30 Cdo 1966/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1966/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2015 Spisová značka:30 Cdo 1966/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1966.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 3 odst. 1 písm. c) předpisu č. 82/1998Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 41/1993Sb. § 3 odst. 2 písm. a) předpisu č. 41/1993Sb. § 3 odst. 3 písm. b) předpisu č. 41/1993Sb. § 3 odst. 3 písm. d) předpisu č. 41/1993Sb. § 6 odst. 2 předpisu č. 21/2006Sb. § 73 odst. 3 předpisu č. 358/1992Sb. § 134 o. s. ř. § 438 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1966/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) Ing. M. H., b) MUDr. J. H., obou zastoupených Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 432.514,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 158/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 13 Co 378/2011 - 163, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 13 Co 378/2011 – 163, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 3. 2011, č. j. 9 C 158/2008 – 122, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se v žalobě domáhali uhrazení částky 2.162.574,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené jim nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. V průběhu řízení vzali žalobci žalobu částečně zpět co do částky 1.730.059,20 Kč s příslušenstvím. Škoda měla žalobcům vzniknout, když koupili nemovitosti, u kterých nebylo v katastru nemovitostí vyznačeno zástavní právo, avšak později vyšlo najevo, že nemovitosti zástavním právem zatíženy jsou. V důsledku zástavního práva na nich váznoucího byly předmětné nemovitosti zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty úpadce společnosti StaR, s. r. o., neboť úhrada dluhů této společnosti byla zástavním právem zajištěna. Žalobci požadují jako náhradu škody částku 432.514,80 Kč, kterou museli uhradit na základě dohody o narovnání uzavřené se správkyní konkurzní podstaty společnosti StaR, s. r. o., aby byly nemovitosti ze soupisu konkurzní podstaty vyřazeny. Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 9 C 158/2008 – 122, řízení co do úroku z prodlení z částky 1.730.059,20 Kč ode dne 7. 4. 2008 do zaplacení zastavil (výrok I), co do částky 432.514,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobcům částku 432.514,80 Kč s úrokem z prodlení od 10. 1. 2009 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a řízení odvolacího (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Ten uvedl, že dne 7. 5. 1998 byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva k pozemku parc. č. 1742/39 v k. ú. D. C. Přílohou uvedeného návrhu na vklad byla úředně ověřená kopie notářského zápisu č. j. NZ 65/98, N 67/98 o prohlášení, že společnost IPB, a. s., se vzdává zástavního práva k pozemkům parc. č. 1742/33 a 1742/39, oba v k. ú. D. C. Výmaz zástavního práva k oběma pozemkům byl katastrálním úřadem proveden dne 8. 6. 1998. S právními účinky k témuž dni (8. 6. 1998) povolil katastrální úřad vklad vlastnického práva manželů K. k pozemku parc. č. 1742/33 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 28. 5. 1998 mezi společností StaR, s. r. o., jako prodávající, a manžely K. jako kupujícími. Na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2001, uzavřené mezi manžely K. jako prodávajícími a žalobci jako kupujícími, se žalobci s právními účinky vkladu ke dni 4. 6. 2001 stali vlastníky pozemku parc. č. 1742/33 o výměře 951 m² v k. ú. D. C., který byl později rozdělen na pozemky parc. č. 1742/33 o výměře 840 m² a parc. č. 1742/113 o výměře 111 m² (dále také jen „předmětné nemovitosti“). Na majetek někdejšího vlastníka předmětných nemovitostí, společnost StaR, s. r. o., byl prohlášen konkurz. Správkyně konkurzní podstaty společnosti StaR, s. r. o., sdělila žalobcům, že jednatel uvedené společnosti, Ing. H., zřejmě padělal notářský zápis č. j. NZ 65/98, N 67/98, na jehož základě došlo k výmazu zástavního práva k předmětným nemovitostem z katastru nemovitostí, a že pohledávky, jež byly zajištěny zástavním právem, nebyly dosud zaplaceny. Správkyně konkurzní podstaty poté žalobce vyzvala, aby vyplatili ve prospěch konkurzní podstaty uvedené zajištěné pohledávky ve výši 31.154.524,99 Kč, nebo aby složili cenu předmětných zastavených nemovitostí (pozemků parc. č. 1742/33 a 1732/113) v celkové výši 2.162.574,- Kč. Správkyně konkurzní podstaty předmětné nemovitosti zahrnula do soupisu konkurzní podstaty úpadce společnosti StaR, s. r. o. Městský soud v Praze posléze žalobce vyzval, aby proti správkyni konkurzní podstaty podali žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkurzní podstaty, což žalobci dne 26. 11. 2007 učinili. Dne 14. 11. 2008 žalobci uzavřeli se správkyní konkurzní podstaty dohodu o narovnání, na základě které vyplatili správkyni konkurzní podstaty částku 432.514,80 Kč a předmětné nemovitosti byly ze soupisu konkurzní podstaty vyřazeny. Následně vzali žalobci zpět žalobu o vyloučení předmětných nemovitostí z konkurzní podstaty a řízení bylo zastaveno. Obecní úřad v Hostouni ověřil dne 4. 5. 1998 fotokopii notářského zápisu č. j. NZ 65/98, N 67/98, s tím, že souhlasí doslovně s dvoustránkovým prvopisem. Ověření provedla pracovnice obecního úřadu paní J. J. Ze spisu Policie České republiky, konkrétně z úředního záznamu ze dne 8. 12. 2004, soud prvního stupně zjistil, že policií byla vytěžena paní J. J., která uvedla, že předmětné doklady (mj. notářský zápis č. j. NZ 65/98, N 67/98) ověřovala na základě dobrých vztahů s matkou Ing. H. (bývalého jednatele společnosti StaR, s. r. o.). Originály dokladů jí nebyly nikdy předány a ani je nepožadovala. Na ověřované doklady uváděla smyšlená ověřovací čísla. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce tak, že škoda vznikla žalobcům v důsledku porušení povinnosti předchozích vlastníků pozemků, manželů K., převést předmět závazkového vztahu řádně. Žalobu tedy zamítl jako přinejmenším předčasnou, neboť žalobci měli primárně svůj nárok uplatnit vůči předchozím vlastníkům předmětných pozemků, manželům K. Odvolací soud se s právním posouzením žalovaného nároku ze strany soudu prvního stupně neztotožnil. Uvedl, že prvotní příčinou vzniku škody žalobců je nesprávný úřední postup Obecního úřadu v Hostouni při ověřování kopie notářského zápisu, na jehož základě došlo k vymazání zástavního práva k předmětným nemovitostem z katastru nemovitostí. V důsledku tohoto nesprávného úředního postupu byly předmětné nemovitosti nadále vedeny katastrálním úřadem jako nezatížené, a to již v době, kdy je kupovali manželé K., kteří je následně prodali žalobcům. Již na základě uvedené prvotní příčiny je možné dovodit škodlivý následek ve vztahu k žalobcům, bez ohledu na to, že v mezidobí do právního vztahu vstoupili manželé K. Nárok žalobců je proto třeba považovat za důvodný. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. V něm namítá především to, že na straně Obecního úřadu v Hostouni nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná napadá skutkové zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i soud odvolací, a podle kterého pracovnice obecního úřadu J. ověřila kopii falzifikátu notářského zápisu č. j. NZ 65/98, N 67/98, aniž měla k dispozici jeho originál (falzum, ze kterého byla pořízena vidimovaná kopie). J. J. v řízení jako svědkyně vypověděla, že u ověřovaných listin originál vždy viděla. Žádným důkazem není dle žalované najisto prokázáno, že J. (padělaný) originál předmětného notářského zápisu při ověřování jeho kopie k dispozici neměla. Obecní úřad přitom při ověřování (vidimaci) listiny nemůže být odpovědný za to, že mu byla předložena listina padělaná, neboť při vidimaci není úřad odpovědný za obsah, správnost a pravost údajů uvedených v listině - srov. ustanovení § 3 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a