30 Cdo 1839/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1839/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1839/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1839.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezákonné rozhodnutí Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Odpovědnost státu za újmu Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1, 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 605 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1839/2024-163 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně MVDr. Michaely Riedlové, IČO 69057061, se sídlem v Praze 6, náměstí Interbrigády 948/4, zastoupené Mgr. Janem Seidelem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, proti žalovaným 1) hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, a 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 206 456,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 147/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 62 Co 352/2023-128, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 62 Co 352/2023-128, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 7. 2023, č. j. 63 C 147/2022-87, se ve výrocích o zamítnutí žaloby vůči druhé žalované co do částky 111 205,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 111 205,48 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na nákladech dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Krutáka. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaných zaplacení částky 206 456,68 Kč s příslušenstvím, která sestávala jednak z částky 111 205,48 Kč, na níž žalobkyně vyčíslila zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně (dále též jen „posuzované řízení“), jednak z částky 95 251,20 Kč připadající na náhradu škody, jež odpovídala nákladům právního zastoupení vynaloženým žalobkyní v posuzovaném řízení na zrušení v něm vydaných platebních výměrů. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. 63 C 147/2022-87, žalobu zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení (výroky II a III). 3. V rámci svých skutkových zjištění tento soud předně popsal průběh posuzovaného řízení, přičemž zejména uvedl, že dne 12. 1. 2015 vydal Magistrát hlavního města Prahy (dále též jen „správce daně“) v pořadí první platební výměr, v němž žalobkyni stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 527 200 Kč (tj. ve výši 100 % dříve poskytnuté dotace). Tato částka byla splatná ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci platebního výměru. Žalobkyně však proti tomuto výměru podala dne 26. 2. 2015 odvolání, které správce daně dne 26. 8. 2015 doručil Ministerstvu financí (dále též jen „odvolací orgán“). Dne 14. 9. 2015 odvolací orgán vyzval správce daně k doplnění spisu, což správce daně učinil ve dnech 24. 9. 2015, 7. 5. 2019 a 18. 6. 2019. Dne 20. 6. 2019 odvolací orgán vyrozuměl žalobkyni (resp. jejího právního zástupce) o „příslušných úředních osobách“, načež svým rozhodnutím ze dne 4. 7. 2019, č. j. MF-10552/2019/1203-4, platební výměr ze dne 12. 1. 2015 zrušil a věc vrátil správci daně k novému projednání. Odvolací orgán ve svém rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 5. 7. 2019, označil vyměřený odvod ve výši 100 % dříve poskytnuté dotace za nepřiměřený s tím, že by mělo dojít k jeho snížení na 1/6 této dotace. Spis byl poté dne 11. 7. 2019 vrácen správci daně, který dne 4. 9. 2020 vydal v pořadí druhý platební výměr, v němž názor odvolacího orgánu zohlednil a výši odvodu nově stanovil na částku 421 200 Kč. Rovněž i tato částka byla splatná ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci platebního výměru. Žalobkyně se dne 2. 11. 2020 proti tomuto platebnímu výměru taktéž odvolala a dne 6. 1. 2021 navrhla, aby byl napadený platební výměr zrušen a řízení zastaveno, a to z důvodu nastalé prekluze. Poté, co bylo odvolání předloženo dne 5. 3. 2021 odvolacímu orgánu a žalobkyně byla dne 17. 6. 2021 vyrozuměna o „příslušných úředních osobách“, jakož i po doplnění spisu provedeném dne 8. 7. 2021 a po doplnění odvolání, jež bylo provedeno dne 20. 7. 2021, vydal odvolací orgán dne 3. 8. 2021 rozhodnutí č. j. MF-8016/2021/1203-5, v němž konstatoval prekluzi práva na vyměření odvodu, přičemž napadený platební výměr zrušil a řízení zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 8. 2021. 4. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně své nároky předběžně uplatnila dne 3. 2. 2022, přičemž tak učinila v rámci jediné výzvy adresované dne 2. 2. 2022 oběma žalovaným. Ta však ve vztahu k prvnímu žalovanému neobsahovala požadavek na náhradu tvrzené nemajetkové újmy. Oba žalovaní poté nároky žalobkyně odmítli, přičemž první žalovaný tak učinil dne 30. 3. 2022 a druhá žalovaná dne 27. 6. 2022. 5. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace v rozsudku citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), jakož i zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, soud prvního stupně přisvědčil námitce promlčení vznesené oběma žalovanými. Vyšel z toho, že o celém rozsahu utrpěné nemajetkové újmy se žalobkyně dozvěděla v den právní moci konečného rozhodnutí, jež bylo v posuzovaném řízení vydáno, tj. dne 3. 8. 2021, pročež by poslední den šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty upravené v § 32 odst. 3 OdpŠk připadl na 3. 2. 2022 (byť OdpŠk užívá pojem promlčecí doba, v dalším textu odůvodnění tohoto rozhodnutí bude užíváno pojmu promlčení lhůta – poznámka Nevyššího soudu). Uvedeného dne však žalobkyně předmětný nárok předběžně uplatnila vůči druhé žalované, čímž ve vztahu k ní došlo podle § 35 odst. 1 OdpŠk ke stavění běhu promlčecí lhůty. Ve vztahu k prvnímu žalovanému, vůči němuž však nárok na náhradu nemajetkové újmy v uvedené výzvě předběžně uplatněn nebyl (neboť požadavek žalobkyně se vůči tomuto žalovanému omezil pouze na náhradu škody), však uvedená promlčecí lhůta dále plynula, načež k promlčení tohoto nároku vůči němu došlo dne 4. 2. 2022. Nárok žalobkyně vůči prvnímu žalovanému by však byl dle soudu prvního stupně promlčen i za situace, pokud by jej žalobkyně u prvního žalovaného dne 3. 2. 2022 také předběžně uplatnila. Pokud totiž první žalovaný na její žádost zareagoval dne 30. 3. 2022, kdy její požadavek svým konečným sdělením uspokojit odmítl, promlčecí lhůta by vůči němu uplynula již dne 31. 3. 2022, tedy i v tomto případě přede dnem podání žaloby, který připadl až na 28. 6. 2022. Ve vztahu k druhé žalované pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že běh promlčecí lhůty se obnovil dne 27. 6. 2022, na který současně připadl i poslední den této lhůty. Byla-li žaloba k soudu podána až následujícího dne, pak i vůči této žalované se jedná o nárok promlčený, když prodloužení promlčecí lhůty ve smyslu § 652 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), zde nepřichází v úvahu. 6. Stran nároku na náhradu škody soud prvního stupně dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk, neboť žádný z vydaných platebních výměrů nikdy nenabyl právní moci, přičemž se nejednalo ani o rozhodnutí předběžně vykonatelná, byl-li počátek lhůty k plnění v nich uložené povinnosti vztažen vždy až k okamžiku, kdy tato rozhodnutí nabydou právní moci. Odpovědnost druhé žalované za tvrzenou škodu je nadto vyloučena i tím, že předmětná rozhodnutí byla vydána územním samosprávným celkem v jeho samostatné působnosti. Za současného poukazu na rozsudek Nejvyššího so