30 Cdo 2135/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 2135/2024-155 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobců a) D. K., b) P. S., a c) L. K. Š., zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 044 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 8/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 36 Co 236/2023-75, takto: I. Dovolací řízení o dovolání žalobce b) se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 36 Co 236/2023-75, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 5. 2023, č. j. 22 C 8/2023-59, se ve výrocích o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobcem a), žalobkyní c) a žalovanou, a dále ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito účastníky, zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. III. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se v řízení po žalované domáhali zaplacení částky 1 044 420 Kč s příslušenstvím, z níž každý se žalobců požadoval částku 348 140 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy, kterou měli žalobci utrpět v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 20/2011 (dále též jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 22 C 8/2023-59, žalobu zcela zamítl (výrok I) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II). 3. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že trestní stíhání žalobců pro podezření ze spáchání přečinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), bylo zahájeno dne 6. 10. 2010 s tím, že usnesení o jeho zahájení bylo téhož dne doručeno žalobcům a) a b), a dne 11. 10. 2010 pak i žalobkyni c). Od listopadu 2010 do ledna 2011 policejní orgán prováděl výslechy svědků a zajišťoval další podklady, v prosinci 2010 opatřil znalecký posudek a žalobce vyrozuměl o možnosti prostudovat trestní spis, což žalobci učinili dne 28. 1. 2011. Dne 1. 2. 2011 policejní orgán předložil spis státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby, k čemuž došlo dne 15. 2. 2011. Následně si Okresní soud v Mostě, jenž řízení dále vedl, vyžádal dne 25. 3. 2011 zprávu probační a mediační služby a dne 26. 4. 2011 vydal trestní příkaz, kterým žalobce uznal vinnými ze spáchání shora uvedeného přečinu, za který jim uložil trest obecně prospěšných prací a propadnutí věci. Tento trestní příkaz se nepodařilo doručit žalobci b), pročež byl dne 26. 7. 2011 vydán příkaz k jeho zatčení, který byl realizován 26. 8. 2011. Vzhledem k tomu, že žalobci podali proti vydanému trestnímu příkazu odpor, soud dále pokračoval v řízení a dne 30. 11. 2011 přibral do řízení konzultanta z oblasti sociálních věd, proti němuž však žalobci vznesli námitku jeho podjatosti, které bylo dne 20. 3. 2012 vyhověno. V mezidobé však bylo dne 12. 12. 2011 nařízeno hlavní líčení na den 25. 1. 2012, kdy se též konalo a po provedeném výslechu žalobců a svědků bylo odročeno na 11. 4. 2012. Rovněž i v tento den hlavní líčení proběhlo, přičemž zahrnovalo výslech svědka a provedení listinných důkazů, načež bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 13. 4. 2012. Rozsudkem, který byl uvedeného dne vyhlášen, byli žalobci zproštěni obžaloby. Tento rozsudek poté státní zástupce napadl odvoláním, které odůvodnil dne 15. 5. 2012, a spis byl proto dne 22. 5. 2012 předložen k rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který po vyjádření žalobců ze dne 28. 5. 2013 napadený rozsudek okresního soudu pro neúplnost skutkových zjištění zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby byl ve věci ustanoven znalec. K vrácení spisu okresnímu soudu došlo dne 25. 6. 2013, načež okresní soud poté, co k jeho žádosti došlo dne 8. 10. 2013 k upřesnění uvedeného pokynu krajského soudu, ustanovil dne 1. 11. 2013 znalce z oboru sociálních věc, na což žalobci reagovali dne 27. 11. 2013 vznesením námitky proti osobě tohoto znalce. Uvedená námitka, k níž se znalec vyjádřil dne 11. 12. 2013, přičemž v prosinci 2013 též dodal zpracovaný znalecký posudek, byla dne 29. 1. 2014 zamítnuta. Dne 17. 4. 2014 soud jmenoval dalšího znalce, jehož znalecký posudek byl soudu doručen dne 9. 5. 2014. Následovalo nařízení hlavního líčení (dne 23. 6. 2014) na den 10. 9. 2014, kdy byl proveden výslech znalce a soud poté rozhodl o postoupení věci Magistrátu města Most, neboť dospěl k závěru, že se žalobci nedopustili trestného činu, zažalovaný skutek by však mohl být posouzen jako přestupek. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce dne 29. 10. 2014 stížnost, načež byl spis dne 2. 12. 2014 předložen krajskému soudu, který dne 9. 1. 2015 uvedené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Po vyjádření žalobců ze dne 3. 2. 2015 tak bylo dne 23. 9. 2015 ve věci nařízeno další hlavní líčení na 26. 10. 2015, kdy okresní soud trestní stíhání žalobců zastavil, když předtím zažalovaný skutek překvalifikoval na přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. Rovněž i toto usnesení okresního soudu napadl státní zástupce stížností, a to dne 17. 12. 2015. Věc tak byla dne 12. 1. 2016 předložena krajskému soudu, který dne 19. 1. 2016 napadené usnesení zrušil s tím, že změnu právní kvalifikace zažalovaného skutku označil za předčasnou. Po vrácení spisu zpět okresnímu soudu, k němuž došlo dne 9. 2. 2016, bylo dne 23. 3. 2016 nařízeno další hlavní líčení na den 18. 4. 2016, kdy byli opět vyslechnuti žalobci a hlavní líčení bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 2. 6. 2016. V závěru hlavního líčení, jež se uvedeného dne konalo, bylo trestní stíhání žalobců z důvodu promlčení zastaveno. Následovala další stížnost státního zástupce podaná dne 1. 7. 2016, předložení spisu krajskému soudu dne 16. 8. 2016 a zrušení napadeného usnesení rozhodnutím ze dne 8. 11. 2016 odůvodněným opět předčasností provedené změny právní kvalifikace skutku, jenž byl žalobcům kladen za vinu. Spis byl proto dne 17. 1. 2017 vrácen okresnímu soudu, který nařídil hlavní líčení na den 3. 5. 2017, které po provedeném dokazování dále odročil za účelem pokračování v dokazování na den 31. 7. 2017 a poté na den 4. 10. 2017. Předtím, než se posledně uvedeného dne hlavní líčení konalo, došlo však k jeho odročení na 6. 12. 2017, a to ze zdravotních důvodů nastalých na straně žalobkyně c), která nesouhlasila s konáním hlavního líčení v její nepřítomnosti. Při hlavním líčení konaném dne 6. 12. 2017 soud pokračoval v dokazování, načež toto hlavní líčení pro zdravotní indispozici žalobkyně c) ukončil a jeho další termín stanovil na den 5. 9. 2018, když vyhověl její žádosti, aby se s ohledem na její plánovaný porod v následujících osmi měsících hlavní líčení nekonalo. Posledně uvedeného dne pak soud při hlavním líčení pokračoval v dokazování, načež toto hlavní líčení odročil na 5. 11. 2018, což poté změnil na den 12. 11. 2018. Ani tohoto dne se však hlavní líčení nekonalo, a to tentokrát ze zdravotních důvodů, jež nastaly u žalobce a), když i tento účastník řízení s konáním hlavního líčení ve své nepřítomnosti nesouhlasil. Další termín hlavního líčení byl proto po zohlednění zdravotního stavu žalobce a) stanoven na 25. 2. 2019, kdy soud pokračoval v dokazování, stejně jako ve dnech 24. 4. 2019, 24. 6. 2019, 5. 8. 2019 a 9. 9. 2019. V závěru hlavního líčení konaného dne 9. 10. 2019 byl pak vyhlášen odsuzující rozsudek, který byl s ohledem na jeho rozsáhlost vyhotoven ve lhůtě prodloužené do 12. 11. 2019. Následovalo odvolání státního zástupce podané dne 29. 11. 2019, jakož i odvolání žalobců ze dne 23. 12. 2019, odůvodněné dne 10. 2. 2020. Spis byl tedy dne 25. 2. 2020 předložen krajskému soudu, který ve veřejném zasedání nařízeném dne 19. 10. 2020 na den 19. 11. 2020 rozsudek okresního soudu zrušil ve výrocích o trestech, o kterých poté sám rozhodl, načež byl spis dne 23. 2. 2021 vrácen okresnímu soudu. Žalobci poté dne 24. 5. 2021 podali proti rozhodnutí krajského soudu dovolání, a spis tak byl dne 23. 7. 2021 předložen k rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poté, co Nejvyšší soudu vyslovil dne 31. 8. 2021 nedůvodnost námitky podjatosti, kterou žalobci vznesli dne 6. 8. 2021, usnesením ze dne 29. 3. 2022 oba posledně uvedené rozsudky okresního a krajského soudu zrušil a trestní stíhání žalobců [z nichž žalobce b) dosud nebyl t