30 Cdo 2013/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2013/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2016 Spisová značka:30 Cdo 2013/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2013.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 12 předpisu č. 114/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2013/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka, a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Moravskoslezské cukrovary, a.s., IČO 469 00 764, se sídlem v Hrušovanech nad Jevišovkou, Cukrovarská 657, zastoupené JUDr. Pavlem Marcem, LL.M. advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmanova č. 750/34, proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství, IČO 000 20 478, se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 65/17, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o zaplacení částky 365,424.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 77/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2013, č. j. 15 Co 456/2012-213, takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. května 2012, č. j. 24 C 77/2010-163, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2013, č. j. 15 Co 456/2012-213 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í:  Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 365,424.000 Kč s příslušenstvím představující ušlý zisk, za který je odpovědná žalovaná podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Žalobkyni (která je cukrovarnickým podnikem ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) nařízení vlády č. 337/2006 Sb.) a dalším šesti producentům cukru byla rozhodnutími Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále jen "SZIF") přidělena kvóta na výrobu cukru z rezervy pro hospodářský rok 2003/2004. Všechna rozhodnutí SZIF byla vydána dne 10. 7. 2003 a mají shodné číslo jednací 0012003/22321. Celková výše kvóty na výrobu cukru z rezervy byla stanovena pevně na základě právních předpisů. Žalobkyni bylo přiděleno menší procento z kvóty z rezervy, než jakým se podílela na výrobě cukru v poměru k ostatním producentům cukru, kterým byla rovněž kvóta z rezervy přidělena. Žalobkyně proto podala proti všem rozhodnutím SZIF odvolání, která byla rozhodnutími Prezídia zamítnuta. Všechna rozhodnutí Prezídia SZIF napadla žalobkyně žalobou ve správním soudnictví. Rozsudky Městského soud v Praze vydanými pod sp. zn. 11 Ca 7912006, 11 Ca 8012006, 11 Ca 81/2006, 11 Ca 82/2006, 11 Ca 83/2006 a 11 Ca 84/2006, týkající se ostatních producentů a rozsudkem vydaným pod sp. zn. 11 Ca 323/2003 týkajícím se žalobkyně, byla rozhodnutí Prezídia SZIF zrušena pro nezákonnost. Žalobkyně následně vzala zpět odvolání proti rozhodnutí SZIF, kterým jí byla stanovena kvóta na výrobu cukru z rezervy, a rozhodnutí SZIF ve vztahu k žalobkyni nabylo právní moci. Ve vztahu k ostatním rozhodnutím žalobkyně tvrdila, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, neboť o odvoláních žalobkyně nerozhodla bezodkladně, nejpozději do 60 dnů od zahájení řízení. Nezákonnost všech rozhodnutí žalobkyně spatřovala v tom, že jí nebyla stanovena kvóta na výrobu cukru z rezervy poměrně podle ustanovení § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. Nezákonné stanovení kvóty se pak odrazilo do dalších hospodářských let a má vliv i na množství žalobkyní vyrobeného cukru v rámci rezervy až do konce hospodářského roku 2014/2015. Žalobkyní tvrzená škoda ve výši 365,424.000 Kč pak představuje zisk, který žalobkyni ušel a bude i v budoucnu ucházet v důsledku nezákonně stanovené kvóty na výrobu cukru z rezervy. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. 5. 2012, č. j. 24 C 77/2010-163, žalobu zamítl a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyni podnikající v oboru výroby potravinářských výrobků, byla rozhodnutím SZIF ze dne 15. 5. 2003 stanovena individuální produkční kvóta na výrobu cukru ve výši 83 093 998 tun na kvótové roky 2003/2004 a 2004/2005. Rozhodnutí SZIF nabylo právní moci dne 4. 6. 2003. Dne 23. 4. 2003 podala žalobkyně u SZIF žádost o zvýšení kvóty na výrobu cukru z rezervy, žádost doložila přílohami prokazujícími splnění podmínek pro zvýšení kvóty. Rozhodnutím SZIF ze dne 4. 6. 2003, č. j. 00/2003/13133, byla žádost žalobkyně zamítnuta z důvodu její předčasnosti, neboť žalobkyně neměla v době podání žádosti stanovenu individuální kvótu na výrobu cukru. Podáním došlým SZIF dne 12. 6. 2003 se žalobkyně vzdala práva na podání odvolání do uvedeného usnesení.  Soud prvního stupně, s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 OdpŠk dospěl k závěru, že v projednávané věci se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody, která jí měla být způsobena jak nezákonným rozhodnutím, tak nesprávným úředním postupem. Odpovědnost žalované z titulu nezákonného rozhodnutí neshledal, neboť nedovodil odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí SZIF, kterým byla žalobkyni stanovena kvóta na výrobu cukru z rezervy, nikdy nebylo pro nezákonnost zrušeno. Městský soud zrušil pouze rozhodnutí Prezídia SZIF jako odvolacího orgánu, nikoliv však rozhodnutí SZIF, kterým byla žalobkyni stanovena kvóta. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala následně zpět odvolání proti tomuto rozhodnutí, rozhodnutí SZIF nabylo právní moci, nelze dospět k závěru, že byla splněna základní podmínka pro odpovědnost žalované za škodu, tedy zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost. Zpětvzetí odvolání pak lze přisuzovat stejné účinky, jako nepodání řádného opravného prostředku. Soud prvního stupně se proto důvody, které žalobkyně uváděla jako zvláštního zřetele hodné, a pro které vzala své odvolání proti rozhodnutí SZIF zpět, nezabýval. Rozhodnutí SZIF o výši kvóty na výrobu cukru z rezervy ve vztahu k žalobkyni nabylo právní moci, a proto se soudu prvního stupně „jevilo nepodstatné z hlediska posuzovaného nároku žalobkyně, že rozhodnutí ve vztahu k ostatním producentům cukru nenabyla právní moci“. Žalobkyni byla kvóta na výrobu cukru z rezervy pravomocně stanovena, proto by nemohla být nikdy v budoucnu její výše změněna ani v případě, že by ve vztahu k ostatním producentům byla po zrušení jednotlivých rozhodnutí Prezídia SZIF soudem stanovená kvóta nově. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala své odvolání proti rozhodnutí SZIF, kterým jí byla stanovena kvóta na výrobu cukru zpět, a rovněž s ohledem na skutečnost, že pravomoc stanovit kvóty na výrobu cukru přešla v souvislosti se vstupem ČR do EU na její orgány, správní orgány neměly možnost vypořádat se s vadami rozhodnutí, resp. správního řízení samotného, které byly vytýkány jednotlivým správním rozhodnutím soudem, zejména okruhem účastníků, zahájení řízení, včasností podání žádosti žalobkyně a popisu důvodu, pro které SZIF stanovil jednotlivým producentům určitý konkrétní podíl na kvótě z rezervy. Soud prvního stupně uzavřel, že mu nepřísluší nahrazovat rozhodnutí správního orgánu a posuzovat, jak měla být správně stanovena výše kvóty na výrobu cukru z rezervy jednotlivých producentů. Proto se výše uvedenými otázkami nezabýval a pouze konstatoval, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 1. 2005, č. j. 11 Ca 323/2003-93, uzavřel, že SZIF nepochybil, když kvótu rozděloval podle § 12 odst. 8 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. Soud prvního stupně následně uzavřel, že pravomocným rozhodnutím správního orgánu, které nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, byla žalobkyni stanovena kvóta na výrobu cukru podle § 12 odst. 8 uvedeného nařízení vlády. Tímto rozhodnutím správního orgánu byl soud prvního stupně v projednávané věci vázán. Žalobkyni tak nemohla vzniknout žádná škoda ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu, když nemohla vyrábět cukr ve větším množství, než stanovila kvóta. Soud prvního stupně rovněž neshledal odpovědnost žalované za škodu představující ušlý zisk v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk spočívajícím v nepřiměřené době trvání jednotlivých správních řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobkyní tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem žalované není dána příčinná souvis