30 Cdo 1811/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1811/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 11. 2022 Spisová značka:30 Cdo 1811/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1811.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání (vady) Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241b odst. 3 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 34/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1811/2022-485 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce K. Q., narozeného dne XY, bytem v XY, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za kterou právně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení 6 080 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 11/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 58 Co 419/2021-425, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 11/2019 se žalobce domáhal vůči žalované náhrady škody ve výši 6 080 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, spočívající v snížení hodnoty 100 % obchodního podílu žalobce ve společnosti A., (dále jen „A.“), v níž je žalobce jediným jednatelem, neboť informace o žalobcově trestním stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby žalobce, mělo negativně ovlivnit dodavatelsko-odběratelské vztahy společnosti a utlumit její podnikatelské aktivity. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 5. 2021, č. j. 31 C 11/2019-363, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 080 000 Kč, zamítá (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu I. stupně. Mezi stranami byl nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 153/2013 proti žalobci, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce dne 28. 3. 2013 a skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že mezi roky 2012 a 2016 byl zjištěn pokles hodnoty 100 % obchodního podílu žalobce ve společnosti A. Znalci však nevyloučili, že na goodwill společnosti A. mohlo mít devastující vliv skončení spolupráce A. se společností L. V. M. (dále jen „L.“), ke kterému došlo dohodou o ukončení všech smluvních vztahů již dne 20. 5. 2011, v jejímž důsledku byly dodavatelům společnosti A. rozesílány hanlivé dopisy. Znalci dále neidentifikovali „klíčovost“ osoby žalobce ve společnosti A., uvedli, že jeho know-how je po určitou dobu přenositelné na jinou osobu. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že u žalobce bylo koncem roku 2014 diagnostikováno kožní onemocnění, kdy za jediný spouštěcí faktor byl označen psychický stres způsobený trestním stíháním žalobce. Po právní stránce odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Ke vzniku odpovědnosti dle OdpŠk je nutno prokázat kumulativní naplnění tří podmínek, a to škodnou událost (odpovědnostní titul), vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. V posuzovaném případě bylo nesporným, že odpovědnostní titul, tj. nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, je dán. Odvolací soud však dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že prvotní a rozhodující příčinou vedoucí k propadu tržeb a poklesu hodnoty společnosti A. (a tím i hodnoty žalobcova 100 % obchodního podílu) bylo právě žalobcovo trestní stíhání a nikoliv např. rozvázání obchodní spolupráce se společností L., včetně negativních doprovodných jevů a již z tohoto důvodu (tj. nenaplnění již jen jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované dle OdpŠk) je žaloba nedůvodná. Nad rámec uvedeného odvolací soud závěrem uvedl, že z toho, jak žalobce svůj nárok vymezil, nevyplývá ani vznik škody jako třetí z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované dle OdpŠk. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel předně uvádí, že spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla doposud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014, při řešení otázky příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a vznikem jím tvrzené škody, k čemuž dovolatel připojuje rozsáhlou polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Dovolatel dále namítá, že dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, neboť právní posouzení dovolatelova nároku považuje dovolatel za nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně, aniž by se řádně vypořádal s argumenty uvedenými v odvolání. Dovolatel závěrem namítá nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterou spatřuje v nedostatečném vyjádření se ke zjištěnému skutkovému stavu ze strany odvolacího soudu. Dovolatel závěrem navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že dovolání dle jejího názoru nesplňuje náležitosti dovolání dle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Žalovaná považuje dovolání i za nedůvodné, ztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a z nich vyplývajícím právním závěrem odvolacího soudu, že se žalobci nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem jím tvrzené škody, ani vznik škody jako další z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované dle OdpŠk. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, případně aby bylo jako nedůvodné zamítnuto, a aby žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.". Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Nejvyšší soud shledal dovolání zčásti trpícím vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.), zčásti nepřípustným, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v ustanovení § 237 o. s. ř. K námitce, kterou dovolatel napadá posouzení příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody dle OdpŠk, dovolací soud uvádí, že obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé te