30 Cdo 2787/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2787/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2787/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2787.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Skutečná škoda [ Škoda ] Úroky z prodlení Vady řízení Dotčené předpisy:§ 13, 26 předpisu č. 82/1998Sb. § 442 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2012 § 243e odst. 1,2 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.02.2019 § 242 odst. 1,2 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.02.2019 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2787/2019-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Hydroglobus, k. s. v likvidaci, IČO 00214191, se sídlem v Brně, Filkukova 1368/28, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8/8, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 282 017 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48C 191/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2019, č. j. 44 Co 759/2017-99, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2019, č. j. 44 Co 759/2017-99, se v rozsahu výroku I a) co do částky 282 017 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 %, od 1. 7. 2013 do 31. 12.2017 ve výši 8,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 8,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 9 %, od 1. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a ve výroku II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhá odškodnění majetkové újmy ve výši 282 017 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout za uhrazenou silniční daň za její vozidla v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení o změnu zápisu v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, a to po úmrtí jejího jediného komplementáře (J. K. dne 21. 7. 2000). Žalobkyně po 1. 10. 2000 přestala provozovat autodopravu, přičemž jedinou osobou, která mohla provést odhlášení vozidel či deponovat registrační značky, byl její statutární zástupce, jenž zemřel. K výmazu osoby komplementáře bylo rozhodnuto až dne 13. 4. 2007 a o ustanovení likvidátora žalobkyně pravomocně dne 28. 7. 2007. 2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 48 C 191/2011-82, zamítl žalobu o zaplacení částky 282 017 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 4 200 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo ve smyslu § 13 OdpŠk k nesprávnému úřednímu postupu, neboť doba rozhodování o jmenování likvidátora byla nepřiměřená. Dále vyšel z názoru, že silniční daň je daní majetkovou, jež je postavena na úředním zápisu, přičemž základem pro její předpis je formální stav zápisů v registru silničních vozidel, nikoliv faktický stav vlastnictví nebo užívání. Podle soudu prvního stupně tedy je podstatné, že žalobkyně byla v rozhodném období vlastnicí vozidel, na které se předpis daně vztahoval, nikoli to, zda žalobkyně vozidla užívala či nikoli. V tomto ohledu vzal za rozhodnou skutečnost, že v období do 31. 12. 2002 vozidlům žalobkyně byla přidělena státní poznávací značka a že vozidla byla určena k podnikání, přičemž žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2012 (dále jen „obch. zák.“). S poukazem na znění § 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinného od 1. 1. 2003, soud prvního stupně dále uzavřel, že ani vyřazení vozidel z registru do 31. 12. 2002 by nemělo vliv na předpis silniční daně s ohledem na zákonnou úpravu a že pravomocně vyměřenou a zaplacenou daň nelze považovat za škodu, neboť se jedná o zákonný důsledek vlastnictví vozidla spadající pod daňovou povinnost. Tvrzení žalobkyně, že by jmenovaný likvidátor vyřadil vozidla z registru a zabránil placení daně po účinnosti novely silničního zákona, posoudil jako neprokázanou domněnku, neboť stejně tak mohl pokračovat v podnikatelské činnosti žalobkyně. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by jí v důsledku jednání žalované vznikla škoda, ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. 4. Vyměřené penále a úroky soud prvního stupně nehodnotil jako škodu, neboť se jedná o sankci při opožděné úhradě předepsané daně, což vyplývá ze zákona jako důsledek včas neuhrazené daňové povinnosti. 5. Pokud se týká námitky promlčení uplatněné žalovanou ve vztahu ke škodě způsobené rozhodnutími o započtení přeplatků v letech 2002 a 2003, soud dospěl k závěru, žetříletá promlčecí lhůta ode dne jmenování likvidátora dne 28. 7. 2007 uplynula dne 28. 7. 2010 a že vzhledem k tomu, že úrok z prodlení z žalované částky žalobkyně uplatnila u jednání až dne 12. 11. 2015, uplatnila tento nárok až po uplynutí promlčecí doby. Přitom s ohledem na okolnosti případu soud prvního stupně nedospěl k závěru, že by uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. 6. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního ve výroku I stupně tak, že a) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 282 017 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 %, od 1. 7. 2013 do31. 12. 2017 ve výši 8,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 8,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 9 %, od 1. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a b) potvrdil rozsudek ohledně úroku z prodlení z částky 282 017 Kč za dobu od 8. 9. 2011 do 11. 11. 2012 (výrok I), a uložil žalované, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů zaplatila 94 476,80 Kč (výrok II). 7. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by sám doplnil dokazování, dospěl k odlišnému právnímu závěru. 8. Odvolací soud vzal za rozhodné, že statutárním orgánem a jediným komplementářem žalobkyně byl J. K., jenž dne 21. 7. 2000 zemřel, což bylo ve smyslu § 88 odst. 1 písm. c) obch. zák. právním důvodem zrušení společnosti, přičemž k osobě jediného komplementáře se vázalo splnění podmínek provozování živnosti ve smyslu ustanovení § 93 odst. 2 obch. zák. Ke dni 21. 7. 2000 byl společníkem - komanditistou žalobkyně M. H., který dne 31. 8. 2000 podal u Krajského obchodního soudu v Brně návrh na zápis změn v obchodním rejstříku spočívající v zápisu likvidátora, výmazu komplementáře a zrušení společnosti s likvidací. Usnesením ze dne 24. 10. 2000, č. j. F 16527/2000-152, byl návrh zamítnut s odůvodněním, že osoba komanditisty není oprávněná k podání takového návrhu, proti kterému podal dne 9. 11. 2000 M. H. odvolání za žalobkyni, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 9. 2008, č. j. 8 Cmo 369/2008-70, jež nabylo právní moci dne 13. 11. 2008. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 10. 2000, č. j. F 19968/2000-153, zahájil řízení o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem s odůvodněním, že v obchodním rejstříku zůstává zapsán komplementář J. K, který již nežije, a obchodní společnost nepodala návrh na zápis změn podle § 200a odst. 1 občanského soudního řádu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2006 bylo zahájeno řízení ve věci výmazu komplementáře žalobkyně J. K. z obchodního rejstříku a dále zápisu zrušení společnosti a jejího vstupu do likvidace. O výmazu osoby komplementáře bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2007 a o ustanovení likvidátora žalobkyně bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto usnesením ze dne 22. 6. 2007, č. j. 9 Cm 47/2007 20, jež nabylo právní moci dne 28. 7. 2007. 9. Podle názoru odvolacího soudu shora popsaným průběhem posuz