30 Cdo 2455/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2455/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2455/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2455.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dovolání Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. § 99 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2455/2020-89 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. B., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1303/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody ve výši 3 812 Kč a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 272/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, č. j. 12 Co 369/2019-72, takto: I. Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, č. j. 12 Co 369/2019-72, ve výroku I v rozsahu, v jakém jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 9. 2019, č. j. 26 C 272/2018-49, ve výroku II ohledně žalobcem požadované omluvy a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 3 812 Kč a poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy s tvrzením, že škoda a újma mu vznikly v souvislosti s nesprávným úředním postupem státní zástupkyně, která navrhla, aby žalobci bylo uloženo ochranné léčení, přestože již ochranné léčení měl uloženo v rámci jiného trestního řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 9. 2019, č. j. 26 C 272/2018-49, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 10. 11. 2018 do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované povinnost zaslat žalobci omluvu tohoto znění: „V trestním řízení, vedeném proti Vám u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 0 Nt 702/2017, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Tímto Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti vyslovuje omluvu za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo zasaženo do Vašich práv a způsobena Vám újma.“ (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 978,40 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 18. 2. 2020, č. j. 12 Co 369/2019-72, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I a II tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 30/2016, které skončilo zprošťujícím rozsudkem z důvodu, že žalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Právní moc zprošťujícího rozsudku nastala dne 16. 12. 2017 (správně zřejmě 16. 2. 2017 – pozn. Nejvyššího soudu). Současně mu tímto rozsudkem byla uložena ochranná psychiatrická léčba ambulantní formou. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 15. 3. 2017. Dne 3. 4. 2018 se Obvodní soud pro Prahu 4 dotázal psychiatrie Remedis, zda žalobce dochází a podrobuje se ochrannému ambulantnímu léčení. Dne 2. 7. 2018 podala psychiatrie Remedis soudu oznámení o nástupu žalobce k výkonu ochranné ambulantní léčby s tím, že se dostavuje řádně na stanovené psychiatrické kontroly. Spolupráce s psychiatrií Remedis však byla formální, reálně žalobce neměl náhled na svůj zdravotní problém. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v té době opět akutně nedobrovolně hospitalizován na psychiatrickém oddělení, byl podán návrh na přeměnu ambulantní léčby na ústavní v zájmu stabilizace stavu pacienta. 5. Ze spisu Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. 0 Nt 702/2017, měl soud prokázáno, že usnesením ze dne 15. 6. 2017, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2017, státní zástupkyně zastavila trestní stíhání proti žalobci z důvodu, že v době činu, tj. dne 23. 4. 2016, nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Dne 4. 9. 2017 podalo Okresní státní zastupitelství Praha-západ soudu návrh na uložení ochranného léčení, a to ambulantní formou, obviněného J. B. V rámci trestního řízení bylo nařízeno na den 18. 10. 2017 veřejné zasedání, jehož se účastnili žalobce osobně a jeho obhájce Mgr. Jakub Kratochvíl, který předložil plnou moc ze dne 11. 10. 2017. K návrhu státní zástupkyně na uložení ochranného léčení sdělil, že žalobci již bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 ochranné léčení uloženo. Na tomto veřejném zasedání byl vyslechnut žalobce a svědkyně, ošetřující lékařka, která potvrdila, že se u ní žalobce léčí, dochází na pravidelné kontroly a má předepsanou medikaci. Za účelem vyžádání spisu od Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo veřejné zasedání odročeno. Následně vzala státní zástupkyně návrh na uložení ambulantní ochranné léčby zpět dne 30. 10. 2017, což bylo sděleno obhájci dne 23. 2. 2018. Soud prvního stupně měl za prokázané, že dne 20. 4. 2018 zaplatil žalobce za obhajobu Mgr. Jakubu Kratochvílovi částku 3 812 Kč a že žalobce trpí bipolární poruchou, s níž se léčí, několikrát byl hospitalizován. Nátlak nebo rozrušení velmi těžce prožívá a rozrušení u něj může vyvolat stav, pro který by musel být hospitalizován. Jakékoliv soudní jednání na něj velmi doléhá a těžce nese, kdyby měl být něčím omezován. Oba skutky, které byly předmětem trestního stíhání, se staly ve dva dny jdoucí za sebou v období, kdy měl žalobce ataku nemoci a následně byl hospitalizován. Dle vyjádření matky žalobce i rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 na něj působilo negativně, i když byl obžaloby zproštěn. Upadl do stavu, kdy o něj měla svědkyně starost. Žalobce bydlel u ní, aby na něj mohla dohlížet. Na žalobce velmi dolehlo také předvolání k veřejnému zasedání ohledně dalšího návrhu na ambulantní léčení, neboť se domníval, že mu bude uloženo dvojí ochranné léčení, čemuž dobře nerozuměl. Veřejné zasedání, na něž se dostavil, jej obdobně jako jakýkoliv zásah státní moci rozrušilo, a to i přes přítomnost jeho lékařky, které důvěřuje a jež se ho snažila uklidnit. 6. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně zhodnotil, že v projednávané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v tom, že státní zástupkyně podala opětovný návrh na nařízení ambulantní léčby žalobce, přestože již měl ambulantní léčbu nařízenou. Dle soudu prvního stupně měla státní zástupkyně nahlédnout do evidence a před podáním návrhu na nařízení ambulantní léčby zjistit, zda je proti žalobci vedeno jiné trestní řízení a s jakým výsledkem. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, dopustila se nesprávného úředního postupu. Soud prvního stupně shledal, že v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalobci vznikla škoda ve výši 3 812 Kč jakožto náklady, které uhradil svému obhájci, jehož si zvolil v souvislosti s návrhem na nařízení ambulantní léčby. Státní zástupkyně vzala svůj návrh zpět až po zjištění, že žalobci již bylo ochranné léčení uloženo Obvodním soudem pro Prahu 4. Soud prvního stupně dále dovodil vznik nemajetkové újmy, která mu byla způsobena obesláním k veřejnému zasedání v souvislosti s návrhem na uložení ambulantní léčby. Předvolání ohledně návrhu, který již byl pravomocně rozhodnut, hodnotil soud prvního stupně jako zásah do osobnostních práv žalobce, když přihlédl k tomu, že žalobce je nemocný, trpí duševní poruchou a jednání se státními orgány pro něj představuje velký zásah do jeho psychiky a zohlednil také to, že opětovný návrh na ochranné léčení byl zbytečný. Soud prvního stupně proto žalobci vedle náhrady škody ve výši 3 812 Kč přiznal i omluvu za nesprávný úřední postup. 7. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Uvedl, že nesprávným úředním postupem je postup, který je v rozporu s pravidly předepsanými právními normami. Státní zástupkyně se nedopustila svým postupem žádného porušení pravidel, která by byla předepsána právními normami, neboť ze žádné zákonné normy nevyplývá povinnost státního zástupce před podáním návrhu na nařízení ochranného léčení zjistit