30 Cdo 1813/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1813/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2017 Spisová značka:30 Cdo 1813/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1813.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Zastoupení Podmínky řízení Dovolání Dotčené předpisy:§ 14 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1813/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. N., proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve výši 1 000 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 C 13/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 Co 165/2015-75, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 Co 165/2015-75, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2015, č. j. 25 C 13/2014-66, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podáním doručeným soudu dne 12. 12. 2013 domáhal po 25 státních orgánech, aby se zdržely dalšího poškozování jeho dobrého jména a společně a nerozdílně mu zaplatily nemajetkovou újmu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-7, žalobce vyzval, aby doplnil náležitosti svého podání, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta. Po jejím marném uplynutí krajský soud usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-29, výše uvedené podání žalobce odmítl podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 107/2014-92, usnesení krajského soudu o odmítnutí žalobcova podání zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že se nejedná o žalobu na ochranu osobnosti, ale o žalobu na náhradu škody způsobenou žalobci výkonem veřejné moci (žalobce napadá nesprávný úřední postup žalovaných státních orgánů). Vrchní soud v Olomouci uvedl, že ve věcech náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (v daném případě se jedná o Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí). Podmínkou pro uplatnění takového nároku u soudu je však jeho předchozí projednání u orgánu státu, jak vyplývá z § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a věcně příslušný k projednání a rozhodnutí této věci je obecný soud žalovaného. Byla-li žaloba podána u soudu bez předběžného projednání nároku u příslušného úřadu, jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 103 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud není oprávněn meritorně rozhodnout, je ale povinen postupovat podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu, tj. řízení zastavit a postoupit věc příslušnému orgánu, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08. K tomu vrchní soud dodal, že „je zcela zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v občanském soudním řízení, ač byl namístě postup podle zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Za této situace krajský soud rozhodoval jako soud věcně nepříslušný, ačkoliv mu ve věci náleželo v souladu s ústavním nálezem sp. zn. II. ÚS 1191/08 věc postoupit orgánu, do jehož pravomoci náleží.“ Krajskému soudu bylo uloženo, aby vyloučil k samostatnému řízení věci vedené proti každému ze žalovaných (případně do jednoho řízení vyloučil žaloby žalovaných, za něž o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jedná jménem státu jedno ministerstvo či ústřední správní úřad) a posléze o každém z nároků rozhodl v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu. Krajský soud v Brně tak usnesením ze dne 23. 10. 2014, č. j. 25 C 33/2013-100, vyloučil věci směřující proti každému ze žalovaných k samostatnému řízení. Dále rozhodl o zastavení řízení a o postoupení věci po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu (viz níže). Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 25 C 13/2014-37, zastavil řízení (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Ministerstvu vnitra (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III). Za situace, kdy žaloba byla podána bez předběžného projednání u příslušného úřadu a nebyly tak splněny podmínky podle § 103 a 104 odst. 1 občanského soudního řádu, soud prvního stupně ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu (vyjádřeného i v usnesení ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 189/2014-97) dále nečinil závěry k otázkám vad žaloby, osvobození žalobce od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů, apod. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49, usnesení soudu prvního stupně výrokem I potvrdil a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně postupoval v souladu se závěry odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 107/2014-92), a rovněž že je tento postup zcela v souladu s předpisy hmotného práva (§ 14 odst. 3 OdpŠk) a procesního práva (§ 104 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobce soudu doručil podání označené jako „odvolání“ ze dne 30. 3. 2015 (č. l. 51), které bylo posléze k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 19. 10. 2015, č. j. 25 C 13/2014-59) opraveno podáním ze dne 4. 11. 2015 (č. l. 61), v němž žalobce uvedl, že svým podáním ze dne 30. 3. 2015 zamýšlel podat dovolání proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (č. l. 61). Usnesením ze dne 18. 11. 2015, č. j. 25 C 13/2014-66, soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobu nelze u soudu projednat před projednáním žalobou uplatněných nároků u příslušného úřadu, přičemž žalobce své nároky s tímto orgánem dosud neprojednal, je nejen podaná žaloba, ale i podané dovolání zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. S ohledem na výše uvedené se soud již nezabýval poměry žalobce. Odvolací soud v napadeném usnesení ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 Co 165/2015-75, potvrdil usnesení soudu prvního stupně č. j. 25 C 13/2014-66. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně poukázal na to, že došlo k zastavení řízení a postoupení věci k dalšímu řízení Ministerstvu vnitra, neboť z obsahu žaloby bylo zřejmé, že se žalobce domáhá nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. pro nesprávný úřední postup a že před uplatněním nároku u soudu nebyla věc projednána u příslušného orgánu státu. K zastavení řízení tak došlo v souladu s § 104 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že věc bude po právní moc usnesení postoupena Ministerstvu vnitra. Žalobci nelze přiznat osvobození od soudního poplatku a ustanovit mu advokáta, neboť by se v daném případě jednalo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Usnesením ze dne 19. 2. 2016, č. j. 25 C 13/2014-78, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49, a současně žalobce poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce podal proti napadenému usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 Co 165/2015-75, dovolání ze dne 29. 2. 2016 (č. l. 79), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce v dovolání současně navrhl, „aby mu byl pro podání dovolání na ná