30 Cdo 2130/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2130/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2130/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2130.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odklad výkonu rozhodnutí Exekuce Dotčené předpisy:§ 55 předpisu č. 120/2001 Sb. § 54 odst. 7 předpisu č. 120/2001 Sb. § 266 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2130/2024-83 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. Z. zastoupeného JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem v Žatci, Volyňských Čechů 837, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 1, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 208 371 Kč s příslušenstvím a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 127/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 30 Co 108/2024-68, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 30 Co 108/2024-68, se v rozsahu výroku II, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 1. 2024, č. j. 26 C 127/2023-56, a ve výroku III o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalovaná žalobci zaslala omluvný dopis týkající se nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o návrhu žalobce na zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 36 EXE 4224/2011 – dále jen „posuzované řízení“, a také aby mu zaplatila částku 208 371 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 10. 2023 do zaplacení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 26 C 127/2023-56, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně poskytnutí omluvy změnil tak, že žalovaná je povinna odeslat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku dopis tohoto znění: „Ministerstvo spravedlnosti se Vám, vážený pane doktore XY, jménem České republiky omlouvá za nepřiměřenou délku soudního řízení o Vašem návrhu ze dne 26. 8. 2011, kterým jste se domáhal zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 36 EXE 4224/2011. Nepřiměřenou délkou tohoto řízení došlo k porušení Vašeho práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“ (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 109 375 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 109 375 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky od 29. 10. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku; ohledně částky 98 996 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 26 447 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil svůj požadavek u žalované podáním ze dne 28. 4. 2023. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 26. 10. 2023 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, čímž bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Posuzované řízení trvalo od 26. 8. 2011 do 12. 1. 2023, celkem tedy 11 let a pět měsíců. Šlo o řízení exekuční, žalobce v něm vystupoval jako povinný, přičemž důvodem jeho návrhu na zastavení exekuce bylo započtení pohledávky vůči oprávněné CompuGroup Medical Česká republika s. r. o. 5. Soud prvního stupně dovodil, že nejpozději v roce 2008 žalobce zjistil, že má vůči oprávněné pohledávku a měl ji uplatnit již v rámci nalézacího řízení, tedy v řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 3/2008. Vzhledem k tomu, že se žalobce rozhodl tuto námitku započtení použít až ve vykonávacím řízení, zatížil toto vykonávací řízení povinností zabývat se domnělými pohledávkami, které měly vzniknout dříve, než započalo exekuční řízení. Primárním úkolem exekuce je zpeněžení majetku povinného a uspokojení oprávněného, nikoliv řešení sporů mezi nimi, a tím spíše, že spory měly vzniknout ještě před nařízenou exekucí. Námitka započtení měla být vyřešena v rámci nalézacího řízení, nikoliv v rámci exekuce. 6. Dále vyhodnotil posuzované řízení jako extrémně složité právě s ohledem na nutnost vyřešit námitku započtení nároku, když v řízení bylo třeba provádět důkladné a rozsáhlé dokazování, jakým rozhodnutí o započitatelné pohledávce vůči pohledávce oprávněné bylo. Orgány státu postupovaly v rámci exekuce plynule bez delších průtahů. Žalobce nikterak nebrojil proti tomu, že řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, respektive nepodal žádný obranný prostředek, způsobilý odvrátit tento, podle něj označený neadekvátní průběh vykonávacího řízení. Žalobce podal námitku započtení proti pohledávce, která byla již vykonatelná; jinak nezapříčinil průtahy v řízení. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně posoudil jako standardní. Žalobce od samého počátku věděl, že pokud se mu nepodaří prokázat zánik závazku započtením, bude muset zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, tedy pro něj nebylo nic překvapivého na tom, že nakonec musel dlužnou částku i spolu s úroky z prodlení zaplatit. 7. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně uzavřel, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Jestliže však žalovaná žalobce odškodnila (konstatováním porušení práva), soud se s touto formou zadostiučinění zcela ztotožnil a podle ustanovení § 31a OdpŠk k jednotlivým kritériím uvedl, že doba, po kterou byla věc projednávána, je ve vztahu k jejímu předmětu přiměřená. 8. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, délku trvání posuzovaného řízení (11 let a 5 měsíců) při zohlednění relevantních kritérií zhodnotil jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 9. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1380/2004, uvedl, že námitkou započtení lze v exekuci uplatnit vzájemnou pohledávku povinného vůči oprávněnému bez ohledu na to, zda vzájemná pohledávka vznikla před vydáním exekučního titulu nebo po jeho vydání. Posuzování důvodnosti námitky započtení vzájemné pohledávky povinného vůči oprávněnému znamená, že soud v řízení o návrhu na zastavení exekuce zjišťuje, zda tvrzená pohledávka vznikla, zda byl učiněn kompenzační projev, zda (a kdy) se obě pohledávky setkaly a v jakém rozsahu. 10. Rovněž pak úvahy soudu prvního stupně „o plynulosti řízení bez delších průtahů“ nelze při konfrontaci s průběhem posuzovaného řízení považovat za odpovídající. Za koncentrovaný a plynulý postup soudu nelze rozhodně označit situaci, kdy žalobce podal návrh na zastavení exekuce dne 29. 8. 2011, rozhodnuto bylo o něm bez nařízení jednání až usnesením okresního soudu ze dne 20. 12. 2013. Povinný podal proti tomuto usnesení odvolání dne 6. 1. 2014, spis byl předložen odvolacímu soudu až po více než dvou letech, a to dne 9. 2. 2016. Spis byl následně vrácen okresnímu soudu se zrušujícím usnesením odvolacího soudu dne 29. 11. 2016. Referátem ze dne 26. 7. 2019 bylo nařízeno jednání na 4. 9. 2019. Nařízení jednání tak trvalo okresnímu soudu 2 roky a 8 měsíců, což lze ve shodě s odvolací námitkou žalobce považovat za značný průtah v řízení. Postup okresního soudu nelze kvalifikovat jako snahu rozhodnout ve věci v přiměřeném čase, ale jako bezdůvodnou nečinnost či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování věci. 11. Odvolací soud vzhledem k okolnostem posuzovaného řízení považoval za odpovídající zadostiučinění poskytnutí omluvy a peněžité sa