30 Cdo 1885/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1885/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 10. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1885/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1885.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.01.2025I.ÚS 12/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1885/2024-524 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce K. P. T., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 41/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 19 Co 395/2022-474, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 19 Co 395/2022-474, se ve výroku I mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2022, č. j. 18 C 41/2019-380, se ve výroku I o věci samé v části týkající se částky 100 000 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 532 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 9. 2018 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se tento rozsudek v uvedené části výroku I potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, před odvolacím soudem a před dovolacím soudem v celkové výši 31 684 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal vůči žalované zaplacení částky 191 157 Kč s příslušenstvím připadající na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřeně dlouhým zajištěním jeho finančních prostředků ve výši 64 000 Kč a 400 USD, k němuž došlo v rámci jeho trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010. Původní požadavek, který žalobce u žalované v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem předběžně uplatnil dne 20. 3. 2018, zněl na zaplacení částky 200 000 Kč, z níž však žalovaná žalobci následně zaplatila 8 843 Kč. Součástí předmětu řízení byl také nárok na zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím připadající na odškodnění nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce uvedeného trestního řízení. Ve vztahu k tomuto nároku ale již bylo řízení pravomocně skončeno se závěrem, že tato žalobcova nemajetková újma byla plně kompenzována zmírněním trestu, který mu byl v trestním řízení uložen (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2020, č. j. 18 C 41/2019-274, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 19 Co 106/2021-320, proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 2232/2021-363). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 18 C 41/2019-380, žalobu v celém jejím zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 191 157 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I) a současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II). 3. V rámci svých skutkových zjištění tento soud uvedl, že při domovní prohlídce provedené dne 18. 1. 2005 byly u žalobce zajištěny finanční prostředky ve výši 64 000 Kč a 400 USD. Na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 To 81/2015, byla žalobci vrácena částka 64 000 Kč a na základě usnesení téhož soudu ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 3 To 14/2017, pak i částka 400 USD. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vztahující se k délce zajištění uvedených finančních prostředků žalobce u žalované předběžně uplatnil, jak již bylo zmíněno výše, dne 20. 3. 2018, načež mu žalovaná zaplatila částku 8 843 Kč. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“, či „zákon č. 82/1998 Sb.“), které soud prvního stupně v rozsudku citoval, dospěl tento soud k závěru, že žaloba není ve své zbývající části důvodná. 5. V této souvislosti se soud prvního stupně předně zaměřil na posouzení důvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaná vznesla ve vztahu k té části předmětného nároku, jež se týkal zajištěné částky 64 000 Kč, neboť ta byla žalobci vrácena již usnesením vrchního soudu ze dne 12. 11. 2015. Dospěl přitom k závěru, že tato námitka důvodná není, neboť předmětem řízení je jediný nárok vztahující se k celému zajištěnému obnosu, přičemž toto zajištění trvalo až do vydání usnesení zmíněného soudu ze dne 5. 4. 2018, na čemž nic nemění skutečnost, že část těchto prostředků již byla žalobci vrácena dříve. Částka 8 843 Kč, kterou již žalobce od žalované na odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým zajištěním předmětných prostředků obdržel a kterou sama žalovaná dle svých tvrzení stanovila ve výši odpovídající zajištěné částce 400 USD, přepočtené na české koruny, však dle soudu prvního stupně představuje odškodnění přiměřené, a to nejen ve vztahu k uvedené položce, ale k celé zajištěné částce. Své tvrzení o vyšším významu zajištění pro svou osobu totiž žalobce ani k výzvě soudu blíže nespecifikoval a nedoložil, pročež újma, kterou nepřiměřenou délkou trvání tohoto zajištění utrpěl a která spočívala v jeho nejistotě týkající se výsledku posuzovaného zajištění, nebyla natolik intenzívní, aby odůvodňovala přiznat mu zadostiučinění vyšší. Přiznání vyššího odškodnění, než jaké již žalobce obdržel, by dle prvostupňového soudu současně odporovalo dobrým mravům, neboť k danému zajištění došlo v rámci žalobcova trestního stíhání, jež vyústilo v jeho pravomocné odsouzení za spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) téhož předpisu, jakož i trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, podmíněně odložený na dobu pěti let, a dále peněžitý trest ve výši 500 000 Kč. Jeho nejistota pramenící z délky zajištění předmětných finančních prostředků pak byla vedle nejistoty, kterou žalobce trpěl v souvislosti s průběhem svého trestního stíhání, marginální. 6. K odvolání žalobce poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 19 Co 395/2022-395, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení, jelikož předmětem řízení je jediný nárok vztahující se k zajištění obou částek. Dále souhlasil též s tím, že délka předmětného zajištění zakládá pro svou nepřiměřenost nesprávný úřední postup, neboť trvala 13 let a 6 měsíců, přičemž žalobci za nemajetkovou újmu, kterou v souvislosti s tím utrpěl, náleží zadostiučinění v penězích. Současně uzavřel, že částku, kterou žalovaná již žalobci z uvedeného titulu zaplatila, lze považovat za „více než“ přiměřenou. 7. Na základě dovolání, jímž žalobce uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl v části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve vztahu k jeho požadavku na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, poté Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 1891/2023-423, tento rozsudek ve zmíněném rozsahu, jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zrušení dovoláním dotčené části rozsudku odvolacího soudu přitom Nejvyšší soud odůvodnil tím, že předmětné rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací sou