30 Cdo 2356/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2356/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2356/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2356.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Přípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 § 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2356/2021-308 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Komplexní služby věřitelům s. r. o., IČO 60466766, se sídlem v Praze 3, Prokopova 164/12, zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 67/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 11 Co 422/2020-285, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 11 Co 422/2020-285, se zrušuje v rozsahu potvrzení výroku II a VIII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 7. 2020, č. j. 22 C 67/2019-245, a v navazujícím nákladovém výroku a věc se tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 11 Co 422/2020-285, se odmítá v rozsahu potvrzení výroků III, IV, V, VI a VII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 7. 2020, č. j. 22 C 67/2019-245. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky ve výši 430 581,03 Kč sestávající z pěti samostatných nároků. a) Náhrady škody ve výši 250 653,63 Kč za to, že se Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Hradci Králové při zamítnutí žádosti žalobkyně doručené dne 7. 3. 2016 o vymezení chráněného pracovního místa dopustil svévole, diskriminace a zásahu do legitimních očekávání žalobkyně, když s ní neuzavřel takovou smlouvu, aniž by bylo zamítnutí žádosti žalobkyně dostatečně odůvodněno, a to navíc za situace, kdy smlouva byla za stejných podmínek v minulosti uzavřena, jak konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71. Škodu žalobkyně vyčíslila jako příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které by žalobkyně obdržela od 2. čtvrtletí roku 2016 do 2. čtvrtletí roku 2017 za pracovní místo v objektu XY. b) Náhrady škody ve výši 49 714,40 Kč představující náklady právního zastoupení, které žalobkyně vynaložila na obranu svých práv proti shora uvedenému nesprávnému úřednímu postupu. c) Náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 30 753 Kč za to, že v období od července 2017 do prosince 2017 žalobkyně neobdržela zisk ze spolupráce ze společností REI s. r. o., když nedošlo k vymezení chráněných míst. d) Přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nejistotu ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královehradeckém kraji, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku nesprávného úředního postupu ad a). e) Přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za ztrátu důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup popsaný ad a). Žalobkyně tyto nároky u žalované předběžně uplatnila dne 13. 5. 2019. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 7. 2020, č. j. 22 C 67/2019-245, určil, že změna žalobních tvrzení učiněná žalobkyní při jednání téhož dne namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne 10. 6. 2019 a nečinnost žalované se nepřipouští (výrok I), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 250 653,63 Kč se zamítá (výrok II), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 49 174,40 Kč se zamítá (výrok III), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 753 Kč se zamítá (výrok IV), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá (výrok V), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá (výrok VI), dále konstatoval, že zamítnutím žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa doručné žalované dne 7. 3. 2016 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v porušení práva na spravedlivý proces (výrok VII), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 675 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II až VIII potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně dodávala společnosti REI s. r. o. zaměstnance na pozici vrátných pro 24 hodinovou ochranu objektu Vážní 957, Hradec Králové, přičemž dle dohody HHK-M-19/2013 s Úřadem práce ze dne 11. 4. 2013 bylo toto pracovní místo vymezeno jako chráněné pro 3 zaměstnance do 11. 4. 2016. Na tomto místě pracoval R. K. do ledna 2017, Ž. M. do prosince 2016 a V. K. do března 2017, dále I. Č. v dubnu 2016. Žádostí ze dne 4. 3. 2016, doručenou Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Hradci Králové dne 7. 3. 2016, žalobkyně požádala o vymezení chráněného pracovního místa pro 3 zaměstnance na další období, čemuž nebylo ze strany úřadu vyhověno. O zamítavém stanovisku byla žalobkyně nejdříve informována e-mailem dne 11. 4. 2016, dne 10. 5. 2016 bylo žalobkyni doručeno stanovisko, proti kterému podala nepřípustné odvolání a žalobu. Žaloba byla změněna na ochranu před neoprávněným zásahem a Městský soud v Praze jí vyhověl rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71, přičemž dospěl k závěru, že důvody pro neuzavření dohody nebyly dostatečně vysvětleny a přikázal Úřadu práce, aby byla žádost znovu projednána. Dne 10. 6. 2019 došlo k opětovnému projednání žádosti žalobkyně a bylo vydáno stanovisko. Toto však bylo rovněž nedostatečně odůvodněno, jak konstatoval Městský soud v Praze v dalším rozsudku ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 A 94/2019-83. Dne 1. 7. 2020 Úřad práce neuzavřel s žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa, neboť ke dni 15. 6. 2017 se žalobkyně dohodla na ukončení spolupráce při ostraze objektu XY a pracovní místo tak zaniklo. Na příspěvcích na mzdové náklady by žalobkyně za zdravotně postiženého zaměstnance K. za duben 2016 až leden 2017 mohla pobírat částku 57 805,50 Kč a zvýšený příspěvek za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 a leden 2017 ve výši 8 204,20 Kč; za zdravotně postiženou zaměstnankyni Ž. M. za duben 2016 až prosinec 2016 by mohla žalobkyně pobírat příspěvek 57 768,75 Kč a zvýšení příspěvku za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 ve výši 7 124,20 Kč; za zdravotně postiženého V. K. za duben 2016 až červen 2017 na příspěvcích mohla pobírat částku 98 749 Kč a zvýšení příspěvku za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 a leden až červen 2017 částku ve výši 13 604,20 Kč, celkem by žalobkyně při uzavření dohody na chráněné pracovní místo na své zaměstnance pobrala na příspěvcích na zaměstnávání zdravotně postižených osob částku 243 255,90 Kč. Částku 7 191 Kč za zaměstnávání I. Č. by žalobkyně nezískala, neboť v dubnu 2016 bylo místo obsazeno čtyřmi zaměstnanci a vymezení chráněného pracovního místa počítalo maximálně s 3 zaměstnanci. Zvýšení příspěvku za zdravotně postižené zaměstnance za měsíce červenec až září 2016 žalobkyně nedoložila žádnými důkazy. 5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že se Úřad práce dopustil při odůvodnění svého negativního stanoviska ze dne 10. 5. 2016 nesprávného úředního postupu, o čemž nebylo mezi stranami sporu. V podrobnostech soud prvního stupně odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71, se kterým se ztotožnil. Samotné neuzavření veřejnoprávní smlouvy však nelze dle soudu prvního stupně považovat za nesprávný úřední postup, neboť se jedná o vícestranný úkon, na jehož uzavření není právní nárok, ani o tom nebylo mezi stranami sporu. Hlavní spornou otázkou bylo, zda nedostatek odůvodnění žalobkyni způsobil úbytek majetku, přičemž soud prvního stu