30 Cdo 2156/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2156/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2015 Spisová značka:30 Cdo 2156/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2156.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Promlčení Konkurs Dotčené předpisy:§ 408 odst. 2 obch. zák. § 44 odst. 5 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 4. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2156/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného VD AMOS, družstvo, se sídlem v Ostravě - Kunčičkách, Frýdecká 157/249, identifikační číslo osoby 00490032, proti povinnému V. V., zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 83.535,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 EXE 10293/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2012, č. j. 10 Co 676/2012-15, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 1. 2012, č. j. 53EXE 10293/2010-68, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. 53EXE 10293/2010-6. Po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: oprávněný má vůči povinnému pohledávky vyplývající z obchodního závazkového vztahu, a to pohledávku vyčíslenou fakturou ze dne 2. 9. 1994 se splatností 19. 9. 1994 a pohledávku vyčíslenou fakturou ze dne 16. 9. 1994 se splatností dne 3. 10. 1994. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 1994, č. j. 14 K 58/93-82, byl prohlášen konkurs na majetek povinného. Vymáhaná pohledávka právního předchůdce oprávněného společnosti Savela, a. s. v celkové výši 84. 734,10 Kč byla přezkoumána při jednání dne 21. 10. 1997, nebyla popřena úpadcem ani věřitelem, v uvedené výši byla uznána správcem konkursní podstaty a zapsána do seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 14 K 58/93. Podle usnesení Krajského soudu v Ostravě o rozvrhu ze dne 12. 9. 2008, jež nabylo právní moci 8. 11. 2008, byla uhrazena část vymáhané pohledávky ve výši 1 198,88 Kč. Usnesením téhož soudu ze dne 10. 3. 2009, č. j. 14 K 58/93-1214, byl zrušen konkurs na majetek povinného po splnění rozvrhového usnesení. Toto usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce dne 12. 3. 2009 a bylo doručováno účastníkům řízení. Věřiteli č. 145 J. C. bylo nejprve doručováno doporučenou zásilkou dne 13. 3. 2009 na adresu P., přičemž zásilka se vrátila soudu zpět s relací pošty „odstěhoval se“. Následně bylo doručováno 23. 10. 2009 na adresu M., avšak zásilka se vrátila dne 27. 10. 2009 zpět soudu s poznámkou pošty „neznámý“ s tím, že „adresát nebyl zastižen a nebylo možné mu zanechat výzvu, na adrese sídlí Městský úřad“. Výzva k vyzvednutí této zásilky byla vyvěšena na úřední desce soudu dne 20. 11. 2009. Dle centrální evidence obyvatel je J. C. hlášen k trvalému pobytu od 27. 12. 2004 na adrese K. (adresa ohlašovny) a v předcházejícím období od 21. 1. 1992 do 27. 12. 2004 byl hlášen na adrese K. Návrh na nařízení exekuce byl podán dne 17. 2. 2010 u soudní exekutorky Mgr. Ivany Pýchové. Okresní soud poté dovodil, že promlčecí doba podle § 408 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), uběhla dne 19. 9. 2004, resp. dne 3. 10. 2004. Tomuto uplynutí lhůty oprávněný zabránil podáním přihlášky do konkursního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 14 K 58/93, neboť podle § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném v době podání přihlášky (dále též jen „ZKV“), má přihláška pohledávky pro běh promlčecí doby a zánik práv stejné účinky jako uplatnění práva u soudu. Po dobu konkursního řízení tak došlo ke stavení této desetileté promlčecí doby. V souladu s § 44 odst. 5 ZKV došlo k zániku účinků prohlášení konkursu právní mocí usnesení o zrušení konkurzu (nikoliv oznámením o zrušení konkursu v Obchodním věstníku, jak tvrdil ve svém prvním návrhu povinný). Během konkursního řízení, zahájeného před uplynutím desetileté lhůty, povinný nebyl oprávněn námitku promlčení vznést. Soud má za to, že po skončení konkursního řízení lze v dané věci aplikovat § 408 odst. 2 obch. zák., přestože exekuční titul (výpis ze seznamu přihlášených pohledávek) není soudním rozhodnutím, jako takový nenabývá právní moci a byl vydán dříve než 3 měsíce před uplynutím promlčecí doby. Dále okresní soud uzavřel, že věřiteli č. 145 J. C. bylo usnesení o zrušení konkursu doručeno až dnem 30. 11. 2009 a právní moci nabylo 16. 12. 2009. Protože exekuční řízení bylo zahájeno 17. 2. 2010 a tříměsíční lhůta podle § 408 odst. 2 obch. zák. uplynula až 16. 3. 2010 (3 měsíce po nabytí právní moci usnesení o zrušení konkursu), není námitka promlčení důvodná. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že vymáhaná pohledávka není promlčena, a napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil dokazování usnesením o rozvrhu a usnesením o zrušení konkursu (založenými na č. l. 1196 a 1214 spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 K 58/93) a konstatoval, že usnesení o rozvrhu nabylo právní moci dne 8. 11. 2008 a že oprávněný ani věřitel č. 145 (J. C.) nebyli v rámci rozvrhu zcela uspokojeni. Poté stejně jako okresní soud dovodil, že vymáhaná pohledávka není promlčena. Uvedl, že exekuce je vedena pro vymožení zjištěné pohledávky zapsané v seznamu přihlášených pohledávek, pohledávka nebyla popřena, konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení (tj. způsobem uvedeným v § 44 odst. 1, 2 ZKV ve znění účinném od 1. 5. 2000 do 31. 12. 2007). Právní moc usnesení o zrušení konkursu je třeba odvozovat od okamžiku doručení J. C. Odvolací soud se neztotožnil s názorem povinného, že J. C. bylo jako osobě neznámého pobytu rozhodnutí doručeno již vyvěšením na úřední desce. Protože usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci nejdříve 1. 12. 2009 a promlčecí doba uplynula nejdříve 1. 3. 2010, exekuce byla zahájena 17. 2. 2010, tj. před jejím uplynutím (ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení o zrušení konkursu). V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinný namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Má za to, že účinky stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 20 odst. 8 ZKV pominuly podle § 408 odst. 1 obch. zák. Protože splatnost pozdější z pohledávek nastala 3. 10. 1994, promlčecí doba uplynula 3. 10. 2004. Po tomto datu je soudní výkon rozhodnutí možný za předpokladu dle § 408 odst. 2 obch. zák., avšak v projednávané věci tento předpoklad není splněn, neboť chybí pravomocné přiznání práva v soudním nebo rozhodčím řízení. Právní názor, že exekučním titulem je seznam přihlášených pohledávek, je podle dovolatele v rozporu se zněním zákona. Navíc judikatura dovolacího soudu není jednotná v tom, zda k aplikaci § 408 odst. 2 obch. zák. může dojít i v případě, kdy jde o právo, které nebylo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení (zde odkazuje na R 39/2002 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 657/2012). Odvolací soud se podle dovolatele dosud nezabýval tím, že nebyla dodržena lhůta dle § 408 odst. 2 obch. zák., podle níž vymáhané právo má být přiznáno později než 3 měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, přičemž za ‚přiznání‘ pohledávky v konkursním řízení je třeba považovat den přezkumného jednání, t.j. 21. 10. 1997. Další podmínkou je, že exekuce musí být zahájena do 3 měsíců ode dne, kdy mohla být zahájena. Při zjišťování okamžiku nabytí právní moci usnesení o skončení konkursu po splnění rozvrhového usnesení ze dne 10. 3. 2009 se soud nevypořádal s tím, že věřitel č. 145 J. C. byl v době doručování rozhodnutí osobou, jejíž pobyt není znám, že doručení mělo být posouzeno podle § 50i tehdejšího znění o. s. ř. a že účinky doručení nastaly dne 15. 4. 2009 po vyvěšení na úřední desce soudu. Dále je přesvědčen, že za osobu neznámého pobytu nelze v občanskoprávních a obchodních vztazích považovat toho, jehož hlášení k trvalému pobytu je konstruováno podle § 10 odst. 5 zákona č. 133/2000 Sb., neboť určení trvalého pobytu tímto způsobem je možné pouze pro účely zákona o evidenci obyvatel, a účinnost fikce, o které je od začátku známo, že neodpovídá skutečnému stavu věci, nelze rozšiřovat na jiné právní obory. Otázkou, zda v řízení podle o. s. ř. lze učinit závěr o tom, že někdo je osobou neznámého pobytu, na základě fikce dle § 10 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., se dovolací s