30 Cdo 282/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 282/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 12. 2022 Spisová značka:30 Cdo 282/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.282.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Vojáci (i příslušníci policie) Stížnosti Dotčené předpisy:§ 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 221/1999 Sb. § 153 odst. 1 předpisu č. 221/1999 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 282/2022-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce L. Š., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 560/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 14 Co 340/2021-115, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 14 Co 340/2021-115, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované poskytnutí omluvy (ve znění blíže specifikovaném v žalobě) a částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalované při vyřízení jeho stížnosti ze dne 21. 3. 2017 „na porušení práv“ v souvislosti se služebním hodnocením žalobce za rok 2015 (dále jen „Stížnost“), kterou žalobce podal ve smyslu § 153 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Nesprávný úřední postup, podle žalobce formalizovaný kvazirozhodnutím o vyřízení Stížnosti, se měl projevit ve snížení důstojnosti žalobce a zpochybnění jeho odborné kompetence coby „příslušníka právní služby“ (nepřiměřená délka vyřizování stížnosti žalobce naopak předmětem projednávaného sporu nebyla, žalobce se nároků z toho titulu domáhal samostatnou žalobou v jiném řízení). 2. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 11 C 560/2019-92, zamítl žalobu na poskytnutí omluvy žalovanou v blíže konkretizovaném znění (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce svou stížností ze dne 21. 3. 2017 žádal o přezkoumání předchozího postupu služebního orgánu při jeho služebním hodnocení za rok 2015. Pro případ, že nebude některým z jeho požadavků (ve Stížnosti blíže uvedených) vyhověno, požádal také ve smyslu § 112 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, o náhradu škody vzniklé v důsledku porušení povinnosti ze strany zaměstnavatele. Stížnost žalovaná vyhodnotila jako nedůvodnou a k požadavku na náhradu škody se nevyjádřila. Dne 30. 3. 2018 podal žalobce novou žádost o náhradu škody, a to ušlého zisku v souvislosti s uvedeným služebním hodnocením. Žalobci byl následně rozhodnutím ministra obrany přiznán doplatek služebního platu a náhrad zvýšených životních nákladů. Podle odůvodnění rozhodnutí ministra obrany došlo k porušení právní povinnosti (nevypracování řádného služebního hodnocení), a v příčinné souvislosti s tím nebyl chybně žalobci přiznán výkonnostní příplatek. Dne 12. 5. 2019 žalobce předběžně uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající ve vyřizování jeho Stížnosti ze dne 21. 3. 2017. Žalovaná stanoviskem konstatovala porušení práva a poskytla žalobci omluvu za nedodržení zákonné lhůty k vyřízení jeho stížnosti, požadavek na finanční zadostiučinění ovšem jako nedůvodný odmítla. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci jde o nárok na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, neboť vyřízení Stížnosti nepředstavuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Uplatnil-li žalobce nárok u žalované více než rok poté, kdy byl vyrozuměn o vyřízení Stížnosti, učinil tak až po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby dle § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně nepřisvědčil žalobci ani v argumentu, že námitka promlčení byla žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a že žalovaná nárok žalobce na odškodnění uznala, a tím mělo dojít k běhu nové promlčecí lhůty. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č. j. 14 Co 340/2021-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud po opakování dokazování upřesnil, že žalobce byl vyrozuměn o výsledku šetření Stížnosti dne 28. 3. 2018, ve zbývajícím rozsahu odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že při vyřizování žalobcovy Stížnosti stát vystupoval ve vrchnostenské pozici, jednalo se tedy o výkon veřejné moci. Zákon o vojácích z povolání služebnímu orgánu nesvěřuje pravomoc rozhodovat o nárocích na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, tato pravomoc je zákonem č. 82/1998 Sb. dána soudu. V projednávané věci se jedná o nesprávný úřední postup, nikoliv nezákonné rozhodnutí, neboť stížnost podle zákona o vojácích z povolání nepředpokládá vydání správního rozhodnutí, je pouhým podnětem pro správní orgán k provedení úkonů v rámci služebního dohledu a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony. Přípis, kterým je stěžovatel o výsledku šetření stížnosti informován, není správním rozhodnutím. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně promlčení žalobcova nároku na přiměřené zadostiučinění. Ke vzniku újmy došlo nejpozději 28. 3. 2018, kdy žalobci bylo doručeno vyrozumění o výsledku šetření. Promlčecí doba uplynula dne 28. 9. 2018, tedy necelých osm měsíců předtím, než žalobce uplatnil nárok u žalované. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) v celém rozsahu včasným dovoláním, v němž vymezil následující dovolací otázky: a) Může být výsledek rozhodovací činnosti správního (služebního) orgánu, který nemá povahu rozhodnutí, přezkoumán soudem z hlediska jeho správnosti, aniž by před tím byla zpochybněna správnost závěrů předmětné rozhodovací činnosti? Řečeno jinak, může se dovolatel domáhat odškodnění pouze na základě vlastního vnitřního přesvědčení o tom, že stížnost byla vyřešena v rozporu s právními předpisy, nebo musí s ohledem na princip presumpce správnosti veřejnoprávních aktů vyčkat, než budou závěry šetření vyvráceny k tomu příslušnými orgány? b) Od jakého okamžiku lze uvažovat o nesprávném úředním postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v případech rozhodovací činnosti orgánů veřejné správy, která neústí ve vydání formálního rozhodnutí? c) Kdy započíná svůj běh promlčecí lhůta uvedená v § 32 odst. 3 OdpŠk v případech, kdy je úředním postupem (odpovědnostním titulem) výsledek rozhodovací činnosti správního nebo služebního orgánu? d) Kolikrát během řízení má být úspěšnému nezastoupenému účastníkovi přiznána náhrada nákladů řízení za úkon příprava účasti na jednání dle ustanovení § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a je úspěšný účastník povinen uskutečnění tohoto úkonu tvrdit a prokázat? 8. Přípustnost dovolání v rozsahu výše vymezených otázek dovolatel spatřuje v tom, že uvedené otázky dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu řešeny. Nadto dovolatel namítá i nerespektování ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. 9. Žalovaná ve vyjádření k podanému dovolání zopakovala svou dřívější argumentaci, která se shodu