30 Cdo 2108/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2108/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2108/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2108.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Státní sociální podpora Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 78 předpisu č. 94/1963 Sb. § 79 odst. 4 předpisu č. 94/1963 Sb. § 36 písm. a) předpisu č. 117/1995 Sb. § 37 odst. 1, 5 předpisu č. 117/1995 Sb. § 43 odst. 2, 3 předpisu č. 117/1995 Sb. ve znění do 26.05.2004 § 68 odst. 1 předpisu č. 117/1995 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2108/2020-264 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. M., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Bezručova 848/1, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení 534 008 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 186/2014, o dovolání žalobce a žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 39 Co 347/2019-231, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 39 Co 347/2019-231, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaných spočívajícím v nevyplacených příspěvcích na úhradu potřeb dítěte podle § 36 písm. a) a § 37 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), od září 2001 do prosince 2011. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2019, č. j. 26 C 186/2014-164, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci částku 534 008 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 221 418,01 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 588 Kč (výrok III), zamítl žalobu proti žalované 2) (výrok IV) a rozhodl, že mezi žalovanou 2) a žalobcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 9. 1998, č. j. 18 Nc 878/98-13, byl žalobce svěřen do výchovy své babičky I. M., jako jiné osoby než rodiče. Matce žalobce byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 500 Kč měsíčně, otec žalobce je neznámý. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001, č. j. 18 P 3/99-56, který nabyl právní moci dne 6. 9. 2001, byla matka žalobce zbavena rodičovské zodpovědnosti a žalobce tím pozbyl zákonného zástupce. Teprve v roce 2011 vyšlo najevo, že žalobce nemá zákonného zástupce, ačkoliv jej podle zákona mít musí. V rozporu se zákonem soud nezahájil z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka. Z následného šetření Krajského úřadu Ústeckého kraje na úseku sociálně-právní ochrany dětí bylo zjištěno, že po zbavení matky žalobce rodičovské zodpovědnosti nebyl žalobce ani jeho babička, do jejíž péče byl svěřen, příslušným orgánem až do srpna 2011, kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, kontaktován. Žalobce a jeho babička tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu zanecháni bez jakékoliv podpory. K ustanovení poručníka, babičky žalobce I. M., došlo až k jejímu návrhu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 1. 2012, č. j. 18 P 3/99-79, který nabyl právní moci dnem 3. 4. 2012. Dne 30. 4. 2012 oznámil Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem přiznání dávky státní sociální podpory - příspěvku na úhradu potřeb dítěte (žádost o příspěvek byla podána dne 11. 4. 2012) nezletilého žalobce ve výši 4 922 Kč. Dne 6. 8. 2012 soud vydal usnesení, kterým zastavil řízení o stanovení výživného pro nezletilého žalobce z důvodu, že jeho matka J. K. zemřela dne 7. 1. 2012. 4. Podáním ze dne 23. 12. 2013 uplatnil žalobce svůj nárok u žalovaných. Žalovaná 1), stanoviskem ze dne 8. 8. 2013, č. j. 3365/2012-ODSK-ODSK/12, shledala žádost nedůvodnou pro nedostatek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudu a vznikem tvrzené škody. Žalovaná 2) ve svém stanovisku ze dne 7. 1. 2013, č. j. 2012/92092, uvedla, že primárně měl žalobci ustanovit poručníka příslušný Okresní soud v Ústí nad Labem, neboť soud sám ze své činnosti věděl, že nezletilý nemá zákonného zástupce. O svěření nezletilého do péče babičky a o zbavení matky rodičovské zodpovědnosti navíc rozhodoval tentýž soudce. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 45 odst. 1, § 78, § 79 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“), § 37 zákona o státní sociální podpoře, § 13 a § 32 odst. 1 zákona č 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a uzavřel, že v případě žalované 1) došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť soud poté, kdy rozhodl o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, měl ustanovit žalobci poručníka. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, nemohl tento poručník pro žalobce žádat příspěvek na úhradu potřeb nezletilého dítěte, neboť pouze dítě, které bylo svěřeno do pěstounské péče, nebo mu byl ustanoven poručník, má podle § 37 zákona o státní sociální podpoře právo na tento příspěvek. Jelikož soud nevydal rozhodnutí, kterým by ustanovil žalobci poručníka, nemohl tento poručník pro žalobce žádat potřebné dávky, čímž vznikla žalobci škoda, která je v přímé příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte nebyla mezi účastníky sporná, nakonec byla vypočtena i úřadem žalované 2) a byla stanovena pro roky 2001 až 2004 částkou 3 380 Kč měsíčně, od července 2004 do prosince 2004 částkou 3 780 Kč, od ledna 2005 do prosince 2005 částkou 4 540 Kč, od ledna 2006 do prosince 2006 částkou 4 620 Kč, od ledna 2007 do prosince 2009 částkou 4 508 Kč a od ledna 2010 do prosince 2011 částkou 5 175 Kč. Celkem vznikla žalobci škoda ve výši 534 008 Kč. 6. Pochybení shledal soud prvního stupně rovněž na straně žalované 2), neboť orgán sociálně-právní ochrany dětí věděl o tom, že soud vydal rozhodnutí o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, a přesto nepodal návrh na ustanovení poručníka soudem, když jeho zmocnění zastupovat žalobce je pouze dočasné, a to právě do doby, než bude rozhodnuto soudem o ustanovení poručníka. I žalovaná 2) tak mohla zabránit vzniku škody. Za primárního viníka však soud prvního stupně považoval žalovanou 1). Námitce promlčení uplatněné žalovanou 2) soud prvního stupně nepřisvědčil s tím, že žalobce, resp. jeho poručník, se dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá nejdříve právní mocí rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 3. 4. 2012, kdy byl soudem ustanoven poručník. Tímto dnem byl žalobce plně zastoupen a tento poručník mohl podat žádost o příspěvek na úhradu potřeb nezletilého dítěte. Žaloba byla ve věci podána dne 16. 6. 2014 a nárok byl předběžně uplatněn dne 26. 10. 2012. 7. K nároku žalobce na zaplacení částky 221 418,01 Kč s příslušenstvím, která měla představovat úrok z prodlení z výše uvedené přiznané částky za období od 1. 11. 2001 do 31. 12. 2013 soud, s odkazem na § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), uvedl, že ani jedna žalovaná neměla v rozhodné době žádný závazek uhradit žalobci částku 534 008 Kč. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je návrhovým příspěvkem, tedy je k jeho přiznání třeba podání žádosti čili návrhu. Automaticky se příspěvek na úhradu potřeb dítěte nevyplácí, a to ani, pokud by byl dodržen zákonný postup a žalobci by byl soudem ustanoven poručník. Žalované proto nejsou v prodlení s plněním peněžitého závazku s výhradou období, které je uvedeno ve výroku I rozsudku, tj. od 1. 1. 2014. 8. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce a žalované 1) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu vůči žalované 1) zamítl (výrok I), ve výroku IV ho změnil tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci částku 534 00