce a zlepšovatele. Současně přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobcem požadovaná odpověď nesplňuje předpoklady podle ustanovení § 10 odst. 1 a 2 tiskového zákona. Především z ní není zřejmé, k jakému článku se vztahuje a jaká konkrétní tvrzení se uvádí na pravou míru. Nad rámec závěrů soudu prvního stupně konstatoval, že žalobcem v odpovědi požadované uvedení podtitulku „Zpráva o zázračném vynálezu na úsporu spotřeby: funguje“ je věta, která bez uvedení, k čemu se vztahuje, postrádá smysl. Další v odpovědi požadovaná věta týkající se výsledku redakčního testu je nepřiměřená, neboť na tuto problematiku může být odlišný názor. Požadované vysvětlení, z jakého důvodu bylo provedeno testování „thermobacku“ na pracovišti V. v B. je zcela nadbytečné, neboť se jím neuvádí žádné v článku obsažené tvrzení na pravou míru a údaj o zaplacení je v článku uveden. Požadovaná věta, že rozumný člověk si patent přinášející 26 % úspory paliva koupí, vyjadřuje vlastní názor žalobce a nejde o uvedení skutkového tvrzení. Naproti tomu v odpovědi požadované věty o tom, že existuje písemné zachycení výsledků testování t. na pracovišti V. v B., že předmětné zařízení je vyráběno na počítačem řízených strojích a kolik stojí výroba jednoho kusu, již uvádějí zkreslená skutková tvrzení na pravou míru, avšak jejich uvedení bez jakékoliv souvislosti v odpovědi není přiměřené. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že tiskový zákon neumožňuje „zveřejnění fotografie“, a že žalobce měl možnost se v článku rovněž vyjádřit. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5. dubna 2006, přičemž zástupci žalobce byl doručen téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 2. června 2006 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z tvrzeného naplnění předpokladů ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když má zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. (vytýká, že uvedené řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatel považuje za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, to, že soud dovodil, že z požadované odpovědi nebylo patrno, jakého článku se týká. To však soudu bylo známo již při prvním jednání a nebylo tedy důvodu v řízení pokračovat. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v chybné interpretaci § 10 a § 14 tiskového zákona ohledně nutného obsahu odpovědi. V žádném ustanovení tiskového zákona není uvedeno, že v odpovědi musí být výslovně, tedy např. datem a místem uveřejnění uvedeno, kterého článku se odpověď týká. Tvrzený nepoměr mezi navrhovanou odpovědí a předmětným článkem je faktem, ze kterého plyne, že soudy věděly, k jakému článku je odpověď navrhována. Podle dovolatele obsahuje navržená odpověď všechna tvrzení, která závěr článku, že žalobcův výrobek nefunguje, vyvrací. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila žalovaná písemným podáním ze dne 27. března 2007, v němž se ztotožnila se závěry soudů obou stupňů. Proto navrhla, aby toto dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto. Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 2 a 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen „o.s.ř.“) ve znění účinném do 31. března 2005. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti s negativním závěrem. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovením § 237 odst.