30 Cdo 1908/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1908/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2026 Spisová značka:30 Cdo 1908/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.1908.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 79a předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1908/2025-346 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyň a) Chalgor Real, s. r. o., IČO 07101333, se sídlem v Praze 4, Jemnická 345/5, a b) SITA GROUP, a. s., IČO 26275732, se sídlem v Praze 4, Jemnická 345/5, obou zastoupených Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částek 63 034 737,41 Kč a 47 558 828,55 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 226/2023, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2025, č. j. 14 Co 44/2025-316, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2025, č. j. 14 Co 44/2025-316, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 10. 2024, č. j. 22 C 226/2023-288, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhají zaplacení částek 63 034 737,41 Kč žalobkyni a) a 47 558 828,55 Kč žalobkyni b) jako náhrady škod vzniklých z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném Policií České republiky pod sp. zn. NCOZ-6077/TČ-2019-417204-F (dále jen „předmětného trestní řízení“) s tím, že trestní věc byla po roce intenzivního šetření odložena. Nesprávný úřední postup měl spočívat v excesu Policie České republiky, která bez vlastního posouzení převzala skutečnosti uvedené v trestním oznámení Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“), přestože se jednalo o nedůvodné a nepodložené oznámení a došlo k záměně drogového dealera za bezúhonného jednatele žalobkyně a). Následné zajištění finančních prostředků pak nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, neboť nebyla zajištěna i pohledávka postoupená smlouvou o postoupení pohledávky. Škoda žalobkyně a) měla vzniknout zánikem zástavního práva a nemožností realizovat jím zajištěnou pohledávku ve výši 63 034 737,41 Kč (tj. jistina pohledávky s příslušenstvím), která byla na žalobkyni a) postoupena věřitelem (postupitelem) Zumiez a. s., který v důsledku zajištění finančních prostředků na účtech v trestním řízení od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupil. Škoda žalobkyni b) pak měla vzniknout zmařením nákupu 100% podílu ve společnosti Zumiez – Černokostelecká 1623 s. r. o., která vlastnila pozemky pro developerský projekt EXIT66, od společnosti Zumiez a. s., k čemuž v důsledku předmětného trestního řízení nedošlo, a představovala ušlý zisk ve výši rozdílu mezi tržní hodnotou nemovitého majetku projektu EXIT66 a náklady na jeho pořízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 22 C 226/2023-288, zamítl žalobu o zaplacení částky 63 034 737,41 Kč žalobkyni a) (výrok I) a 47 558 828,55 Kč žalobkyni b) (výrok II) a uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 026 Kč (výrok III) a žalobkyni b) uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 774 Kč (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění. Dne 6. 6. 2019 podalo FAÚ Policejnímu Prezidiu České republiky oznámení o podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti a dne 10. 6. 2019 Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, na základě tohoto oznámení zahájila úkony trestního řízení ve věci Božko Savič a spol. pro zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, legalizace výnosu z trestné činnosti a podvod. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. NCOZ – 6077–5/TČ – 2019–417204-F, policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodl o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně a) č. 285256842/0300 u ČSOB, a. s. v celkové výši 4 184 245,98 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. NCOZ-6077-6/TČ-2019–417204–6, policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce zajistil peněžní prostředky vedené na účtu žalobkyně a) č. 285257044/0300 u ČSOB, a. s. v celkové výši 4 353,46 EUR s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jsou výnosem z trestné činnosti. Usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. NCOZ-6077-207/TČ-2019–417204–F, policejní orgán po předchozím souhlasu státního zastupitelství zrušil zajištění finančních prostředků na účtu žalobkyně a) č. 285256842/300 v celkové výši 4 184 245,98 Kč, s tím, že jejich zajištění již není třeba, a ze stejných důvodů po předchozím souhlasu státního zástupce usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. NCOZ–6077–208/TČ–2019–417204-F, zrušil i zajištění finančních prostředků na účtu žalobkyně a) č. 285257044/300 v celkové výši 4 353,46 EUR. Obě tato usnesení nabyla právní moci dne 12. 5. 2020. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. NCOZ–6077–4/TČ–2019–417204–F, byly zajištěny peněžní prostředky vedené na účtu společnosti Zumiez a. s., č. 2001148305/8040, v celkové výši 31 227 946 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jsou výnosem z trestné činnosti. Stížnost proti tomuto usnesení pak byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 8 To 312/2019–756, a ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV US 3312/19, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2019. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 1 KZN 239/2019, byla zamítnuta žádost společnosti Zumiez a. s. ze dne 3. 9. 2019 o zrušení zajištění jejích peněžních prostředků. Toto zajištění bylo nakonec zrušeno až usnesením policejního orgánu ze dne 6. 5. 2020, č. j. NCOZ–6077–206/TČ–2019–417204-F, s tím, že toto zajištění již není nutné. Usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. NCOZ-6077–201/TČ-2019–417204–F, které nabylo právní moci dne 4. 5. 2000, pak policejní orgán trestní věc odložil. Nárok na náhradu škody uplatnily žalobkyně u žalované dne 3. 5. 2023 a ta jej stanoviskem ze dne 1. 11. 2023 odmítla, neboť neshledala existenci odpovědnostního titulu. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení. Může posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, zda tento byl učiněn v k tomu stanovené či přiměřené lhůtě. Pokud žalobkyně namítaly, že nesprávný úřední postup policejního orgánu tkví v nesprávném určení rozsahu zajištění, tedy že měla být zajištěna i pohledávka, soud prvního stupně zdůraznil, že zajištění peněžních prostředků bylo přezkoumáno Městským soudem v Praze, který zhodnotil zajištění jako adekvátní, i Ústavním soudem. Policejní orgán tedy postupoval při zajištění peněžních prostředků v rámci své pravomoci v souladu s normami upravujícími jeho postup a v rozsahu, který on, státní zástupce i soud považovali za zcela dostačující, což soud v kompenzačním řízení není oprávněn přezkoumávat. V tomto postupu pak soud prvního stupně neshledal žádný exces, který po výzvě soudu netvrdily ani žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdily, že tento exces spočíval v záměně totožnosti jednatele žalobkyně a) a odsouzeného drogového dealera při zahájení úkonů trestního řízení, ačkoliv již na první pohled musela být záměna policejnímu orgánu i FAÚ zřejmá, tak toto tvrzení nelze vztahovat k rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, ale k samotnému zahájení úkonů trestního řízení. Navíc soudu v kompenzačním říz