30 Cdo 2209/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2209/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 4. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2209/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2209.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Dovolání (vady) Nepřípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 243c odst. 3 alinea 1 o. s. ř. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/11998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2209/2022-386 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce F. S., nar. XY, bytem v XY, Rumunsko, zastoupeného JUDr. Mgr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 50/2017, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 12 Co 16/2022-354, takto: I. Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 12 Co 16/2022-354, v rozsahu potvrzení zamítnutí žaloby do částky 100 000 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se (po pravomocném zamítnutí žaloby ve vztahu k jeho požadavku na zaplacení další částky 250 000 Kč s příslušenstvím, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2017, č. j. 28 C 50/2017-82, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 12 Co 25/2020-233) podanou žalobou, ve znění její změny připuštěné usnesením vyhlášeným u jednání soudu prvního stupně dne 30. 9. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 990 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 3. 2017 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky vyšetřování vedeného na základě trestního oznámení ze dne 26. 7. 2011 pro podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které žalobce podal spolu s dalšími oznamovateli a v němž figuroval jako poškozený (dále jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2021, č. j. 28 C 50/2017-261, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 118 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 3. 2017 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 872 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 650 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce podal dne 29. 11. 2010 trestní oznámení, v němž uvedl, že měl několik měsíců pro pachatele pracovat jako dělník v lese, aniž mu měli za odvedenou práci v úmyslu zaplatit mzdu. K zastupování si zvolil advokátku JUDr. Štěpánku Mikovou. V letech 2010 a 2011 byla podávána jednotlivá trestní oznámení. Ve věci vystupovalo cekem 66 poškozených z několika zemí (včetně Slovenska, Rumunska a Vietnamu). Dále soud prvního stupně podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, z něhož zejména vyplynulo, že dne 30. 10. 2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 3 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Úředním záznamem ze dne 29. 1. 2013 došlo k administrativnímu vyloučení prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu ze společného řízení k samostatnému řízení. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, byla věc odložena, neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Stížnost poškozených (včetně žalobce) proti uvedenému usnesení byla poté zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99. Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti některých poškozených (včetně žalobce) nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13, rozhodl, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013, č. j. KRPA-43249/TČ 2013-001193-DŠ, a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2013, č. j. 0 ZN 1423/2013-99, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a obě zmíněná usnesení zrušil. Ústavní soud konstatoval, že odůvodnění obou rozhodnutí je povrchní a nekonzistentní, aniž by se policie i státní zastupitelství zabývaly podstatou podezření, věc byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství, což znemožnilo efektivní vyšetřování. Závěrem Ústavní soud konstatoval, že v řízení došlo k nekoncepčnímu přístupu orgánů činných v trestním řízení a došlo ke značným průtahům. V roce 2016 byla opět řešena věcná příslušnost orgánů činných v trestním řízení a byla využívána zahraniční pomoc orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne 19. 7. 2017 však byla předmětná trestní věc opět odložena, nicméně toto rozhodnutí bylo usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017 zrušeno. Dne 27. 6. 2018 byla věc podle věcné příslušnosti postoupena Krajskému ředitelství Policie hlavního města Prahy, odbor hospodářské kriminality a dne 3. 7. 2018 byl spisový materiál tomuto orgánu předán. Dne 30. 8. 2019 byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace na podezření ze zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přičemž posuzované řízení stále probíhá. V rámci trestního řízení uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 1 500 EUR a na náhradu nemajetkové újmy, kterou ale nijak blíže nespecifikoval. S nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 990 000 Kč se žalobce obrátil na žalovanou dne 11. 7. 2016, ta však jeho nárok nepovažovala za důvodný. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 29. 10. 2010 (správně má být v souladu se skutkovými zjištěními i vypočtenou délkou řízení uvedeno 29. 11. 2010; poznámka Nejvyššího soudu), kdy žalobce podal trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin, a dosud není ukončeno. Soud prvního stupně tedy posuzované řízení hodnotil ke dni vyhlášení svého rozhodnutí dne 4. 10. 2021, kdy trvalo 10 let a 10 měsíců. Soud prvního stupně uzavřel, že řízení je složitější po skutkové (větší množství poškozených z různých zemí, zajišťování listin, využívání zahraniční pomoci orgánů činných v trestním řízení) i procesní stránce (posuzování věcné příslušnosti orgánů činných v trestním řízení), v řízení došlo k průtahům (nečinnost policejních orgánů, rozdělení věci při jejím prověřování na různá krajská ředitelství policie a zrušení vydaných rozhodnutí pro nezákonnost, jak vytkl orgánům činným v trestním řízení Ústavní soud). Význam řízení pro žalobce hodnotil soud prvního stupně jako standardní, neboť v něm byl žalobce v postavení poškozeného a ačkoliv uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, nespecifikoval ani požadovanou částku, ani k jakému zásahu do jeho osobní sféry došlo. Žalobce se dále v posuzovaném řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 1 500 EUR, i v rámci trestního řízení tedy dle soudu