30 Cdo 2640/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2640/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2640/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2640.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 43 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2640/2025-35 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 13/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2025, č. j. 16 Co 86/2025-22, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2025, č. j. 16 Co 86/2025-22, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 4. 2025, č. j. 21 C 13/2025-12, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou (po její opravě podáním ze dne 14. 2. 2025) domáhá po žalované zaplacení částky 100 000 000 000 Kč „s úrokem od 14. 7. 2023“ jako náhrady majetkové újmy, která mu měla být způsobena dle žalobce nezákonným rozhodnutím, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, č. j. 11 Co 102/2023-15, kterým bylo potvrzeno odmítnutí žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím, s čímž žalobce nesouhlasí. 2. Okresní soud ve Znojmě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 21 C 13/2025-12, žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce ani po výzvě k odstranění vad podané žaloby a po poučení, v jakém směru je tuto žalobu třeba doplnit, s tím, že jinak bude žaloba odmítnuta, vady žaloby ve stanovené lhůtě neodstranil. Ze žaloby tak dle soudu prvního stupně nadále neplyne srozumitelné skutkové vylíčení ve vztahu ke všem podmínkám vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy, v čem žalobce spatřuje nesprávný úřední postup soudů včetně jednotlivých nesprávně provedených procesní úkonů soudu, jaké jsou důvody nesprávnosti či nezákonnosti postupu soudu, event. výčet úkonů, jež soud neprovedl, ač je provést mohl a měl, vymezení příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, ani popis způsobu výpočtu žalované částky tak, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních položek se skládá. Naopak oprava žaloby dle soudu prvního stupně obsahovala „opětovné sdělení výčtu řízení“, ze kterých žalobce odvozuje svůj nárok na náhradu škody, a to rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě ve věci sp. zn. 5 C 220/99, jež bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 17 Co 360/2000, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 49 C 5/2023, potvrzené usnesením Městského soudu v Praze, které představuje titul pro uplatnění nároku na náhradu škody, a že podkladem nároku je výše uvedené nezákonné rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě s tím, že nebýt jej, žádná škoda by žalobci nevznikla, a že částka 100 000 000 000 Kč odpovídá právní nejistotě, jíž žalobce utrpěl nezákonným postupem soudu, který stále pokračuje, neboť věc s konečnou platností dosud nikdo nevyřešil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 5. Odvolací soud uzavřel, že ačkoliv byl žalobce k odstranění vad žaloby vyzván, tyto vady neodstranil. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud neprojednatelnou žalobu odmítl. Konkrétně k vadám žaloby odvolací soud uvedl, že z podané žaloby je zřejmé, že se žalobce domáhá vůči žalované náhrady „nemajetkové újmy“ ve výši 100 000 000 000 Kč s tvrzením, že újmu utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu, jehož se měl dopustit Okresní soud ve Znojmě v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99, neboť nevyhověl požadavku žalobce na zaplacení částky 630 358 Kč. Dále žalobci vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 11 Co 102/2023-15, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2023, č. j. 49 C 5/2023-9, o odmítnutí žaloby též o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka tak nepředstavuje jediný nárok na náhradu nemajetkové újmy, nýbrž několik dílčích nároků vzniklých v různých obdobích, které nejsou jednoznačně individualizovány, navíc částku 100 000 000 000 Kč žalobce požaduje opakovaně v různých řízeních. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které směřuje proti oběma jeho výrokům. V dovolání žalobce uplatnil následující dovolací důvody. 7. Dle žalobce spočívá napadené usnesení na vyřešení otázky procesního práva, a to otázky posouzení projednatelnosti žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, a ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004). Žalobce namítal, že žaloba po jejím doplnění jeho právní zástupkyní všechny náležitosti obsahovala a nebyla tak neprojednatelná, neboť z ní bylo zřejmé, o jaký skutek jde a čeho se žalobce domáhá, tedy že požaduje náhradu majetkové újmy ve výši 100 000 000 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena dle něj nezákonným rozhodnutím, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, č. j. 11 Co 102/2023-15, kterým bylo potvrzeno odmítnutí jeho žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve stejné výši, s čímž nesouhlasil. 8. Dále žalobce namítal, že soudy obou stupňů jednaly v rozporu s § 6 občanského soudního řádu bez účasti žalované, které nebyla předložena žaloba k vyjádření a byla bez dalšího odmítnuta, čímž řízení zatížily procesní vadou a nerespektovaly tak čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 9. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo změnu napadeného usnesení odvolacího soudu a vyhovění žalobě. 10. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. 13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 15. Dovolání v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, a proti výroku II není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Toto však v případě přípustnosti a důvodnosti dovolání ve zbývajícím rozsahu nebrání dovolacímu soudu, aby zrušil i nákladové výroky jako výroky závislé na výroku o věci samé. 16. Pokud jde o část dovolání směřující proti výroku I napadeného usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně, zabýval se Nejvyšší soud jeho přípustností dle § 237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky projednatelnosti žaloby, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost d