30 Cdo 2226/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2226/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2226/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2226.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Policie Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení (o. z.) Dotčené předpisy:čl. 2 odst. 1 předpisu č. 209/1992 Sb. § 29 odst. 1 předpisu č. 273/1992 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2226/2024-410 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila a v právní věci žalobkyně V. K., zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 15 153 450 Kč a peněžitý důchod, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 24/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 62 Co 369/2023-351, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 62 Co 369/2023-351, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 7. 2023, č. j. 18 C 24/2017-326, spolu s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2023, č. j. 18 C 24/2017-331, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále také „dovolatelka“) se v řízení domáhala po žalované zaplacení 15 000 000 Kč jako odškodnění za nemajetkovou újmu a náhrady škody 153 450 Kč, která představuje výživné za období od 28. 1. 2016 do 27. 1. 2017 a dále vyplácení peněžitého důchodu za období od 27. 1. 2017 do 11. 1. 2021 ve výši 14 492,50 Kč měsíčně, od 12. 1. 2021 do 11. 1. 2026 ve výši 16 197,50 Kč měsíčně, od 12. 2. 2026 do 11. 1. 2029 ve výši 18 755 Kč měsíčně, od 12. 2. 2029 do 11. 1. 2030 ve výši 21 312,50 Kč měsíčně, od 12. 2. 2030 do 11. 1. 2038 ve výši 21 312,50 Kč měsíčně. Nemajetková újma a škoda měla žalobkyni vzniknout úmrtím jejího otce P. K. (dále jen „P. K.“), ke kterému mělo dojít dne 28. 1. 2016 asi kolem 20. hodiny v souvislosti s nesprávným úředním postupem policejního orgánu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 18 C 24/2017-161, zamítl žalobu o zaplacení 15 153 450 Kč představující nárok na odškodnění nemajetkové újmy a náhradu výživného (výrok I), dále zamítl žalobu na výše vymezené vyplácení výživného (výrok II) a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 62 Co 290/2019-184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 30 Cdo 3503/2020-262, výše označený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal přípustným dovolání pro posouzení žalobkyní položené otázky týkající se existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Policie České republiky a vznikem újmy sebepoškozením zadržené osoby. Konstatoval, že při řešení této otázky se soudy nižších stupňů odchýlily od řešení přijatého v rozhodnutí dovolacího soudu v obdobné věci, v níž na základě shodného skutkového stavu posuzoval k žalobě matky nynější žalobkyně shodnou otázku, přičemž v rozsudku ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 883/2021, dospěl k závěru, že soudy obecně aplikovaná teorie adekvátní příčinné souvislosti je v některých případech –a nejinak tomu je i v projednávané věci – doplněna tzv. teorií ochranného účelu normy. Jde přitom o institut, který vymezuje rozsah odpovědnosti škůdce za újmu a stanovuje, kterým poškozeným a na jakých jejich porušených právech je škůdce povinen újmu nahradit. Ochrannou normou se rozumí každá právní norma, která má sloužit k ochraně zájmů určité osoby a takovýmito normami jsou bezpochyby i odvolacím soudem aplikované předpisy určené ke zvýšené ochraně osob, jejichž osobní svoboda byla v souvislosti s jejich zadržením omezena. Dovolací soud uložil soudu prvního stupně znovu posoudit otázku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vzniklou újmou. K jejímu úplnému vyřešení je potřeba postavit najisto, zda pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu policistů, mohl by P. K. spáchat sebevraždu jinou součástí oděvu či jiným způsobem, a to i s ohledem na celu, ve které byl umístěn, když je na žalované, aby k této jí tvrzené skutečnosti doplnila po případném poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. odpovídající tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání. Dále má být vyřešena otázka v určení časového intervalu, který by zemřelý P. K. potřeboval k dokonání sebevraždy jiným předmětem, než pomocí neodňaté mikiny. Poté má soud prvního stupně otázku příčinné souvislosti znovu posoudit ve všech souvislostech. 5. Ve věci znovu rozhodoval soud prvního stupně, který (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 4. 7. 2023, č. j. 18 C 24/2017-326, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 8. 2023, č. j. 18 C 24/2017-331, opět zamítl žalobu o zaplacení 15 153 450 Kč představující nárok o odškodnění nemajetkové újmy a náhradu škody jako výživného (výrok I), dále opět zamítl žalobu na výše vymezené vyplácení výživného (výrok II), rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III), a rozhodl, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok IV). 6. Odvolací soud poté k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným (v pořadí druhým) rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2023, č. j. 18 C 24/2017-326, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 8. 2023, č. j. 18 C 24/2017-331, potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok II). 7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 28. 1. 2016 v 10:52 hodin došlo při realizaci případu policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 7. oddělení Odboru obecné kriminality vedeného pod sp. zn. KRPA-319152/TČ-2015, k zadržení P. K., který byl poté podroben lékařské prohlídce v Ústavu soudního lékařství Nemocnice na Bulovce se závěrem, že je schopen policejních úkonů a umístění v policejní cele. Stopy po injekční aplikaci ani známky intoxikace nebyly zjištěny. Lékařská prohlídka byla ukončena ve 14:09 hodin. P. K. byl v 15:02 hodin vyslechnut s tím, že mu bylo sděleno podezření ze spáchání trestného činu krádeže, zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 205 odst. 1 a 4 písm. c), § 276 odst. 1 a 2 písm. b) a c), § 205 odst. 1 a 5 písm. a) a § 276 odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákoníku. Výslech P. K. policejním orgánem probíhal do 16:32 hodin. P. K. uvedl, že celé věci lituje a chtěl by nahradit škodu. Následně byl ještě hodinu v kanceláři policisty, nato byl umístěn do cely u tohoto policejního orgánu označené B209. V 18:45 byla P. K. poskytnuta strava a v době od 18:45 do 19:10 hodin se zadržený P. K. podrobil odběru pachového vzorku osoby. Ve 20:40 hodin byl P. K. nalezen bez známek života oběšený na šňůrce z mikiny na mříži policejní cely. Ke smrti oběšením došlo v časovém rozmezí mezi 19:15 hodin a 20:40 hodin. Příčinou úmrtí byla sebevražda, cizí zavinění nebylo zjištěno, sebevražda byla realizována pomocí mikiny s kapucí ponechané zadrženému. Dle rozhodnutí ředitele Obvodního ředitelství Policie Praha II ve věcech kázeňských ze dne 30. 8. 2016 byl M. Š. uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku porušením základní povinnosti příslušníka podle § 45 odst. 1 písm. a) definované v § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jako řádné a svědomité plnění služebních povinností atd., tím tedy, že dne 28. 1. 2016 v průběhu realizace trestní věci, vedené pod č. j. KRPA-319152/TČ-2015-001277 po zadržení podezřelého P. K., při výkonu služby v průběhu provádění procesních úkonů neurčil velitele eskorty a režim eskorty a po příjezdu na služebnu od eskortujících policistů, nezajistil příslušný úřední záznam, čímž porušil závazný pokyn policejního prezidenta č. 159/2009 o