30 Cdo 2797/2008 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2797/2008; 30 Cdo 2800/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2010 Spisová značka:30 Cdo 2797/2008; 30 Cdo 2800/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2797.2008.1; ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2800.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 11 obč. zák. § 243b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí - -I.ÚS 1344/10JUDr. Ivana Janů JUDr. Ivana Janůodmítnuto odmítnuto21.2.2013 21.2.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2797/2008 30 Cdo 2800/2008ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně prof. Ing. J. S., CSc., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) prof. Ing. B. M., CSc., zastoupenému advokátem, a 2) prof. Ing. S. P., DrSc., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti a o vzájemném návrhu žalovaného 1) na ochranu osobnosti vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 94/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2008, č.j. 1 Co 113/2007-148 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2008, č.j. 1 Co 7/2008-170, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2008, č.j. 1 Co 113/2007-148, se zamítá. II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2008, č.j. 1 Co 7/2008-170, se zamítá. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právona náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení druhému žalovanému částku 9.360,- Kč k rukám advokáta.O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by každému z žalovaných bylo uloženo zaslat jí omluvný dopis tohoto znění:“Omlouvám se Prof. Ing. J. S., CSc., že jsem se podílel na poskytnutí informace Akademickému senátu MZLU v B. při volbě kandidáta na funkci rektora dne 7.11.2005, že je k dispozici nahrávka, z níž vyplývá její snaha o ovlivnění volby v její prospěch, aniž by tato nahrávka byla poskytnuta Akademickému senátu MZLU v B. a Prof. S. Omlouvám se za to, že toto mé jednání bylo způsobilé vytvořit u členů akademického senátu o její osobě jako kandidátce na rektora negativní dojem a jako takové způsobilé zasáhnout do její cti a ovlivnit rovnost šancí kandidátů na funkci rektora a tím vším současně zasáhnout do práva na její čest.“ Současně se domáhala, aby soud uložil žalovaným obsah své omluvy písemně sdělit Akademickému senátu MZLU v B. První žalovaný se vzájemnou žalobou domáhal, aby Krajský soud v Brně uložil žalobkyni povinnost zaslat mu doporučený dopis tohoto znění:“Není pravdou, že jste mi v rozhovoru uskutečněném před volbou rektora MZLU v B. řekl, že vůči mně použijete Vámi pořízený zvukový záznam Vašeho rozhovoru s třetí osobou. Za uvedení této nepravdivé informace se Vám omlouvám. Zároveň se Vám omlouvám za těžkosti a nepříjemnosti, které Vám zveřejněním výše uvedené nepravdivé informace vznikly.“ Současně se domáhal, aby soud uložil žalobkyni zajistit uveřejnění omluvy v univerzitním informačním systému MZLU v B. v tomto znění:“Není pravdou, že mi pan Prof. Ing. B. M., CSc., v rozhovoru uskutečněném před volbou rektora MZLU v B. řekl, že vůči mně použije jím pořízený zvukový záznam jeho rozhovoru s třetí osobou. Za uvedení této nepravdivé informace se panu Prof. Ing. B. M., CSc., omlouvám. Zároveň se panu Prof. Ing. B. M., CSc., omlouvám za těžkosti a nepříjemnosti, které mu zveřejněním výše uvedené nepravdivé informace vznikly.“ Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 24 C 94/2005-111, vyhověl v plném rozsahu návrhu žalobkyně, když dospěl k závěru, že oba žalovaní se podíleli na poskytnutí informace o existenci zvukového záznamu týkajícího se ovlivňování volby kandidáta na funkci rektora MZLU členům akademického senátu těsně před volbou; první žalovaný protiprávně pořídil dne 1.11.2005 zvukový záznam rozhovoru s Ing. Č., který ho žádal, aby působil na některé členy akademického senátu tak, aby hlasovali ve prospěch žalobkyně a současně aby zjistil, jaké protislužby budou tito členové v případě jejího zvolení požadovat; tuto nahrávku předal druhému žalovanému, který ráno před volbami informoval o existenci pořízené nahrávky předsedu akademického senátu a na jeho výzvu pak existenci nahrávky potvrdil přímo akademickému senátu. Tím oba žalovaní porušili právo žalobkyně na její čest a důstojnost a dobrou pověst chráněné § 11 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dále její politické právo na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím chráněné článkem 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Naopak zamítl vzájemnou žalobu prvního žalovaného s odůvodněním, že žalobkyně sice neprokázala, že sporný výrok první žalovaný skutečně pronesl, avšak vzhledem k ostatním okolnostem případu lze žalobkyni její nepravdivý výrok o něm tolerovat, neboť první žalovaný pořízenou nahrávku použil tím, že ji předal druhému žalovanému, takže v konečném důsledku byla použita proti žalobkyni. Proto sporným prohlášením žalobkyně nedošlo podle názoru soudu prvního stupně k zásahu do osobnostních práv prvního žalovaného chráněných ustanovením § 11 o.z. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalovaní. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací vyloučil usnesením ze dne 9.1.2008, č.j. 1 Co 113/2007-136, vzájemný návrh prvního žalovaného k samostatnému řízení s tím, že vyloučená věc bude vedena před odvolacím soudem pod sp. zn. 1 Co 7/2008. Rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č.j. 1 Co 113/2007-148, odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně, změnil tak, že její žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že jádrem sporu v projednávané věci bylo, zda se žalobkyně tvrzeným lobbováním učiněným jejím jménem a v její prospěch snažila ovlivnit volby kandidáta na funkci rektora, a zda se žalovaní poskytnutím informace o lobbismu ve prospěch žalobkyně akademickému senátu jako volícímu orgánu dopustili protiprávního zásahu do práv žalobkyně chráněných ustanovením § 11 o.z. a do práva na rovný přístup k voleným a jiným funkcím chráněného článkem 21 odst. 4 LZPS. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplynulo, že snahu o ovlivnění volby ve prospěch žalobkyně nevyvinula sama žalobkyně, ale šlo o vlastní snahu Ing. Česala. Podáním informace o existenci zvukového záznamu rozhovoru s Ing. Česalem pořízeného prvním žalovaným tedy nemohlo dojít k porušení práv žalobkyně chráněných ustanovením § 11 o.z. Odvolací soud také uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný 1) pořídil předmětnou audionahrávku protiprávně a i v případě, že by její pořízení protiprávní bylo, neměla by tato skutečnost na výsledek sporu žádný vliv, neboť předmětem tohoto řízení není obsah ani způsob pořízení nahrávky, nýbrž pouze předání informace o existenci této nahrávky o lobbování ve prospěch žalobkyně akademickému senátu. Dále se odvolací soud zabýval otázkou významu pojmu „lobbování“ se závěrem, že tento pojem není v našem právním řádu upraven, tudíž ani zakázán, takže lobbování Ing. Č. ve prospěch žalobkyně nebylo protiprávním jednáním a poskytnutí informace, která sama o sobě neměla dehonestující ani urážlivý charakter, akademickému senátu o tomto jeho přípustném jednání nemohlo představovat protiprávní zásah do osobnostních práv žalobkyně chráněných ustanovením § 11 o.z. Závěrem odvolací soud konstatoval, že žalobkyni žádným orgánem MZLU, natož žalovanými, nebylo odepřeno právo zúčastnit se voleb na kandidáta na funkci rektora MZLU. Proto nedošlo ani k porušení jejího ústavního práva přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím chráněného ustanovením čl. 21 odst. 4 LZPS. Rozsudkem ze dne 27. února 2008, č.j. 1 Co 7/2008-170, odvolací soud výrokem I. rozsudek Krajského soudu v části, kterou bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu prvního žalovaného změnil tak, že určil, že žalobkyně svým tvrzením, že jí první žalovaný sdělil, že vůči ní v budoucnu kdykoli použije nahrávku, kterou první žalovaný pořídil dne 1.11.2005 v souvislosti s nadcházející volbou kandidáta na rektora MZLU, neoprávněně zasáhla do práva prvního žalovaného na ochranu osobnosti (bod 1.), uložil žalobkyni povinnost zaslat žalovanému 1) na vlastní náklady doporučený dopis tohoto znění: “Není p