30 Cdo 2243/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2243/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2243/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2243.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1, 2 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2243/2025-217 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 23/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 55/2025-188, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 55/2025-188, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem Vězeňské služby České republiky (dále jen „vězeňská služba“), „když tento postup umožnil, že byl žalobce ve vazbě fyzicky napaden, aniž bylo následně prověřeno, kdo je za napadení odpovědný a tím vznikla žalobci nemajetková újma“. V žalobě rovněž uvedl, že „naplnil znaky potřebné ke vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., a to nesprávný úřední postup, příčinnou souvislost a vznik újmy, když zranění žalobce byla zdokumentována“. Konečně tvrzený nesprávný postup označil za příčinu ublížení na svém zdraví. Žalobce tvrdil, že byl předmětem opakovaného fyzického nátlaku ze strany příslušníků vězeňské služby, a to přibližně ve dnech 30. 4. 2022 až 4. 5. 2022. Utrpěl zranění na hlavě, na horní polovině těla a na levé holeni, která si nemohl způsobit sám, ani je nemohli způsobit spoluvězni, protože s nimi žalobce v inkriminovanou dobu nebyl v kontaktu. Generální inspekci bezpečnostních sborů, oddělení Hradec Králové, se nepodařilo zjistit kdy, kým a za jakých okolností byla žalobci zranění způsobena. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové stížnost žalobce proti rozhodnutí o odložení věci zamítlo. Ani Vrchní státní zastupitelství v Praze neshledalo v řízení žádná pochybení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10 2024, č. j. 43 C 23/2024–141, žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 55/2025-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke skutkovému závěru, že k napadení žalobce nedošlo v době od 30. 4. 2022 do 4. 5. 2022, kdy se podrobil vstupní zdravotní prohlídce. Ke dni 9. 5. 2022 byly u žalobce fotodokumentací prokázány následky tvrzeného napadení, a to strup na rtu, strupy v bederní oblasti a tričko se zaschlými krevními stopami. Dle znaleckého posudku mohly všechny zjištěné úrazové změny vzniknout během jednoho úrazového děje, přímým působením tupého násilí malé intenzity proti příslušným tělesným partiím. Mechanismem vzniku úrazových změn byl kontakt příslušných partií těla poškozeného s pevným, nepoddajným předmětem, například úder pěstí, úder dlaní, kopnutí či dupnutí, pád poškozeného a kontakt příslušných partií jeho těla s předměty v jeho okolí či s pevnou podložkou či zemí. Soud prvního stupně nevyloučil, že byl žalobce napaden příslušníky vězeňské služby, nicméně jeho tvrzení nebylo v řízení spolehlivě prokázáno. Zároveň však nebylo prokázáno, že žalobce nebyl objektem napadení jinou vězněnou osobou. Soud prvního stupně nevzal za prokázané samotné fyzické napadení žalobce. 5. Odvolací soud po zopakování některých důkazů na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se jeví nanejvýš pravděpodobným, že žalobce utrpěl popsaná zranění útokem třetí osoby. Je takřka s jistotou vyloučeno, že by si veškerá popsaná zranění způsobil sám. Přijal rovněž argument žalobce, že by bylo nelogické způsobit si zranění sám a po řadu dní nikomu nic neohlásit. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu na straně žalované došlo, neboť žalobce utrpěl v průběhu vazby zranění nezanedbatelné závažnosti, která si podle vyslechnutých lékařů vyžádala léčení v trvání 1 až 3 týdnů (přičemž následky těchto zranění, zejména na hlavě a v oblasti levého oka, nebyly dosud zkoumány) a která byla způsobena třetí osobou. Protože však žalovaná u jednání odvolacího soudu vznesla námitku promlčení, musel se jí odvolací soud zabývat. Vyšel přitom z tvrzení žalobce, že v době vazebního stíhání mezi dny 27. 4. 2022 až 5. 5. 2022, utrpěl nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu vězeňské služby, která nedodržela své povinnosti a umožnila, že byl žalobce v průběhu vazby opakovaně fyzicky napaden, aniž by zjistila, kdo je za napadení odpovědný. 6. Odvolací soud posoudil promlčení nároku podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Přitom se zabýval i skutečností, že ohledně tvrzeného fyzického útoku příslušníku vězeňské služby probíhalo vyšetřování Generální inspekcí bezpečnostních sborů, které však usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. GI-1770-81/TČ-2022-842060 věc odložilo. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 2 KZN 236/2022-36, stížnost žalobce proti usnesení o odložení věci zamítlo. Ani Vrchní státní zastupitelství v Praze neshledalo v řízení žádná pochybení. Žalobce o tom vyrozumělo dne 11. 7. 2023. Skončení vyšetřování nemělo dle odvolacího soudu vliv na běh promlčecí lhůty, neboť jeho předmětem byla trestnost jednání konkrétních příslušníků vězeňské služby. Žalobce ale nesprávný úřední postup spatřuje obecně v tom, že vězeňská služba dopustila, že byl fyzicky napaden a zraněn, ať už to bylo kýmkoliv. O tomto ději a způsobené škodě i subjektu, který je za ni odpovědný, měl žalobce povědomost již v době, kdy ke zranění došlo, a proto mu začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta nejpozději dne 5. 5. 2022. Žalobce uplatnil nárok u žalované až dne 5. 10. 2023, tedy po marném uplynutí této promlčecí lhůty. Žaloba pak byla podána dne 12. 2. 2024. 7. Odvolací soud nepřehlédl, že jde o nemajetkovou újmu způsobenou při poškození zdraví. Žalobce však přes výzvu soudu prvního stupně svou újmu blíže nespecifikoval, ani nenabídl srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy. Zdůrazňoval svůj pocit nespravedlnosti a to, že ve vazbě utrpěl psychickou a fyzickou újmu. Požadoval náhradu nemajetkové újmy v symbolicky stanovené částce 200 000 Kč, aniž by navrhl důkazy vyčíslení konkrétní náhrady škody na zdraví. Proto měl odvolací soud za to, že promlčecí lhůta ve vztahu k takto uplatněnému nároku je šestiměsíční. Tento svůj závěr neshledal v rozporu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014). Z důvodu promlčení potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl žalobce včas podaným dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Ačkoli formálně žalobce předkládá pět dovolacích otázek, materiálně jde pouze o dvě otázky a jednu výslovně vytýkanou vadu řízení. a) Dle žalobce odvolací soud nesprávně právně kvalifikoval tvrzenou újmu jako jinou nemajetkovou újmu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), na niž se vztahuje šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 tohoto zákona. Žalobce popsal fyzické útoky a napadení v jehož důsledku utrpěl fyzickou a psychickou újmu na zdraví. Rovněž ve formě posttraumatické stresové poruchy. Soud měl k této újmě přistupovat jako k nemajetkové újmě na zdraví, a nikoliv toliko jako k nemajetkové újmě sui generis. Odvolací soud se tedy odchýlil od ustáleného právního názoru Nejvyššího soudu. Konkrétně žalobce poukázal na usnesení Nejv